Autor: any333

Téma: Černobílá tma

Žánr: báseň

Hvězdo spadlá do zornice mého oka,

Skrytá v dálavách osamělých,

Hledala's pro záři svou soka,

Někoho ze snílků zahleděných.

*

V největší temnotě ticha,

Schovaná v oparu hrůz,

Nedoletí k tobě smrtelnická pýcha,

Nevšimnutá otravných přízemních lůz.

*

Když mě paprsek tvůj nalákal,

Šlehnutý ledabylostí pokroku,

Zamrznutí obran zjevného siláka,

Přišlo odkopnutí všech poskoků.

*

Z tvých výšin mi bublá krev,

Vaří se, když táhneš myšlenkově nahoru,

Měním se, přítomné uzly střev,

Hvězdo, já padám, nelze být pospolu.

*

Tak nicotné, na kolena klesnutí,

Slzy z rozevřeného nebe nade mnou,

Oslnivý žár a poté blesknutí,

Zaváté pavučiny, až se klepu zimou.

*

Odpověděla na prosby, přání zbožná,

Sestoupila k brouku mezi listy.

Souzněnou depeši přijala, ach možná!

Dokonalost plna úmyslů čistých.

*

Hnědozelené oči tvé mě sledují,

Vím o nich, hvězdo, když kráčím v davu sama,

V mysli mi tvé eposy plují,

Zbožně poslouchám a snad moc nezaostávám.

*

Nepatříš sem, tak jako dalších pár.

Vzpomínáš na to o démonovi a mrtvole?

Zatínali do sebe a jiných zlý spár,

Taky už leží v pitevně na stole.

*

Nerozumím, proč já zrovna,

Proč zrovna mě ovinula černobílou tmou.

Copak není jiných, s jakými se rovnat?

Ne, moje dovednosti nestejnou měrou planou.

*

Hvězdo všemocná, jsem ti podřízena,

A udělám pro tebe cokoliv,

Noci vládneš jako paní, žena,

Z tvých žertů mám tváří nachových.

*

Melancholicky plynulá temnota,

Ach, markýzo, ach, stříbrná Luno,

Při čekání se o mě pokouší slabota,

Nechej mě nahlédnout na své nápady úrodné lůno.

*

Nevybíravě pokoušená zvědavost,

Tak tajemná, ani záchvěv závoje,

Půlnoční, snová vlastnická pravost,

Snad zabírám ty správné postoje.

*

Budu oběť, když to chce hvězda,

Mléčná záře s kapkou hříchu,

Černobílá, ať se to jen nezdá,

Plánem je zkrotit a vyrovnat pýchu.

*

Markýzo, uctívaná smaragdy v černu,

Kolečko propletené harmonie,

Pro dosáhnutí hvězd potřebuji veškerou vervu,

Náběh na obsidiánu ostří mě nezabije.

*

Černá neviděná, bílá s hrotem,

Tam, kde nachází se hvězd doupě,

Pohani velebí modly, tys můj totem,

Pod tvou září vyrůstá temné poupě.

*

V mlze mléčnosti dvě oči rudé,

Už ani netuším, čí jsou tak,

Skrýš pod podlažím krypty chudé,

Za oltáři se vždy ukládá prach.

*

Myslím, že zajdu bez hvězdy své.

Opustíte mě někdy, paní?

Rozpadá se, co je jisté.

Povězte už, nesnesu to lhaní!

*

Závislá truchlí troska,

Nechala se až moc přivázat,

Nechala se zmást tím, co není láska,

Nikdo nevaroval, že markýzy je třeba zakázat.

*

Teď zůstala tu sama,

Další hvězda toužící,

A zase na všechny strany plála,

Aby si trochu citu nabrala na lžíci.

*

Existuje tam, v té tmě černobílé,

Nitky času spojená nazpátek,

Vzpomíná na s vládkyní snů chvíle,

Při návratu by ji propustila zpět do svých vrátek.

*

Čeká, je trpělivá, čeká,

Zmítaná tornády emocí,

Každá drobnost zdaru ji leká,

Plave ve vlastním jezírku bezmoci.

*

Až ty pohlédneš o půlnoci,

Přesně tam, kde melancholické se rodí,

Třeba tě taky dostane do moci,

Křídla smrtihlava se s ní brodí.

Recitativ:
Avšak... Proč tak trestá se důvěra, víra v nekonečno?
Brodit se společně, osaměle?
Proč navěky nezapomenu na srdeční jihnutí, proč?
Proč jsem už na začátku taky nebyla tak zatraceně perfektní...