Autor: nattaliskul

Téma: Cesta ke hvězdám

Šla jsem tmou. Tak, jako každý den, za uplynulých několik měsíců. Cestu mi osvětloval jen měsíc. Ten nádherný měsíc. Pohled na něj mě uklidňoval. Ve škole jsem nebyla oblíbená, ale to mi nevadilo. Knihy byly mí opravdoví přátelé. 

Kochala jsem se pohledem na měsíc, symbol Artemis, pannenské bohyně lovu. A kolem se třpytily hvězdy, Artemidiny Lovkyně. Nic krásnějšího, než tohle neexistovalo. Jenže tuto krásnou noc, jsem měla zvláštní pocit. Snažila jsem se na něj nemyslet a vnímat jen energii Měsíce. 

Byla jsem kousek od domu, kde jsem bydlela. Ale domů už jsem nedošla. Ze zatáčky se vyřítilo auto s opilým řidičem za volantem. Srazil mě  v plné rychlosti. Po těle se mi rozlila vlna silné bolesti. Po chvíli bolest ustala. 

Otevřela jsem oči. Byla jsem v chodbě. Dlouhé bílé chodbě. Ať jsem se snažila sebevíc, na konec jsem nedohlédla. Rozešla jsem se tedy. Na zdech se začaly objevovat obrazy. Obrazy mě od malého miminka, po základní školu, kde mjak mikanovali, až do přítomnosti. 

Podívala jsem se na ten nejnovější obraz. Ten se od ostatních lišil tím, že postavy na něm se pohybovaly. Ležela jsem tam v krvi. Byla jsem víc bledá než obvykle. Nebyla jsem, ale mrtvá. Kolem byli záchranáři a snažili se mě zachránit. Měla jsem na výběr. 

Buď se vrátím k životu a jako šestnáctiletá budu mít celý život před sebou, nebo se vydám ke hvězdám. Když se ohlédnu, vidím lidi, kterým bych mým odchodem ublížila. Váhám. Nevím jak se rozhodnout. 

Rozhodla jsem se. Většina lidí by zvolila život. Já si ale volím hvězdy. Když pohlédnu nad sebe spatřím nádherný měsíc v úplňku. Natáhnu ruce co nejvíc k němu. Zavřu oči. Cítím jak mé tělo zaplaví klid. Na nebi zazáří nová hvězda, nová Lovkyně mocné Artemidy.