Pokusil jsem se zvednout. Někdo by to místo na kterém jsem byl mohl považovat za celkem pohodlné a uklidňující. To se ale ovšem nedalo říct o zemi na které jsem ležel. Ta byla jako většina jiné země pokryta úlomky větviček a byl na ní mokrý mech. Voda mi však nevadila. voda mi nikdy nevadila. Vždyť já sám jsem byl z vody a cítil jsem že voda je mou součástí pořád. Tedy spíše já jsem již předtím byl vodou, jenže něco ve mě bylo živé. Je zajímavé že tolik lidí bere vodu jako naprosto normální věc ale vlastně vůbec nevědí co to voda je. Pouze bezbarvá tekutina? Nemyslím má mnohem větší význam. Mnohem mnohem větší. A co je to vlastně? Odkud pochází? Jak vznikla? Avšak moc lidí se o to nezajímá. Z mých myšlenek mě vytrhlo to že se mi konečně podařilo zvednout. Uvědomil jsem si že ještě opravdu nejsem na toto tělo zvyklí. Skoro vůbec. Opřel jsem se rukou o strom a pocítil jeho tvrdou kůru. Udělal jsem jeden krok dopředu a tím to začalo.

Po určité době času jsem došel k něčemu co vypadalo jako hromada různých použitých součástek....věcí....i tvorů. Po chvíli pozorování mě zajal pohyb v této hromadě. Popošel jsem blíž. Z hromady se začal někdo vyhrabávat. Přistoupil jsem ještě o kousek blíž. Dotyčný se již skoro vyhrabal ven a když to vypadalo že se vzpamatoval upřel svůj pohled na mě. Pak vzal do rukou svou nohu a jakýmsi způsobem si ji připojil k tělu. Pak se na mě unaveně usmál. ,,Vypadá to že jsi vyváznul ze stejného místa jako já." promluvil. Taky jsem to tak odhadoval ale jelikož jsem ještě nebyl zvyklí mluvit tak jsem jen přikývnul. Podíval jsem se tázavě na jeho nohu kterou si předtím nějak připojil k tělu. Zasmál se a řekl ,,No dělali se mnou jakésy pokusy a nakonec jsem dopadl tak že dokážu tohle." Ruka se mu najednou v oblasti ramene odpojila a vznášela se kousek od původního místa. ,,Funguje to jako magnet mám v sobě větší množství kovu a tak a no dokážu si oddělit část těla od sebe a stejně s ní pohybovat a pak si ji znova přidělat." dokončil. ,,No nechceš teď cestovat společně se mnou?....tedy nevím co by jsme mohli jinak dělat.." zasmál se a já znova jen přikýnul. Po chvíli kdy se mnou snažil zapříst rozhovor se zeptal ,,Ty snad neumíš mluvit?" zněl spíš pobaveně než rozhořčeně. ,,Umím a asi více jazyky než ty." vypadal že ho zvuk mého hlasu zaskočil. ,,Ty...tvůj hlas zní jako šumění vody." zajiskřily mu oči. ,,Jak se vlastně jmenuješ?" zeptal se potom. ,,Říkej mi Taki." tak se myslím řeklo v jejich řeči vodopád. ,,Dobře já jsem Kyokan."