„Byli byste tak laskavi a plavali trochu rychleji? Já už tu nechci bejt ani o minutu dýl. Akorát nás tu něco sežere," remcá Mia, která plave jako první a snaží se co nejrychleji dostat jejich malou skupinku zpět k místu, kudy se do tohoto nebezpečného oceánu dostali.

„Mio." Ale dívka plave dál a nevšímá si toho, že ji někdo oslovuje. Chce odsud pryč co nejdříve, ale není se čemu divit, Hlubina je nebezpečná a hlavně nepředvídatelná. Klidně by za nimi mohla poslat ty své hady, aby je zabili, kdyby chtěla.

„Mio!" zazní tentokrát ostřeji, takže se otočí. Joel ji propaluje naštvaným pohledem a drží kolem pasu její sestru, která se dívá směrem k doupěti Hlubiny. Chlapec vypadá unaveně, levá ruka mu zplihle visí podél těla a ztěžka oddechuje. „Jako já chápu, že chceš bejt v tahu, ale uvědom si, že mi chybí kus nohy a musim ještě tahat tu tvojí blbou sestru, co se snaží plaval zpátky k tý příšeře."

Po těchto slovech se dívčina konečně opravdu zastavuje a pozorně se dívá na Lili. Její oči hledí někam do dálky, někam do míst, kde se nachází Hlubina. Je stále v její moci, ale Mia doufá, že jakmile opustí oceán, bude z jejích spárů pryč a konečně začne uvažovat normálně.

„Už je to jenom kousek, Jojo, zvládnem to. Za chvilku tam budem."

„A proč ji nemůžeš na chvíli vzít ty? Víš přece, že mě pokousal ten žralok..." Protože se nedokážu dívat na to, jak se mi ztrácí před očima, i když ji mám u sebe, chce odpovědět dívka, ale slova jí uváznou v krku. Mávne rukou, čímž chce chlapce popohnat kupředu a pokračuje v cestě. Joel se unaveně plouží za ní a raději se už na nic neptá, protože tuší, že odpovědi by se zase nedočkal. Bolest mu vystřeluje ze zranění do celého těla, naštěstí už ale díky Hlubinině zásahu nekrvácí. Sám ani netuší, co se tam vlastně stalo.

Žralok ho táhl někam ke dnu, kde ho plánoval sežrat a najednou se něco velkého a zároveň tenkého vynořilo ze tmy, popadlo ho to, a v tu chvíli ztratil vědomí. Probral se na židli, něčí jemné ruce mu zrovna obvazovaly nohu a on si po chvíli, kdy se snažil zaostřit, všiml, že ta osoba je celkem krásná žena. Až v momentě, kdy promluvila, mu došlo, o koho se jedná.

Zatřese hlavou, aby se mu povedlo vyhnat ty chmurné myšlenky, nemá totiž cenu zaobírat se minulostí, když má na krku poblouzněnou malou holku, která vlastně plave na druhou stranu a stěžuje mu každý pohyb vpřed.

Podívá se na vzdalující se Miu a pokusí se přidat, ale cítí, jak mu bolest projíždí celou dolní polovinou těla, takže sotva zvládne pár temp a už se musí zastavit, přičemž pomalu klesá ke dnu.

„Já už nemůžu," zaskuhrá a vyčerpaně si povzdychne. Lili mu klouže z náručí, takže než stihne zareagovat, je volná a rychle plave zpět k Hlubině.

„Ty blbče! Kvůli tobě odplave pryč!" zakřičí Mia a snaží se ji dohnat. Naštěstí to zvládne, popadne svou sestru za ruku a svírá ji tak pevně, až jí zbělají klouby. 

Joel je uraženě pozoruje, dívčina slova se ho totiž dotkla, nechápe, proč mu hned musela nadávat. „Hele, já to nezvládám. Chybí mi kus nohy, tvoje sestra plave opačnym směrem a k tomu jsme ještě všichni utahaný. Měli bysme to zabalit a zkusit tu najít někde místo na spaní."

„To teda ne. Plave se pryč, nebudeme tu trávit ještě delší dobu, než je nutný. Žádný spaní, odpočívání ani  přestávky. Musíme vypadnout, Jojo. Nikdo z nás tu nechce umřít rukama Hlubiny, a proto musíme pryč. Na hladinu, kam se ona nedostane, a nechá nás tam na pokoji. Chápeš?" snaží se jej přesvědčit Mia a povzbudivě se usmívá. „Klidně jí potáhnu... ale poplav."

Chlapec nakonec rezignuje, sklopí hlavu a nepatrně kývne na souhlas. Pokračují proto v cestě za hledáním východu z oceánu. V jejich okolí znovu nejsou žádné ryby ani nikdo podobný, což oba dva lehce znervózňuje,  protože nikdo z nich nemluví, a tak se kolem rozléhá děsivé ticho.

„Myslel jsem, že jsme sem vlezli někde tady. Ale asi si to pletu," zamumlá rozpačitě Joel a rozrušeně si prohrábne vlasy. Mia je celá nervózní, na levé ruce si okusuje nehty a pravou pevně svírá dlaň své sestry, která nepřítomný pohled upírá do dáli.

„Víš, Jojo, ono to bylo tady. Ale... někam to zmizelo. Tady je totiž ta skála, zpoza který vyplaval žralok. Ten otvor tu není..."

V tu chvíli si oba uvědomí Miina slova, podívají se po sobě a začínají propadat panice. Zůstanou tu.

Z návalu zoufalství je ale vyruší jistý hluboký hlas, který tentokrát slyší oba, ne jen Mia.

„Je vidět, že jsi to zvládla, smrtelnice. Ale má podmínka zněla, že jeden z družiny tu zůstane. A já pochybuji, že by ses chtěla zbavit své čerstvě nalezené sestry." Mia se rychle otáčí na Joela, který se tváří vyděšeně a zároveň zrazeně. Není se čemu divit, dívka jej obelhala, dala mu naději na návrat, a přesně na konci mu tu naději sebrala. Do očí se mu nahrnou slzy, stékají mu po tvářích, otočí se k ní zády a svěsí hlavu. Tohle od ní nečekal.

Dívka se k němu přiblíží, chce mu položit ruku na rameno a utěšit ho, že ona na tuto podmínku úplně zapomněla, ale nehodlá mu lhát. Věděla to, počítala s tím a už se s touto skutečností i smířila.

„Ano, Vládče. Má sestra půjde se mnou na pevninu. A Joel tu zůstane na důkaz úcty k Vám. Doufám, že ho nezabijete..." zamumlá tiše, naposledy pohlédne na Joela a poté vyplave vzhůru k hladině, kde se už konečně objevil otvor, kterým se sem s kamarádem dostali, tahá s sebou i svou sestru a za sebou nechává zlomeného chlapce.