Autor: TrijaCZ

Téma: Ledový krystal

Jak zvláštní je ten ledový krystal.

Malé pootočení stačí k pozměnění celé perspektivy, dívat se skrz je jako zkoumat věc z různých úhlů a přitom stát na místě.

Doslova odráží světlo z jiné dimenze.

Mladý dobrodruh odtrhl zrak od studeného šperku a prohlížel si roklinu před ním. Příčná linie protínající kámen, který neodolal proudu vytrvalého pramene, nebyla moc široká, málem ji přehlédl, když šel kolem. Stačilo ujít pár kroků, aby se okolní stěny navýšily a začal se kolem něj omotávat jeskyní chlad.

Potok zamrzl v neprůhledný bílý porcelán. Obdivoval jeho strnulou krásu a taky na něm málem uklouzl, ale podařilo se mu přidržet kluzké zdi. Sám sobě se zasmál, jak se nechal unést ve svém bádání.

Pohladil kámen pokrytý vrstvičkou ledu a lišejníků, co určoval jeho cestu vpřed a pak znovu prohlížel krystal ve své ruce.

Sevřel ho dvěma prsty a zavřel jedno oko, aby viděl skrz.

Stále se díval na tu samou rokli. Když jím však mírně pootočil, obraz přeskočil přes hranu krystalku a napravo od té staré se otevřela zcela nová cesta.

Vydal se po ní, krystalek stále před sebou.

Napadlo ho se otočit a podívat se za sebe.

Když to udělal, zjistil, že stojí o pár metrů dál, než původně, pořád v jednosměrné rokli.

Když si však dal před sebe krystalek a o pár metrů zacouval, shledal, že se opět nachází na rozcestí.

S příslibem nového dobrodružství se vydal objevenou odbočkou.

Vždy urazil určitou vzdálenost, pak se zahleděl skrz led, změnil směr a už se neohlížel zpátky.

Ještě se ani nestihl ztratit, když při obrácení krystalku v jedné stěně zahlédl temnou siluetu.

Rychle jej přetočil do původní polohy a pokračoval dál.

Na dalším rozcestí pozdvihl krystal v naději, že postava zmizela, jenže byla dokonce blíž.

Málem zahodil kus ledu a rozběhl se nazpět.

Co to ale zaslechl? Křupnutí větvičky, závan cizího dechu.

Vyrazil vpřed.

Myslel na to, že nesmí uklouznout, jinak je s ním konec. Použil krystal ke kličkování. Temnota se mu pokaždé postavila do cesty, snažila se ho obklíčit svými odrazy. V jednu chvíli obsadila všechny stěny, na poslední chvíli si všimnul dolní hrany a skočil do díry.

V podzemí se drželo světlo, i když sem nemělo jak dopadat.

Hned, jak se mu naskytla příležitost, vybral si cestu nahoru a vyškrábal se ven z rokle.

Křečovitě popadal dech. Dovolil si se ohlédnout. Zdálo se, že se mu podařilo uniknout.

Mladý dobrodruh se narovnal, na zádech srovnal batoh a vydal se za kouřem z komínů k blízké vesnici.

Na skalním překryvu se zaleskly ledové rampouchy. Když kolem nich procházel, temná silueta ho provázela chladným pohledem.