Autor: inteljanca

Téma: Číslo 36

Té.

Eř...

I.

Cé.

E.

A zase Té.

Eš...

Další E.

Es.

A nám známé Té.

Máte přání? Proč jste přišli?

Dámy a pánové, chápete o co tu jde? Nevadí, ani já to nevím.

Dostali jste taky rozkaz?

Ne. Tak co tu děláte?

Aha, skrytá kamera.

Ne?

Tak co tu děláte.?!

Řekněte mi to! Co jsem provedl?!

Já nic proti našemu praetorovi neudělal! Já nejdu proti naší vládě...

Té-Eř-Í-Cé-É-Té Eš-É-Es-Té

Vždyť na tom není nic nezákoného...

Třicet šest.

Já tu oslavuji. Oslavuji náš symbol. Oslavuji číslo třicet šest. Oslavuji šestatřicet let vlády každého z našich vůdců.

Co se stalo?

Převrat?

Ne?

Ne...

To...

Není...

Nemůže...

Já, velitel oblastní vojenské jednotky při Diciu, s velikým zármutkem v srdci oznamuji, že nebyla dodržena Sacra Convenitio...

Praetor byl zavražděn.

Bohové se hněvají. Cadmia umírá.

Dost! Uklidněte se! Není důvod propadat panice!

Bylo ustanoveno šestatřicet osob. Vzniklo nové praeceptum.

Modlete se, uctívejte bohy. Zachovejte si jejich přízeň! Vymyslíme způsob, jak Cadmiu zachránit!

Modlete se, to je to jediné, co nám zbývá. Vše je v rukou praecepta...

Veliteli, neměli bychom zasáhnout? Praeceptum zasedá už moc dlouho, takhle nám moc času nezbyde.

Já vím, veliteli. Vím, že je musíme nechat s bohy v klidu mluvit. Jsem jen nervózní, vždyť jde o existenci celé Cadmii!

Co chcete?

Co?

Dobrá, vyřídím to.

Veliteli, právě jsem dostal hlášení. Vypukají nepokoje. Lidstvo se bouří. Posádky napříč oblastmi už musely řešit desítky potyček a demonstrací, vražd. Dokonce došlo i k defenestraci. Nevím, jestli máme tolik času, než se celé obyvatelstvo vyvraždí.

Veliteli, já prostě musím uvědomit praeceptum!

Ale mně je jedno, že porušuji inscriptio.

Co zas chcete?!

Děláte si srandu?

Veliteli, ve Fortalitiu se objevil nějaký blázen. Tvrdí, že tohle viděl už mockrát. Chce předstoupit před praeceptum.

Tys mi znásilnil dceru! Ty hajzle! Chcípni! Prase! Je jí jen čtrnáct. Shnij v pekle!

Puste mě!

Vy bídácí, víte, co udělal? Znásilnil mou dceru! Nezaslouží si nic jinýho! A vy taky ne. Kdo brání takovou svini, je tuplem to samý.

Všechny vás zabiju! Všechny! Tahle země se řítí do záhuby a vy ji k tomu ještě popoháníte.

Najdu si tě. Kdekoli. Třebas i po smrti. Ante portam inferam! Těším se.

Sláva, konečně jste tady. Copak vám nezáleží na vaší vlasti? Podle toho co znám vám zbývá pár hodin.

Co koukáte jak vyoraný murinae? Vaše číslo? Šestatřicet, pokud se nemýlím. Jak dlouho to trvá?

Necelých šest hodin? Třicet hodin je hraničních. V čtyřicet trojce je měli, skoro, o tři minuty méně. Potřebovaly čtyři...

Ale no tak. Vy to vážně nevíte? Existuje nepočitatelně dimenzí. Bohové jsou ve všech stejní, lidé víceméně také.

Ale to je snad jedno. Vaším úkolem teď není objevovat dimenze, ale zachránit si vlastní krk.

Dobrá, říká se tomu Ora. Je to kraj světa, hranice mezi dimenzemi se stírají, tam se dá mezi světy procházet.

Pocházím z Poslední dimenze.

Ta nemá číslo. Poslední známé číslo bohové vyčerpali. Vytvořili tolik dimenzí, že na naši už žádné existující nezbylo.Nemělo smysl tvořit dál.

Ale to s Orou souvisí poměrně výrazně. Naše dimenze jako jediná sousedí s terrou Divine, se světem bohů.

Využívají nás jako posly, proto nás naučili používat Ory.

Bohové mají vrtošivé dny. Nelíbí se jim, co se děje. Každá dimenze si musí svou další existenci vybojovat.

Jsem ochoten vám pomoct. Už mě nebaví sledovat jak bohové ničí život.

Bohové praeceptu vysloví podmínky, pak mě k nim dovedete. Řeknu vám, co dělat. Chci vám pomoct.

U všech bohů. To nemáme šanci stihnout. Ví vůbec někdo, kolik času zbývá?

Ne... Cadmia je odsouzena k záhubě.

Maršále Macrorhinusi, koho to vedete?

Tak rychle, zbývá třicet hodin a dvě minuty.

Modleme se. Bohové se snad smilují...

Ach, pardon. Měl bych vás obeznámit s podmínkami. Je strašné, že se takovéhle věci vůbec dějí.

Máme najít dívku jménem Eriosma. Prý byla dnes znásliněna. Bohové ji chtějí jako oběť.

Ticho! Že to bude lehké? Ale já to nedořekl! Máme najít dalších pětatřicet znásilněných dívek. To už je téměř nemožné...

Počkejte! A co ten deputatus Dei? Ten údajný posel boží? Řekni, určitě je jiná možnost...

Rád nám pomůžeš? Tak nám řekni, kde hledat!

Otče, já půjdu. Tenhle život už stejně nemá cenu. A neměl by, ani kdyby svět nekončil. Potom co mi ten chlap udělal...

Te amo, pater mi.

Já, Eriosma, se vám dobrovolně vydávám. Vždy jsem se řídila vůlí boží. A i nyní ji uposlechnu. Jsem smířena s tím, že můj život zachrání životy dalších.

Et glorificatus sum, ego sum gratus.

Vojíne, měl byste předstoupit před praeceptum a oznámit, že dívky už jsou všechny. A obřad je také připraven.

A hlavně jim vyřiďte, ať už ani vteřinu neváhají. Hodina je hraniční, nechtějí přece zničit celou Cadmiu...

Dívám se srkz Oru, z bezpečí svého světa. Na to, abych tam s nimi zůstal, jsem až moc velký zbabělec, i když jim věřím, že to stihnou.

Minuta. Bude to jen taktak. Na oltáři už leží pětatřicet srdcí od pětatřiceti obětí. Zbývá poslední, ta nejdůležitější.

Půl minuty.

Dvacet vteřin. Stále ještě zbývá pár slov...

Deset...

Devět... Dívá se jí do očí, kruci.

Pět.

Čtyři.

Tři. Až teď tahá srdce z těla.

Dva.

Jedna...

Konec.

Nestihli to.

Chyběla vteřina, ta vteřina, kterou promrhal osudným pohledem do očí. To srdce už leželo na oltáři. Stačilo, aby z něj pustil ruce.

Vždycky chyběl kousíček, ale tohle...

No co, moje starost to není. Mou starostí je teď další dimenze, další svět, který by to mohl dokázat.

Teď ale budou bohové zákeřní. Bude to trvat dlouho, na řadě je předposlední dimenze, poslední číslo.

Tady alespoň lidé v bohy věřili.

Ego quod loquitur ad vos. Rursus tuum.