Autor: any333

Téma: Recept na život

Netuším, jaký pro to mají důvod. Pořád si mě všímají, ale já to nenávidím. Jejich pozornost je pro mě připodobněním jedu, který stále neumím namíchat. Nesnažím se si nijak získávat jejich pohledy, o to se stará ten jejich podělaný fanklub, plný lidí, co by rádi šli do jejich party. Na akademii pana Boerxe patřím mezi ty průměrné, takže vážně nevím, co se mnou mají. Asi jim tu schází pytel, do něhož si můžou čas od času, když se zrovna nikdo nedívá, kopnout. Nebo jsem si to možná vysloužil tím, jak mi obličej na začátku roku ošlehl plamen z kahanu. Od té doby mi přes pravou tvář vede linka tetovaných stehů, zbytek nepodařeného kouzla. Magické směsi mi asi nikdy nepůjdou, ale nikdo mi nemůže odepřít, že jsem dobrý v zaříkávání. Hrozně moc se mi líbí poslouchat sám sebe, jak pronáším latinská slova.

,,Jimmy!"

Přes hluk večírku při výročí založení školy pro čarodějnice ke mně dolehne zvolání mého jména. Nevrle se otočím pryč ze svého šikovného koutku, kde nikomu nezacláním a přesto mám o všem přehled, a podívám se na Malcolma, Alexe a Trenta, zdroj mých nočních můr. Povzdechnu si a přemýšlím, kde kvůli nim skončím dneska. Na střeše, v jiné dimenzi, na poušti Gobi a nebo přímo v Nilu, kde se mě jednou pokusil sežrat pěkně hladový krokodýl? Mám toho jejich experimentování až po krk. Proč zrovna jim musí tak moc jít transmutace? To jejich teleportování mě rozhodně už brzy zabije. Nebo v to alespoň doufám. Kdo by se chtěl dožít vyhazovu za opakované porušení školního řádu a vrátit se domů, do zapřísáhlé kouzelnické rodiny s tím, že jsem úplně na nic a ještě ke všemu pitomý rebel a buřič? No, asi bych radši bral toho krokodýla.

,,Jimmy!" zopakuje Malcolm a položí mi paži kolem ramen. Přitáhne si mě k sobě, přejede volnou rukou po prostoru plném oslavujících čarodějů a Trent s Alexem se zašklebí, což nevěstí nic dobrého. ,,Co bys řekl na další pořádnou jízdu s těma pravýma kámošema?"

,,Nejste mý kamarádi," poznamenám, ale kluci toho nedbají a vrazí mi do náruče přenosný chladič, patrně plný plechovek s pivem, jak poznávám podle zvuků.

,,Dneska zapaříme líp než tihle suchaři," říká zase Malcolm, zatímco mě Alex a Trent táhnou davem směrem k vchodovým dveřím. Rychle se jim ještě vysmeknu, vrátím se na své předchozí místo, kde popadnu malý výtisk knihy Carrie od Stephena Kinga a zastrčím si ji do vnitřní kapsy košile.

Když se otočím, střetnu se s Trentovým hlubokým pohledem tyrkysových očí. Je z nich nejútlejší a nejméně mluví, ale jde z něj největší strach. Dokáže kohokoli přimět k tomu, aby dělal, co on chce. A nebo ho nechá na místě jakoby paralyzovaného. Malcolm a Alex se mu někdy smějí, že je prý jako klučičí Gorgona. Myslím, že nejsou daleko od pravdy.

Zírám na Trenta, takže toho využije Alex, chytne mě svými potetovanými pažemi, Malcolm mi zase vnutí chladič, co jsem ho zatím upustil, a míříme ven. Kluci se zastaví až tehdy, když už se mi listopadové noci zařezává do těla tak, že je to krajně nepříjemné. Vzali mě do lesa a ani mě nechali si obléct bundu. Mrznu, div že mi nedrkotají zuby. Dám chladič na zem a divím se, proč si v takové době ještě potřebují chladit nápoje. Zanedlouho už každý z trojice drží jednu otevřenou plechovku a z ní upíjí. Dávám najevo svůj nesouhlas, ale Malcolm se jen usměje a vrazí mi pivo. Doufám, že mě to alespoň trochu zahřeje, takže začnu lokat. Než ji vyprázdním, kluci už kolem nás připraví všechno potřebné pro rituál. Prosím, ať je to někde v teple. Zase mě někam pošlou. Možná bych teď mohl zdrhnout, když se nedívají. Udělám dva opatrné kroky a pak se rozběhnu. Slyším za sebou jejich rozzlobené hlasy a dusot nohou po trouchnivějícím listí, ale tuším, že mám vyhráno. Někdy si fakt moc fandím.

Najednou přede mě nečekaně skočí nějaký stín, co má tvar pantera nebo nějaké jiné šelmy, každopádně je plný vzteku a očividně jde po mě. Jasně, ta Malcolmova zpropadená schopnost vtělování. Dokáže vnutit svou mysl a pak ovládat tělo toho daného. Panterova černá srst se zavlní, když udělá elegantní krok ke mně. Zastavím se a jen matně vnímám, že jsou mi kluci za zády a já se ocitám v obležení. V pasti. Zase mě dostali. A budou naštvaný.

Alex mě chytí a než ho od toho stihne Malcolm odradit, zasadí mi tři rychlé údery, které mě dostanou na zem. Jeho schopností je rychlost a přesnost, vlastně vražedná kombinace. Taky bych se jim nějak rád bránil, ale můj um se ještě neprojevil. Snad jen dokážu vysedávat v knihovně, protože tam tihle tři pošuci nechodí. Neměl jsem je naštvat a teď si to uvědomuju. Malcolm mi pomáhá na nohy a Trent dává Alexovi plechovku piva na uklidnění. Chlaďák teď nese on.

,,Todle už nedělej, jasný?" vyhrožuje mi Alex, dopije na ex zbytek piva a prázdnou plechovku zmačká, čímž mi připomene, co se mi při dalším chabém pokusu stane.

,,Dobrý, dobrý, Jimmy," povídá smířlivě Malcolm. ,,Co bylo, bylo. Jsme v pohodě. A teď pojď s náma, něco zajímavýho ti ukážem."

,,Já nikam do Nilu nechci," zaprotestuju, ale přesto jdu, protože mi stačí Alexovy pohledy.

,,Dneska žádnej krokodýl," zasměje se Malcolm. ,,Dneska se oficiálně staneš členem naší party. Už docela dlouho si s klukama říkáme, že by se nám šiknul sluha, nebo nějakej podobnej moula, co po nás bude uklízet."

,,Přesně, nosit nám pivko," řekne Alex a znovu mi vtiskne chlaďák, z něhož si dá další dávku.

Otevírám ústa k odpovědi, když se ozve Trentův chraplavý hlas: ,,Ona tu není."

,,Cože?" zeptají se Malcolm a Alex unisono a skupina se zastaví. Trent ukáže někam pod strom, kde leží rozvázané provazy.

Alex na nás vyprskne pivo a zařve na Malcolma: ,,Ty debile, jak jsi ji to zatraceně přivázal?"

Malcolm se brání a mě to začíná docházet. Asi unesli nějakou holku, aby se s ní mohli pobavit, nebo mi s ní chtěli nějak ublížit. Nemám ani o jedno zájem, takže znovu couvám. ,,Takže když to padlo, já bych asi šel..."

,,Nikam!" poznamená Malcolm ostře a všechny zarazí, když vztyčí ukazovák. Oči mu zčervenají, takže je to vidět i ve tmě a docela mě to děsí. Z lesa, z míst, odkud jsme předtím přišli, vyběhne onen panter a duhovky mu září úplně stejně. Zavrčí, kývne hlavou a všichni se vydáme – já tedy nedobrovolně – za ním. Vede nás po stopě té ubohé dívky. Už teď jí lituju. Snad dokázala utéct dost daleko.

,,Kde jste ho vlastně vzali?" ptám se na pantera, zatímco cítím, jak na mě lehce působí Trentova hypnóza.

Alex táhne Malcolma, protože jeho lidské tělo je úplně bez vlády, a mezi výdechy odpovídá: ,,Ze zoo. Na pokus. Oběť. Teď, oživili jsme ho a používáme na srandu. Kdyby ses neschovával minulej tejden, už by ses s setkal."

Stáhne se mi žaludek z jejich zvrácenosti, ale než o tom stačím víc přemýšlet, v dálce se ozve dívčí výkřik. To už ji má? Kluci ještě přidají a já jen děkuju nějakým silnějším mocnostem, že si nerozbíjím obličej svým pádem. Holka v dálce řve víc a víc, je to směs zděšení a zoufalství. Moc dobře ji chápu, musí být úplně bez sebe. A já to asi zase dostanu na triko. Nedostanu se kvůli tomu do kriminálu? O důvod víc to konečně skončit.

Schválně zakopnu a vezmu s sebou i Trenta. Přistaneme v listí a mě najednou zahltí hrozivé představy, jak hned několikrát umírám. Vkrádá se mi to do hlavy a uhnizďuje se mi to tam. A Trent nade mnou se směje. Nikdy jsem to u něj ještě neslyšel a v té chvíli mám pocit, že je to to poslední, co zažiju. Potrhlý smích jednoho hypnotizérského magora.

Do reality mě vrátí až Alexovo proplesknutí. Sedám si a vidím, že panter žene dívku v bílé a příliš velké košili, jež kontrastuje s jejími černými vlasy, přímo k nám. Ve tváři má výraz naprostého strachu, ale nedivím se jí, protože jsem na tom stejně. Najednou šelma zrychlí svůj běh a než se kdokoli vůbec naděje, skočí dívce na záda a jediným pohybem jí prokousne hrdlo. Zející rýha na jejím krku v jediné vteřině vypustí tolik krve, že je přesně jasné, že ji to zabije. Na bílou látku se vloudí tolik rudé, že to přímo vyřvává do světa, co se tu stalo.

Malcolm se zachvěje a už zase při smyslech se odtáhne od Alexe. Dívá se po nás všech divoce, jako by ho zvířecí tělo naprosto ovládlo a přetvořilo. Sjedu pohledem na pantera, bezvládně ležícího u mrtvé dívky. Mezi námi panuje ticho, přerušované jen Malcolmovým těžkým oddechováním. Všichni jsme úplně v hajzlu.

První promluví překvapivě Malcolm: ,,O tomhle nikdo ani necekne, jasný?" Podívá se významně na mě. ,,Nikdo, jinak se mu stane to samý. A teď to ukliď, náš novej sluho. Kdyby nezdrhla, mohl bys mít lepší přijímací ceremonii, ale takhle ji zakopeš."

Následně vezmou Trent a Alex svého kamaráda každý z jedné strany a zesláblého ho odnášejí ho směrem ke škole. Já tam zůstanu sám, jen s mrtvolami a chlaďákem. Vyhoupnu se na nohy a z kapsy mi vypadne Carrie, přímo na první stránku, kam si zapisuji zaříkávadla, co se mi líbí. Zrak mi padne na jedno určité a já zabloudím očima k dívce na zemi. Vzkříšení? To jako vážně? Na to nemám. Nedávám ani přivolávání havranů, takže jak můžu dokázat tohle? Z hořkosti nad tím, že netuším, čím ji bez lopaty zakopat, otevřu chlaďák, vyjmu z něj nalezenou vodku a obracím ji do sebe tak dlouho, že je mi z toho špatně. Znovu pohlédnu na holku a napadne mě důvod, proč mi nic nejde. Nezkouším to, ale to rozhodně nebude tenhle případ. Dneska se vyznamenám tak, že budou všichni hrdí.

*****

Vyzvracím se do keře, jako blázen doběhnu do školy, jak mi to opilost dovolí, přepadnu kabinet a vezmu si z něj všechno, co potřebuju. Protože už předtím jsem počítal s tím, že mi to bude trvat, uložil jsem dívčinu hlavu, hned co jsem ji usekl, do chladiče místo alkoholu. Uvědomoval jsem si, že bych tak třeba zachránil nějaké její mozkové buňky, i když to bylo po takové prodlevě nepravděpodobné. Ale já si tenkrát myslel, že jsem učinil to nejlepší rozhodnutí jaké mohlo být.

Vrátím se do lesa, vysypu na zem rozdrcené křídy do tvaru pentagramu, přitáhnu holku doprostřed, navlíkám asi půl hodiny jehlu, přičemž si úplně rozbodám palec a když se konečně trefím, vyndám hlavu z chlaďáku a přišiju ji zpátky. Zapálím rychle svíčky, obětuju světovým stranám a jejich elementům a začínám pronášet slova.

,,Procitni a navrať se z říše mrtvých," šeptám tajuplně latinsky a jsem rád, že to umím nazpaměť, protože nejsem v tom stavu moc schopný to přečíst. ,,Nakazuji, aby do tvých údů znovu přišel život, srdce znovu začalo být a plíce pracovat. Ať se ti obnoví... krev. Procitni a nadechni se. Nadechni se a procitni. Nadechni se a... vrať se!"

Najednou kolem mě zavane prudký poryv větru, který shodí rozestavěné svíčky a od jejich plamenů se zapálí listí. Zanedlouho už hoří vše. Hlava se mi točí a mám v ní jediné; musím ji zachránit, aby věřili, že nejsem k ničemu. Skáču do ohně a agonická bolest mi připomíná, kdo jsem. Škvařím se a smrdí to, ruka, jež svírám mrtvé a zanedlouho společně s jedním blbcem zpopelněné holce, se spojuje s mojí. Náhle to všechno stejně rychle ustane, plameny jako mávnutím kouzelného proutku zmizí. Někdo mě určitě musel zachránit, ale nikoho kolem nevidím. Jsem tam jenom já a... ona.

Dívá se na mě a vyjadřuje všechny životní funkce. Ohmatávám se a zjišťuju, že mi plameny nijak neublížily, sežehly jen spadané listí. Holka se mě zmateně dotkne a já si všimnu rýhy na jejím krku, co jsem zapomněl zašít. Přejede si po stezích i po kousnutí, ale neteče jí z toho už žádná krev. Když o kousek dál zašustí listí, ze kterého vyleze užovka, co ji asi přilákalo horko, holka vymrští ruku a chytí ji. Zděšeně sleduju, jak se jí zakousává do krku. Hadí krev jí stéká po rtech a zbarvuje její zuby na červeno. Nakonec jí utrhne celou hlavu, jako by si vzpomínala, co se s ní před chvílí dělo. Ani se nehýbám, abych neskončil stejně, ale ona nevypadá, že by mi chtěla ublížit. Jen mi jemně sevře přes kůži žebra, kde mi shořelo oblečení, a zhluboka dýchá. Zrak jí padne na knihu ležící opodál.

,,Carrie?" zeptá se. ,,Tak se jmenuju?"

Ve škole nám říkali, že po nekromancii si vzkříšený nepamatuje nic ze svého předchozího života. Tedy ve většině případech, ale ta holka nevypadá, že se nějak chce vymykat normálu. A proč toho ostatně nemůžu využít? Třeba se pak konečně dokážu zbavit Malcolma, Alexe a Trenta. A s pomocí té dívky vím úplně přesně jak. Ostatně, Malcolm ji zabil, takže si to zaslouží.

,,Jestli chceš," říkám a odtahuju se od ní, ona mi to ale nedovoluje.

,,A ty?" ptá se a stále mě svírá. Její prázdný pohled je sám o sobě uměleckým dílem.

,,Jimmy."

,,Máš někde nějaké kroužky, Jimmy?"

,,Kroužky?" nechápu, ale ona mě umlčí polibkem.

Chutná stejně hořce jako hadí krev, ale zároveň cítím i ohnivé inferno a smrt. Pach toho, co se navrátil z pekla a je plný jeho hříšné vášně. Tak úplně nechápu, co se to právě děje, ale jsem rád za to, že se to děje, protože je to příjemný. Zaříkávadlo funguje a já taky. Temný recept na život pracoval dokonale.

*****

Příští den zůstávám s Carrie v lese a všechno jí vyprávím, i když se jí z toho může dle povídání našeho učitele udělat zmatek. Bere to klidně, jako ostatně všechno. Říkám si, že to asi ani úplně nechápe, nebo je jí prostě jen jedno, že umřela, ale na to druhé nesázím. Na akademii mě musí hledat, ale snad si ti tři něco vymysleli, když věděli, kde jsem zůstal.

Carrie mi přirůstá k srdci snad vším, co udělá. Netušil jsem sice, že se mi někdy může zalíbit znovuzrozená mrtvola, ale spíš to bylo tím, že se stala nezvratným důkazem toho, že nejsem k ničenu. Už se těším na to, jak se na ni dnes v noci zatváří kluci.

Soumrak přichází rychle a já táhnu Carrie ke škole, abychom se vloupali do chlapeckých kolejí. V přízemí nacházím snadno vylomitelné okno, se kterým mi pomůže Carrie. Vkrademe se dovnitř a já ji vedu k jejich pokojům, odkud mě už taky několikrát někam posílali. Chystám se udělat to samé jim. Pošlu je tam, kam oni pomohli Carrie. Pomstím tu mrtvou krásku s rýhou na krku a budu bojovat za to, jak mi ubližovali. Dnes krokodýl navštíví je. A okusí jejich pitomou krev.

Sdílejí spolu pokoj, takže když zaklepu na jedny dveře, mám je všechny jako na dlani. Malcolm, co mi otevře, vykulí oči na Carrie za mnou a málem to s ním sekne. My se zatím vměstnáme do pokoje, já za námi zavřu dveře a zamknu. Všichni tři kluci jsou, jako kdyby na ně Trent použil ty svoje kouzla, ale může za to jen a jen Carrie.

,,Oživil jsem ji," prohlásím pyšně a s mojí holkou to nijak nehne.

,,Ty?" diví se Alex, ale vidím na něm, že jen chce zastírat očividnou pravdu.

,,Měl jsi ji zakopat!" vyhrkne Malcolm a chytí mě skoro pod krkem. Je zřejmě v koncích, ale já jsem díky dnu s Carrie získal chladný odstup. ,,A proč ji sem vodíš jako?"

,,Nezakopat," pronese Carrie a jediným kopem ode mě dostane Malcolma pryč. Ten se rozmázne o protější stěnu, převrhne stolek a hned se zvedá na nohy.

,,Na ně, má drahá," řeknu a ukážu na ně. ,,Jak jsem ti o nich dneska vyprávěl; jsou zlí a zlí si zaslouží peklo, jak moc nám ublížili."

,,Von zešílel!" zvolá Alex a připraví se k obraně. Jenže Carrie je rychlejší, smrt jí dala mnoho výhod. Takže než se Alex naděje, leží na podlaze se zlomeným vazem.

,,Ty hajzle!" zařve na mě Malcolm a snaží se propojit s Carrieinou myslí. Ta však skopne zrcadlo, co se roztříští, vezme střep a zabodne jej do levé části jeho hrudi. Se zachrčením se skácí a zanedlouho vydechne naposledy.

Trent se postaví od počítače, kde hrál před naším příchodem asi nějakou střílečku, a dává ruce nad hlavu. Asi nás má za policii. Carrie však tohle nechápe, protože jsem ji to nenaučil, takže i tak mu prokousne krk. Cizí krev jí teče po krku a zachytává se jí v ráně a ve stezích. Budu ji toho pak muset nějak zbavit, nějak to s ní smýt.

Vykročím a zastavím se u každého, kdo tam leží mrtvý. Dotknu se nejprve Trentova čela, Malcolmova a nakonec i Alexova, ale toho musím přetočit na záda. Dělám to proto, abych se ujistil, že jsou opravdu pryč. Nakonec obejmu Carrie a je mi jedno, že na to její tělo odpovídá jen strnulostí. Ti tři byli konečně pryč a já budu mít klid. Zatím jsem se nestarám o to, co se stane, až nás tu najdou. Je mi to jedno. Hlavně, že mám Carrie, kterou jsem si pomocí zaříkávání vrátil do života. A nebo za to nemohl jen ten rituál?

Tahle myšlenka mě zasáhne jako blesk, když se ty tři mrtvoly zvednou a kroutí pažemi, jako když je chtějí urvat. Proč jsem se jich zatraceně dotýkal? Odmítám pustit Carrie, ale oni si stoupnou za mě a normálně mě od ní odtáhnou, až si připadám jako odtrhnutý od matky. Hází mě na zem a tyčí se nade mnou, až si přeju, aby ta krev a jinak deformované tělo patřilo jen k jejich obleku na karneval. Ale jsou zpět, stejně jako Carrie a možná i já, když jsem tam včera neuhořel. Ano, to je ta odpověď. Moje schopnost spočívá v oživování dotekem. Ale proč to neovládám? Možná moje včerejší já, co se zatím skrývá v podvědomí, mi udělalo takový podraz. Volám na Carrie, ale ta nic nepodniká, zřejmě odmítá jít proti někomu, kdo už taky okusil smrti. Její strnulost mi tentokrát vadí, ale nedokážu s tím nic dělat. Nedokážu bojovat, protože mě Alex přidrží u podlahy a Trent podává Malcolmovi pohrabáč z zastaralého krbu v rohu. Malcolm se rozpřáhne a já vím, co chce udělat; jsem na řadě. Kdo zabije, ten musí být zabit. A jsem si jistý, že na rozmlácenou a o sobě nevědoucí lebku s mozkem na kaši už žádné osobní kouzlo působit nebude. Za vteřinu si už ani nebudu pamatovat, že jsem vůbec nějaký ten recept na život v sobě měl.