,,Šípe počkej!" Zavolala na něj. Marně se ho snažila dohonit. Na to že byl zraněný byl až nějak moc rychlí...
  Udýchaně se zastavila jen malí kousek za ním. On se na ní rychle otočil. Neustále přešlapoval z tlapky na tlapku. Po předchozím klidu nezbyla ani památka.
  ,,Proč utíkáš?" Zeptala se ještě stále zadýchaně. Šíp na ní chladně pohlédl. Jeho dvoubarevné oči se zvláštně zaleskli.
  ,,Neutíkám." Zavrčel.
  ,,Já bych řekla že jo..." Odvážila se Vlna. Šíp si povzdechla. Byla to pravda. To se z něho za tu krádkou dobu co tu byl stal takový zbabělec?
  ,,Konec se blíží..." Zašeptal a uhnul pohledem. ,,Budeš mi chybět." Zamumlal a znovu se rozběhl pryč.
  Zase to dělá. Zase opouští své přátele...
  Proběhl okolo celé Jeskyní smečky, která už stála před jeskyněmi a rozběhl se pryč. Pár vlků se za ním chtělo rozeběhnout ale jejich Alfa je zastavil.
  ,,Samotář vykonal svůj trest. Je volný, jistě si cestu z našeho území najde sám." Vlna, která už mezitím stihla doběhnout k východu si smutně povzdechla. Samotář.
  Nemohla na to přestat myslet ale i tak se zařadila do Jeskyní smečky a vydala se směrem k malému ostrůvku uprostřed řeky kde se pod větvemi velkého stromu vždy schromáždění jednalo. Vedla tam malá cestička přes mokré kameny ale ona nikdy neměla problém je překročit.
  Řeka byla jejím domovem. Jejím životem. Jakmile ucítila její pach, trochu jí to zlepšilo náladu.
  Bude muset na toho vlka zapomenout. Nic jiného jí ani nezbývalo. Byl pryč, a to už nejspíš navžy.

<◇>

  Hvězda se pomalu šourala za smečkou. Zaostávala. Zůstala sama. Ostatní nechápali její chování. Nechápali, proč se kvůli nějakému samotářovy tak trápí...
  Jediný, kdo jí chápal byl Trn. I jemu jeho učitel chyběl. Zrzavý mladý vlk jí šel věrně po boku. Šíp ho toho tolik naučil. A tolik ho toho ještě naučit měl! A teď byl pryč. V Trnově hlavě vyla jen jedna jediná myšlenka.
  Proč?
  ,,Proč se to stalo..?" Ozvala se Hvězda jako by cítila co si mladý učedník bez učitele myslí. ,,Měl tu být. Měl tu být s námi..."
  ,,Hvězdo..." Zašeptal povzbudivě a lehce jí strčil čumákem do ramene. ,,Nesmíš na to pořád myslet..." Říkalo se mu to těžce. Vždyť nebýt Šípa...
  Povzdechl si. ,,Chápu tě. Nebýt Šípa, byl bych pořát to tlusté nevychované štěně... Nikdy bych se nic nenaučil... Vlastně, nebýt Šípa, ani bych tu už nebyl..." Odmlčel se a přemýšlel, jak by Hvězdu mohl uklidnit. ,,Šíp je takto jistě štastný. Je to přece samotář! On si poradí. Navíc, vždycky se přece může vrátit, né?"
  ,,Měl mě vzít sebou..." Zašeptala Hvězda. Tomu Trn nemohl ani uvěřit.
  ,,Vždyť tu máš rodinu, přátele!"
  ,,Šíp byl také můj přítel..." zašeptala sklesle. Trn si znovu povzdechl.
  ,,To můj taky." Pomalu zvedl hlavu a zadíval se ho hálky. ,,Uši vzhůru. Jsme tady." Zašeptal. Bylo to poprvé, co se něčeho takového účastní. Těšil se na to, i přes smutek který stále pociťoval.
  Nerozběhl se však bezhlavě vpřed jako jeho sourozenci, nýbrž počkal na Hvězdu. Ta mu přátelsky olízla čumák.
  ,,Stává se z tebe úžasný mladý vlk." Zašeptala a Trn se neubránil pousmátí a možná i trochu zčervenal.
  ,,Za vše vděším Šípovy..." Zašeptal.

<◇>

  Šíp běžel dál lesem. Musel pryč. Cítil je. Věděl, že nejsou daleko...
  Nesměli ho tu chytit. Co by mu asi udělali kdyby ho dopadly? Jeho? Zrádce?
  Pro ně byl jen zrádce. Jeho staří přátelé ho jistě nenáviděli, a ti nový, hned jak se dozvědí o jeho pravém já, zrovna tak...
  Nemohl se zastavit ale přesto ho jeho nohy zradily a on skončil na zemi. Aniž by chtěl, zůstal tam ležet. Neměl dílu znovu vstát.
  ,,Budou mě nenávidět..." Zašeptal. Oči se mu zamlžily. ,,Jsem stvůra. Nezasloužím si žit..." Nahle na něj dolehlo všechno to, co se mu v životě všechno stalo...
  Jak přišel o svou smečku. Jak ho nutili bojovat o všechno. O jídlo. O bezpečí. O přežití. O život...
  Vzpomínal na jeho zkoušku dospělosti...
  Stál před svým protivníkem. Tesák. Vlk, kterého nesnášel ze všeho nejvíc. Pořád mu působyli problémy. On, a tej neho bratr...
  Nevěděl, co se to tu děje. Okolo nich vznikl kroužek přihlížejících. Všichni podpořovali svým štěkotem a vytím Tesáka. Proč by také ne že?
  Tesák byl silný, velký a hlavně krutý. Byl pro ně perfektní. Díval se na malého Stína opovržlivým pohledem. On se však nedal.
  Když potom Vůdce zavelel v boj, Stín všechny překvapil svou rychlostí a překvapivě i nevídanou silou.
  Boj nebyl dlouhý. Stín náhle stál nad Tesákem a hrozivě na něj vrčel. Pak však zaznělo něco, co Stína dokonale zmrazilo.
  ,,Na co čekáš! Zabij ho!" Co? Takže v tomto spočívá princip zkoušky dospělosti?! Měl svého protivnika zabít?!
  Stín to nedokázal. I přes to, že Tesáka nesnášel, nemohl mu přeci vzít život! Jenže moc dlouho nic nedělal...
  ,,Né!" Vykřikl vlk téměř stejny jako Tesák. Běs. Tesákův bratr. Porazil Stína a okamžitě se do něj pustil. Oba dva na Stína zašali dorážet.
  Nikdo se za Stína nepostavil. Nikdo neprotestoval že je to proti pravidlům. A právě v ten den se v Stínovy poprvé objevila jeho zuřivost.
  Jako by se v něm něco zlomilo. Dodnes s nechutí vzpomínal, jak ten den cítil, jak ho cosi mění. Jako by do něj vztoupilo něco zlého...
  Ani si nevzpomínal co se v tu dobu přesně stalo ale najednou stál v útočném postoji. Hrbil se, ježil srst na zádech a zlověstné vrčel na všechno, co se pohnulo. Nevěděl, kde se tento postoj naučil...
  Jeho srst byla slepená teplou krvý. Vlčí krvý...
  Tesák s Běsem leželi před ním na zemi v kaluži krve. Rozsápaná hrdla, oči vytřeštěné hrůzou...
  Všichni na něj tedhy vyděšeně hleděli. Tehdy mu Vůdce dal to odporné jméno. Najtmér... Zrůda z podsvětí. Stvořená jen a jen k tomu, aby zabíjel a ničil vše co mu příjde do cesty...
  Šíp prudce otevřel oči a pomalu se postavil. Je zrůda, to už nezmění... Tím dnem se z něho stala. Oni z něho tu zrůdu udělali.
  Mohl ho něj opravdu vstoupit Najtmér? Mohl se opravdu stát jeho loutkou nebo stělesněním? Vycítil to snad Vůdce?
  Šíp zoufale pohlédl na stále temnější nebe. Vlci ze smeček brzy poznají moc a sílu zlé smečky...
  ,,Konec se blíží..." Zašeptal ten den již potřetí a pomalu se vydal pryč. Nesmí tu být. Musí odsud zmyzet. Nesmí při tom být.
  Nemůže vidět další smečku padnout...