Autor: Kirrie77

Téma: Halloween

Poznámka autorky: Prosím, nehledejte v tomto textu žádnou myšlenku ani kdejakou vědu. Zastávám názor, že do humoru tyto věci nepatří. Doufám, že vybrané lidi, kteří sdílí podobný humor jako já, ,,příběh" rozesměje. Ostatním se omlouvám za poškození mozku.

,,Halloween. Čas zázraků a vánočních dárků... Ne, promiňte, spletl jsem si svátek. Tak tedy ještě jednou. Čas příšer, které vylézají z toho světa, aby se vám zakously do vašich malých -"

,,Tak jo, tady to usekneme. Kdo si dá cukroví?"

,,Já," zajásaly děti a nastavily ruce k ženě s milým úsměvem a tím hlavním - bonbóny.

,,Veselý Halloween," popřála jim s úsměvem a zabouchla dveře, přičemž se její úsměv přeměnil ve škleb.

,,Nesnáším děti. A ty! Co si myslíš, že děláš? Musíme zůstat v anonymitě!"

,,Neunesl jsem se. Tyhle mozky jsou až moc jednoduché. Navíc ty vzpomínky. Myslím, že budu mít migrénu, když takhle budu ještě chvíli mluvit," odpověděl a otřásl se, přičemž mu odpadl kousek jeho náhradního těla.

,,Zas. To nemůže chvíli zůstat tam, kde má být," řekl rozmrzele a sebral svůj malíček z podlahy.

,,Tentokrát použiju lepidlo," odvětil s kyselým obličejem a odešel do druhé místnosti.

,,Nezapomeň je zkontrolovat. Myslím, že jsem je slyšela zas řvát."

,,Už zas? Vždyť mají vymytou hlavu, co můžou říkat!" vykřikl muž s vedlejšího pokoje.

,,Já nevím. Tyhle uši nejsou plně funkční."

,,Pak neříkali nic a tvá schránka je jenom hluchá."

,,Není hluchá!"

Muž se vrátil s malíčkem opět na svém původním místě a sebral z krbu pohrabáč. Žena se na něj nechápavě podívala.

,,Předtím se bránili," vysvětlil muž a otevřel dveře od sklepa.

,,Víš, že je nesmíš zabít! Umřou a jsme bez jejich vzpomínek. A ty potřebujeme, jestli jsi nezapomněl."

,,Jistě, že jsem nezapomněl ty blbá. Jeho mozek totiž funguje perfektně, narozdíl od té ženské, který používáš. Zdá se mi, že trochu drhne."

Žena se zamračila tak pekelně, až jí odpadlo jedno obočí.

,,Než se vrátím, sprav si ty chlupy nad očima. Už tak je těžké se na tebe dívat," a sestoupil dolů, kde střežily své zajatce. Když si žena chtěla dojít pro lepidlo, zazvonil opět zvonek. Žena se zastavila a zavřela obě oči.

,,Parchanti," a sebrala obočí a podržila si ho na místě, kde by mělo být, než otevřela dveře.

Muž mezitím sestoupil až dolů a se zklamáním si uvědomil, že jeho společnice měla přece jen pravdu. Řvali.

,,Chci vědět, kdo jsem! Chci vědět, kdo jsem. Kdo jsem?" řvala žena se stejným obličejem jako ta nahoře.

,,Otravná. Jsi otravná," a praštil jí pohrabáčem do hlavy. Zkontroloval zadek hlavy, jestli z ní neteče ta divná tekutina, které říkali krev a když žádnou nenašel, ledabyle ji přešel. Trochu doufal, že se zbaví společnice nahoře. Muži, kterému patřil jeho momentální obličej a který celou dobu mlčel a sledoval podlahu, uznale řekl: ,,Hodný. Mlčte i nadále a dostanete..." Zarazil se a chvíli přemýšlel, co by člověk mohl chtít. ,,A dostanete sex. Ode mě."

Muž ležící na zemi se zamračil, ale to už druhý neviděl. Odkráčel zpátky nahoru a zamkl za sebou dveře.

,,Co si udělal s tou babou? Připadá mi, že mě z ní něco opustilo!"

Muž se na ní podíval a odvětil: ,,Trošku mozku. Vypadl ti na zem. A zase si nic neudělala s těmi chlupy! Nikdy mě neposloucháš, víš to? Dojdi si pro izolepu."

Žena tak udělala a opustila místnost. Muž se rozhlédl kolem sebe a začal se nudit. Co by mohl dělat? Co by mohl dělat? Vzal věc, které tady říkali mobil, do ruky a chtěl ho vyzkoušet. Místo toho se otevřely dveře, nebo byly spíš vyraženy. Za nimi stály tři lidé s pálkami a nebojácným pohledem.

,,Kde jsou? Kde jsou naši přátelé?"

Muž si odfrkl a snažil se vložit do své role, přičemž projel databázi jeho vzpomínek.

,,Mikey, Emily, Simone. To jsem já! Co tu sakra děláte?" vykouzlil tón jejich kamaráda a v duchu převracel oči. Ti stupidní pozemšťani.

Kamarádi se tak snadno nenechali oklamat. ,,Ty nejsi David. Jsi ta příšera, co kopíruje jeho vzhled," vyštěkla žena Emily.

Muž před dveřmi tiše vzdechl. ,,To vám řekl google? Jo jasně. Jsem mluvící příšerka z jiné planety. Prosím vás. Tohle je směšné."

,,Víme, co chcete," nenechali se odradit. ,,Ale jejich dům nedostanete. Právě splatili hypotéku!" A sklopily pálky s trochu prosebným pohledem. ,,Mohli byste napadnout jiný dům, prosím? Když už je ten Halloween?"

Muž povytáhl obočí, přičemž mu obě spadly na zem.

,,Ten mozek nejde slepit!" V místnosti se objevila žena a naštvaně držela kus růžové hmoty. Zastavila se a tupě zírala na vyražené dveře a na lidi za nimi. ,,Teda, chtěla jsem říct... Ty halloweenké kostýmy jsou opravdu naprd, co bando?"

Muž protočil oči. ,,Nenamáhej se. Už to zjistili."

,,Aha," odvětila a potom po muži hodila zbytkem mozku. ,,Ty vážně nic neumíš! Chtěla jsem líbánky na Zemi, hezké vzpomínky někoho jiného a co dostanu? Hluchou schránku, dům, který nemůžu obývat ani jeden, jediný den, aby sem nevtrhli pozemštani! Ty stupidní... Ichtyle!" A bouchla ho vší silou do ramene. ,,Mezi náma je konec. Konec! Stěhuju se zpátky na Urims a příště, pokud mě budeš chtít někam pozvat, řeknu NE." Během záchvatu si vytrhala vlasy a poté se celá svlékla z lidské podoby. Opustila planetu Zemi jako hranatá oranžová samice, která rozhodně nepatřila na Zem avšak ženskou malicherností až nebezpečně připomínala lidskou bytost. Muž ani necekl během jejího monologu a chvíli nic neříkal ani teď. Nakonec pokrčil rameny. ,,Stejně jsem se jí tu chtěl zbavit. Ani zabíjet jsem jí nemusel," uchechtl se a taktéž se oblékl do své pravé oranžové podoby. Poté odešel.

Tři kamarádi ještě chvíli zírali na místo, kde ti dva, každý samostatně zmizeli. Poté se Emily naklonila k Simonovi a zašeptala: ,,Myslíš, že se ještě vrátí? Chce se mi čůrat a nechci, aby mi zkopírovali třeba pohlavní orgán."