Běžel jsem temnou chodbou. Za mnou se hnali..kroky.neslyšel jsem kdo nebo co ale byli to koky. Pomalé, hlasité a temné. Kdykoliv jsem si myslel že jsem tomu i unikl se to objevilo znova. Náhle jsem na svém rameni ucítil chlad mechanické paže. 

Vyjekl jsem a probudil se, z obličeje mi tekl ledový proud potu. ,,Hah, co se to sakra děje?" zeptal jsem se sám sebe a přistoupil jsme k oknu. Byl akorát vidět samotný Javin kolem kterého měsíc obíhal. ,,Mě bych jít zpět do postele." řekl jsem si a ulehl. 

Zbytek noci byl bezesný a ráno jsem byl dost unavený. Uběhl už měsíc od doby co jsem prošel rituálem zvaným "Cesta" a získal svůj vlastní světelný meč se zlatou čepelí. Čas od čas jsem jej ale odložil a nenosil. Nebyl to ani tak nezvyk jako spíš nechuť k jeho nošení. Ano díky němu jsem porazil úplně každého a nikdo se mi nevyrovnal ale to bylo tak vše. Říká se že meč je odrazem tvé duše. Občas jsem přemýšlel i nad tím zda nepožádat o opětovné projetí Cesty ale nakonec jsem si to rozmyslel. Na jednu stranu jsem se toho meče i přes ten odpor nechtěl vzdát. 

A pak jednoho dne přišel ten zlom kdy jsem začal nést následky toho co jsem vykonal.....

----------

Byl jsem spolu se svým mistrem na přistávací ploše. Měl přiletět zvláštní host. Nikdo mi však neřekl kdo by to měl být. Stál jsem však jistě a koukal jak se raketoplán snáší dolů. Přistál a dveře se otevřely. Z nich vyšli dvě postavy. Ta první byla zřejmě mistryně a ta druhá její učednice.

Prošli kolem nás ani nejevily ani známku úcty či tak. A však na moment se ta padavanka na mě podívala a maličko se pousmála. A však jen velmi rychle a velmi málo. Obě přišli rovnou k Lukovi. ,,Líbíš se jí." řekl Kyle potichu a praštil mě do ramene. ,,Ale ne, to jí asi jen něco spadlo do oka." ,,Nebo jen padlo." ,,Nechte už toho mistře." Kyle toho nechal ale pousmál se. 

,,Doufám že jste měli dobrou cestu." řekl Luke. ,,Ano velmistře, ale víte proč tu jsme." řekla ta mistryně. ,,Chápu." pokýval Luke hlavou. ,,Tady mistr Kyle Katarn a jeho padavan vám to tady ukážou." řekl Luk a ukázal na nás. ,,Bude mi ctí." řekl Kyle s úsměvem ve tváři. Zřejmě měl v hlavě nekalé myšlenky. A bylo to na něm i poznat kdykoliv jsem se mu podíval do obličeje byl taký usměvaví. Zakašlal jsem. ,,Mistře, nechcete se trochu ochladit, zdá se že se vám točí hlava." řekl jsem abych jej dokázal nějak dostat pryč. Samozřejmě že jsem měl myšlenky podobné ale aspoň jsem se dokázal udržet. ,,No nic, tak já teda jdu do své kanceláře a zítra vás čekám v poradním sále. ,,Řekl Luke a odešel. Už je to doba, co Kyle?" zeptala se mistryně. ,,Ani ne Shak, je vidět že jsi se vůbec nezměnila." ,,Ani ty na to nevypadáš, máš nového učedníka?" ,,Ano, Jaime, tohle je mistryně Shak, známe se už od od by co jsme přišli na akademii. A Shak, tohle je Jaime, vnuk Obi-Wana Kenobiho a jeho dědic." představil nás. ,,Těší mě." ,,Mě taky, Jaime, tohle je moje padavanka Tauren. Co kdyby jste si šli prohlédnout akademii a já tu s mistrem něco pořešíme." ,,Jak si přejete."řekl jsem a i s Tauren odešel. Jak jsme tak šli tak jsme oba mlčeli. Než to nakonec neprolomila. ,,A ty tu jsi už jak dlouho?"  ,,U-už 5 let. Což je též doba kdy jsem se učil být rytířem jedi." ,,Ale ty nejsi tak obyčejný že?" ,,Jak to myslíš?" ,,No, si vnuk mistra Jedi a je z tebe cítit podivná síla." ,,Myslíš tohle....no..sám moc nevím co to se mnou je." To jsme už došli do ženské sekce. ,,Tak dál musíš jít, sama, sem mají muži zakázáno." řekl jsem a chtěl odejít, nervy jsem mě na pochodu. Tu mě ale zastavila: ,,Přijď večer ke mě do pokoje. Je věc kterou ti potřebuji ukázat." Na prázdno jsem polkl. ,,D-d-dobře, a v k-kolik?" ,,Až bude naprostá tma."  Tím jednoznačně myslela půlnoc. ,,Fajn."řekl jsem a rychle zašel k sobě do pokoje. ,,Co to sakra bylo?"