Autor: browneyed_ 

Téma: Pohřbené sny

Poznámka: Ráda bych poznamenala že příběh možná na první pohled nebude dávat smysl nebo vůbec nebude vnímán jako příběh, ale věřte mi, opravdu tam je.. :D Jen ho pravděpodobně bude každý vnímat jinak, nebo si ho jinak domyslí.

nádech

výdech

nádech

výdech

hlasité bušení jeho srdce doprovázelo nesnesitelné pískání v uších. všude kolem zuřila válka, výstřely z pušek a pistolí potlačovaly možnost jakéhokoliv racionálního myšlení a touhu přežít podporoval jen tupý strach ženoucí ho dál. překvapení se v jeho výkřiku mísilo se zděšením v momentě, kdy muž vedle kterého běžel padl s kulkou v těle na kolena a následně se sesunul do bahna plného krbe. mladík se mohl instinktivně přikrčit a skrýt se tak před palbou která se proti němu řítila, avšak strach, slepý strach přecházející v odvahu proudící mu v žilách mu to nedovolil. stiskl zuby k sobě, uchopil zbraň pevněji do zpocených ušpiněných rukou a rozběhl se dál.

na okamžik stiskl víčka k sobě a krátce se nadechl. nešlo mu snad celý život o tohle? o osvobození mysli a zdůrazňování podvědomí? a podvědomí přece ovládají emoce. nebyl voják, nebyl ani bojovník, avšak něco mu říkalo, že tohle celý život chtěl. přál si tu být. přál si doopravdy prožívat pouze skrz pocity a ne myšlenky ovlivňované okolním světem.

Nerien Leblanc byl vášnivý surrealista neustále zavřený ve svém ateliéru. Byl to člověk impulzivní, se sklony k dělání pro okolí neobvyklých věcí, možná trochu výstřední a extravagantní s netradičním kusem, někdy až příliš ambiciózní s potřebou dramatizovat nebo zveličovat vše co se jen dalo. Smířil se s tím že byl středem pozornosti jen kvůli jeho penězům, bavil se pohledem na rozpaky a nervozitu ostatních kdykoliv řekl něco co nemohli čekat, kdykoliv udělali jakoukoliv maličkost jen aby se mu vetřeli do přízně. Odsuzoval je, odsuzoval je všechny. Za jejich názory, za jejich vnímání, za jejich hloupost a nutkavost následovat cokoliv se jen trochu blyští. Nerien byl také opředen tajemstvími ze kterých se následně tvořily pomluvy. Avšak ať šlo ale o cokoliv, nikdy nic nevyvracel.

Možná proto se jednoho dne vzdal všeho, upsal svůj život ďáblu a střelnému prachu, plátna a barvy nechal daleko za horizontem a peníze rozdělil těm bečícím ovcím. A nad tím se musel usmát. I v této chvíli se na jeho tváři objevil úsměv. Prodal své tělo a svou duši a pohřbil svůj sen. Třeba se tento moment stane novým.