Hvězda čekala až se Šíp po tom divném šedém vlkovy vrhne aby mu mohla jít na pomoc ale on se ani nehl. Jen tam dál zpřímeně stál.
  ,,Šípe, pojď spátky... Moc nám všem chybíš." Zašeptal přikrčený Havran ale Šíp jako by ho ani neslyšel. Šedému vlkovy v pobavení zacukali koutky. Bylo roztomilé jak se to čtěně snaží o nemožné.
  Bude ho škoda, pomyslel si s úšklebkem. Má odvahu, ale to je vlkovy k ničemu když se neřídí rozumem.
  Když u Šípa Havran neviděl žádnou reakci, odvážil se k němu udělat dalších pár kroků. ,,Nejvíc Trnovy a Hvězdě. Potřebujeme tě." Pokusil se mu otřít hlavou o silnou nohy ale Šíp od něj ustoupil.
  Vlk zvaný Vůdce se pro sebe usmál. Vyhrával. Stačilo už jen málo a bude mít zpět na své straně jednoho z nejsilnějších vlků vůbec.
  ,,Takže..." Promluvil tedy aby to konečně uzavřel. To čekání už trvalo moc dlouho i přes to, že už bylo jasné, ke komu se přidá. ,,Kdo vlastně jsi?" Šíp sklonil hlavu a Hvězdě jako by se snad zastavilo srdce. Přece by nepodlehl! Nevěřila tomu. Už chtěla udělat první krok k němu ale nějaký vlk jí stáhl zpádky. Nechápavě se podívala na Břízu, která stála za ní a doteď jí držela zuby za ocas kdyby se snad poukusila utéct.
  ,,Co to děláš?" Zavrčela na ní Hvězda a pokusila se svůj ocas z její tlamy vyškubnout. Jakmile se tak stalo, Bříza naštvané vyplivna pár chlupú co jí zůstali mezi zuby.
  ,,Nechoď tam, cítím na tomhle něco špatného. Něco hodně špatného!" Zašeptala aby nerušila to ticho všude kolem.
  ,,Samozřejmě je tu něco špatně! Dva z nás jsou tam," ukázala čenichem k Šípovy a Havranovy. ,,A my tu jen tupě stojíme!"
  ,,Já tam vidím jen jednoho z nás..." Zavrčela Bříza. To Hvězdu ranilo. Vždyť ona s Šípem také trávyla dost času!
  ,,Jak můžeš..?"
  ,,Nevíme co je zač. Nikdy nám nic o své minulosti neřekl. Jenom své jméno a to že je samotář a obojí se ukázalo jako lež!"
  ,,Tak nám nechtěl říct svou minulost, no a? Třeba chtěl jen zapomenout. Začít znovu. Vlče přece nemůže za to, do jaké smečky se narodí, né snad?" Bříza mlčela. Do ticha se znovu ozvyli slova stříbrného vlka.
  ,,Šíp?" Vyslovil to jméno se znechucením v hlase. ,,Nebo...?"
Na planině opět zavládlo dusivé ticho. Všichni čekali na jedno jediné slovo...
Šíp něco neslyšite zamumlal. Hvězda doufala že to bylo to jméno, které u něj znala ale viděla ten děs v Havranově tváři a úšklebek na tváři toho vlka. Připlácla uši k hlavě.
Šípe... Co to děláš?
  ,,Mohl bys to prosím zopakovat, někteří mají nejspíš v uších myši." Usmál se ten šedý vlk a o krok se vrátil zpět mezi své, jako by mu chtěl dopřát trošky prostoru.
  ,,Šípe! T-to přeci nej..." Začal zoufale Havran ale zastavil se když mu těsně před čumákem sklaply Šípovy čelisti.
Hvězda dočista ztratila dech. Ne... To nemohla být pravda! Přece by se k nim nepřidal! Neopustil by j...
  ,,Já jsem," zavrčel náhle černý vlk a otočil se směrem v Hvězdě. Na jeho tváři byl stejně nepříčetný pohled jako u všech ostatních.
  ,,Najtmér!" Zavyl až se celá zem otřásla pod silou jeho hlasu a vrhl se po mladém vlkovy stejné barvy před ním. Havran ani nestihl nic zavýt a čelisty černého vlka mu scvakly krk.
Hvězda nemohla dýchat když se k ní zvehly dvoubarevné oči. Byl celý od krve. Pod ním leželo nehybné tělo mladého vlka.
  ,,Stínový lovec se vrátil zpět!" Vykřikl stříbřitý vlk a se zakloněnou hlavou začal výt. Všichni se k nim přidali až na černého vlka v jejich čele.
  Hvězda nemohla uvěřit tomu, ce se tu právě stalo. Stínový lovec, Najtmér... Jak se v něm mohla takhle zmýlit..?

  Mraky se rozestoupili a odhalili poslední hřebíček do rakve nadějí všech vlků ze smeček...
  Nad korunami stromů se objevil obrovský temný měsíc s obrovským kráterem přes téměř půlku své zářivě popelavé tváře.
  Najtmér, bratr tří sester povstal a poslal mezi vlky svého stoupence...

  Z útočící smečky vystoupili tři vlci. Velmi obezřetně obešly černého vlka a začali zvedat mrtvá těla svých kolegů. Smečky byli tak zaskočeni tím, kdo stál před nimi, že se nedokázali ani hnout z místa.
  Když se však ten třetí natáhl po malém černém tělíčku u nohou černého vlka, Najtmér mu před čumákem klapl zuby.
  Jakmile vlk poplašeně odběhl, hodil po celé smečce, mezi nimiž se nacházeli i tři, donedávna jeho blízcí přátelé, znechuceným pohledem a s Havranovým tělem se vydal pryč. Šedý vlk se pouze zasmál.
  ,,Jen mu tu hračku nechte." Pak se však otočil k strachem ztuhlé smečce. ,,Máme něco mnohem důležitějšího, než pro co jsme sem dnes přišly a proto vás teď necháme jít." Vlk se zasmál a klusem se vydal pryč snažíc se dohonit svého starého a zároveň nového člena kterému všichni ustupovali se strachem snad ještě víc, než od něho s úctou. ,,Ale vrátíme se. Máte čas se připravit, ale stejné vám to bude k ničemu." Zasmál se.

  Zvrat co? Kdo by čekal že si Šíp, tedy Najtmér, vybere zrovna tuto stranu?