Když jsem byl nahoře tak jsem jí položil na postel a vyšel ven z jejího pokoje. Zamířil jsem přímo za mistrem, byl v tuto chvíli jediný komu jsem mohl věřit. Nebo spíše jediný komu jsem se to odvážil říct.

Přišel jsem k jeho pokoji a zaklepal. Nic se neozývalo. Zazvonil jsem a znovu nic. Začal jsem být lehce zoufalý a tak jsem opět zazvonil. To co se stalo potom mi přišlo jak scéna z holonetové komedie. Kyle pootevřel dveře a vykoukl ven s županem který si ještě přidržoval zapnutý jelikož neměl pásek. ,,Co chceš? Mám tu něco na práci." ,,Ehm." polkl jsem a naznačil mu aby se oblékl. Trochu uraženě zavřel a po chvilce vyšel ven už plně oblečen. ,,O co jde že to nepočká?" ,,Víte...jde o tu panavanku co jsem jí měl hlídat a..." Náhle mi zacpal pusu. ,,Tady radši ne řekneš mi  to cestou!" řekl ostražitě a zaposlouchal se zda neslyší kroky. Naznačil mi ať jdu a tak jsem šel. 

 ,,No a co tedy?" ,,Byl jsem u ní v pokoji a tam.." Mistr náhle spozornil ještě víc. ,,A tam co?" ,,No bude lepší když to uvidíte sám." řekl jsem ale tušil jsem co si asi myslel. Proto na to radši pomlčel a jen až dychtivě a žárlivě vyčkával co uvidí. Až pak si však všiml že kulhám. ,,Co se ti sakra stalo?" ,,Řekněme že jsem se jí snažil donutit aby neudělala kravinu." Pobaveně se zatvářil. ,,Takhle to na ženský neplatí." zasmál se potichu. Mlčel jsem a radši šel dál.

Vešli jsme do jejího pokoje. Stále tam ležela a byla v bezvědomí. Kyle se zarazil jelikož nic nenasvědčovalo tomu co si myslel. ,,Tak dobře co se tu opravdu stalo? Cítím tu hodně temné strany." ,,Vím odkud to je ale musíte mi slíbit že z toho nebude problém." ,,Jsem tvůj mistr, můžeš mi věřit." ,,Dobře." řekl jsem vytáhl holokrony. ,,To jsou..." Zarazil se. ,,Ano, to jsou staré sithské holokrony." ,,Kde jsi k nim přišel!? Jsou nebezpečné!" ,,To vím taky, dala mi je ona." řekl jsem a ukázal na Tauren. ,,Jak se k ní mohly dostat" ,,Dle toho co vím studovala temnou stranu a sithy. A nějak vycítila to že já jsem s temnou stranou taky manipuloval." ,,Jak je to možné?" ,,Tuším že to bylo kvůli tomu duchovi kterého jsem z ní vytáhl a uzavřel zpět do holokronu." Kyle se na mě podíval a v jeho očích byl úžas. ,,Ale od té doby upadla do kómatu na nechce se probudit." řekl jsem a podíval se opět na Tauren. ,,Tak proto si mě zavolal." řekl a přišel k ní. ,,Pojď sem." řekl mi. Přišel jsem tam, chytil mě za ruku a položil jí na její čelo, potom mi chytil druhou a dal jí na je Taurenino břicho. ,,Teď zavři oči a soustřeď se." ,,Co to děláme?" ,,Zůstalo v ní stále moc temnoty, když jsi z ní vytáhl toho sitha tak přestala tu sílu zvládat. Je to jako kdyby byla v ponorce hluboko pod mořem. Tím že jsi vyřadil autopilota a ona jí řídit neumí si jí tam uvěznil." ,,Tím chcete říci že za to mohu já že je v tomhle stavu." ,,V podstatě ano. Nyní musíme odčerpat temnotu z ní a přesunout jí k nám. Jak se však zdá tak ta temnota je vlastně z části tvoje." Jak tak to tom povídal tak mi to začalo dávat smysl. Když jsem z ní toho ducha dostával tak jsem použil veškerou okolní temnotu na toho ducha. A však tím jsem v ní tu temnotu i zároveň zapečetil.

,,Připrav se, jdeme na to." řekl a položil si svoje ruce na mou hlavu. Zavřel jsem oči, náhle jako bych cestoval z těla do těla. Cítil jsem jak mě svrbí prsty a náhle byla všude kolem tma která se hned vyjasnila. 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Byl jsem na ostrově. Ten ostrov se zdál téměř nekonečný a však jsem se začal rychle posunovat. Byl to zvláštní pocit. Prostě jsem prošel celé ty míle a tu jsem to uviděl. Bylo to jak z psychofilmu. Tauren tam stála, hlavu sklopenou k zemi a ruce pevně u těla. Tu jsem si uvědomil že to na čem jsem stál nebyla pevná zem ale černá hmota. Udělal jsem krok k ní. Hmota byla divně cítit a když jsem udělal krok jsme měl pocit že se začínám potápět.

Rozešel jsem se rychle a opravdu tomu bylo tak, čím blíž jsem k ní byl tím moje nohy zapadávali hloubš. Bylo to jak bahno, ne li hůř. ,,Co to je? Jak se z toho mám sakra dostat." Náhle jsem uslyšel hlas. "Co takhle zjistit radši zjistit jak se dostat k ní než tam zkoumat co to je?" ,,To bych taky chtě ale když se nedostanu přes to tak to půjde těžko!" řekl jsem a snažil se s tím bojovat. "Snaží se tě to ovládnout a podmanit, tenhle boj nemá smysl." ,,No jo ale co mám!?.." "Jsi snad Jedi, ne? Ty sílu ovládáš, ne ona tebe!" ,,Ale tohle je temná strana." řekl jsem a stál si za svým když jsem zapadl po pás. "Jak myslíš, temný jedi. Anakin by s tebou možná taky rád souhlasil." Ty slova se mi rozezněla hlavou. ,,Ty nejsi můj mistr! Kdo jsi?" Ten hlas se mi však už dál nic neřekl. 

Nebylo čas vymýšlet co dál. Soustředil jsem se a začal sílu schromažďovat do mě. Bylo to zvláštní, cítil jsem se s každým douškem mě to roztrhá a však jsem pokračoval.

Nakonec jsem oči otevřel a rázem jsem byl na pevné zemi. Udělalo se mi však nevolno a hodil jsem šavli. Vykašlal jsem část té hmoty. Tak se k mému překvapení začala formovat do postavy podobné mě. ,,Tohle jsi možná zvládl ale přes mě se už nedostaneš." řeklo to. ,,A ty jsi co?" ,,Já jsem ty! Tvé temné nitro. To které se tak moc snažíš uzavřít." řeklo to. Vytáhl jsem meč a zapnul jej. Ono to též vyndalo něco na způsob meče a začal to se mnou bojovat.

Bylo to dobré ale zbrklé, a přesto se mi zdálo že je vždy čtyři tahy předemnou. Udělal jsem jeden výpad a rázem jsem se musel bránit celému kombu. Takhle souboj pokračoval. Bylo vyčerpávající a začal jsem být unavený. Pokusil jsem se o vteřinku odpočinku ale ono to hned zaútočilo. A poté se to stalo. Udělal jsem malou chybu a měl jsem jeho meč v sobě skrz na skrz. Hlava mi dopadla na rameno toho dvojníka který už vypadal nejen jak já ale byl mnohem temnější. ,,Nyní padneš a já ovládnu tvé tělo na vždy!" řeklo to. Pousmál jsem se. ,,Čemu se směješ, vždyť tu umíráš?" ,,Vždyť mi jsme jeden." řekl jsem když jsem si všiml že čepel mého meče z něj trčel stejně jako ten jeho ze mně. ,,To není možné." ,,Ne, to není." řekl jsem a zasmál se, položil jsem mu ruku na rameno. ,,Pojď Jaime vrátíme se domů." řekl jsem stejně jako to dělala máma. ,,Co? Néééé." Ozval se křikl a on se rozplynul.

Odkašlal jsem trochu krve a došel k Tauren. Byla v ní ta samá hmota která mě nechtěla pustit dál. Sáhl jsem jí na rameno a vysál to z ní do sebe.....