Běžela jsem lesem a snažila jsem se je najít. Vůbec to tady neznám takže jsem každou chvíli klopýtala o kde jakou větev a kámen. Už se stmívalo ale já se nechtěla vzdát hledání. Asi po půl hodině jsem ucítila jak mi vibruje mobil v kapse u džín. Vytáhla jsem jej a zjistila že mi volá máma.
,,Ahoj mami, co se děje?"
,,Kde lítáš Kelsey ?! Ty nevíš kolik je hodin?! Ihned pojd' domů!" Zařvala mi do ucha.
Radši jsem poslechla, aby neměla kecy a šla domů. Doma na mě čekala nasraná máma a studená večeře. Sedla jsem k jídelnímu stolu a snažila se ignorovat matčiny kecy o tom jak tam někde běhá masivní vrah. Po jejím zdlouhavém proslovu jsem vstala a šla do pokoje. Když jsem za sebou zavřela únavou jsem lehla do postele a přemýšlela o tom kam se mohli ti kluci vypařit.

••••

Ráno když jsem vstala z postele máma byla zase v práci a já se rozhodla že se půjdu trochu projít po lese. Šla jsem tou samou cestou jako včera. Když jsem byla hlouběji v lese slyšela jsem za sebou kroky, ale když jsem se otočila nikdo tam nebyl.
Byla jsem si na 100% jistá že za mnou někdo jde. Pomalu jsem šla dál. Čím rychleji jsem šla tím kroky byly blíž a blíž. Rychle otočila za sebe a stály tam tři vysocí kluci. Ti kluci které jsem včera hledala.
Kluk uprostřed má delší tmavě hnědé vlasy do padky a světle modré oči. Po jeho pravé ruce stojí kluk s krátkými hnědými vlasy a tmavě hnědými očimi. A po jeho levé ruce stojí celkem dlouhovlasý blond'ák s hnědými oči.
Zůstala jsem tupě zírat a nedokázala jsem ze sebe vydat ani hlásku. Kluk uprostřed ke mě přistoupí blíž a chytí mě za zápěstí a tiše řekne.
,,Patříš k nám..." S jeho slovi mi přejede mráz po zádech. Když mě pustí otočí se a začne pomalu odcházet.
Kluk s dlouhými vlasy ke mě mezi tím přihopsá a řekne. ,,Nemusíš se bát mi nekoušem." a svým dívčím hlasem ,,Máš krásně dlouhé hnědé vlásky, kéž bych měl taky takové." A začne mi prohrabovat vlasy. Proboha protočím nad ním oči.
,,Kárle! Nedělej ze sebe teplého!" Zařve na něj ten krátkovlasý bruneťák. ,,No jo, už jdu Same." Odpoví mu normálním hlasem Kárl a zamává mi na rozloučenou.
Když odejdou začnu přemýšlet jak to vlasně ten hnědovlasý kluk myslel. Co je to za blbost. "Patříš k nám..." Jak jako patřím k nim? Co máme společného?
To jako že taky takhle budu běhat po lese a říkat lidem. "Waa.. Patříš k nám.." Pff.. kravina. Zajímalo by mě kam asi šli. Už se začíná celkem stmívat měla bych jít domů, aby matka zase nevybouchla. Pomyslím si.
Když dojdu domů uvidím mámu rozvalenou na gauči s puštěnou televizí. Radši dělám že jí nevidím a jdu nahoru do pokoje. Myslím si že si mě všimla.
Noa co. Už mě celkem štve, jak když příjdu domů tak máma bud'to křičí a je naštvaná a nebo spí. Nemá na mě a na Collina skoro vůbec čas, od té doby co jsme se sem přistěhvali.
Ona vlastně na nás nikdy moc čas neměla od doby co s námi táta už nežije. Jako chápu snaží se nás uživit, ale tak když nepracuje celý den a má chvíli čas tak by za námi mohla přijít nebo mi za ni a jít třeba na oběd.
Vlasně v téhle rodině chodí jen do práce, jinak se s Collinem o sebe staráme sami. Až mi bude 18 mám s bratrem naplánované že se od ní odstěhujeme.

Takže další kapitola doufám že se líbí. (Votes a komentíky potéší :) ). Znovu se omlouvám za chyby nejsem zrovna nejspisovnější ale snaha je. :D :)
(V mediích Diego, Sam a Kárl) :D
•Mrs. Fixcess•