Vzbudila jsem se v půl šesté, napsala jsem Rogersovi aby přišel až odpoledne a znovu jsem usnula. Z postele jsem se nakonec vykopala už v půl jedenáctý tak jsem si v kuchyni udělala čaj a šla jsem zkontrolovat kolik jich žije a kolik podlehlo té nemoci jménem Tony.

Když už se mi konečně povedlo dojít do obýváku myslela jsem nebo jsem spíš doufala že je to jen alternativní realita zkřížená s noční můrou. Bohužel to ale bylo ještě horší tohle byla realita. 

Velká část Avengers se válela po podlaze kromě Tonyho, Natashi a Wandy ty usnuly na gauči a kolem se válelo smetí. Tak tohle bylo moc i na mě, tedy hlavně to že jsem to zaspala. Vydala sem se zpět k sobě když jsem uslyšela hluk z pokoje v prvním patře. Zvědavost mi nedala a já ten pokoj navštívila. Byla tam spousta přístrojů a k nim připojený černoch. Nikdy nás neseznámili ale já jsem nějak podvědomě věděla že je to Rhodey . Sedla jsem si na židly vedle jeho postele a on se vzbudil. Nechápavě mě sledoval a já se na něj usmála.

„Ahoj, Já jsem Naomi Zoe ale říkej mi Nz (čte se enzí). Jsem ta nová, Stark se ti určitě zmínil." I on mi věnoval úsměv.

„Jo, jsem Rhodey . Tony se mi o tobě jednou trochu zmínil. Čekal jsem že budeš starší. Co tě sem přivádí?"

Nasadila jsem vážný výraz, nahnula se k němu a zašeptala. „Mohu ti pomoci ale kdo a jak to musí zůstat jen mezi námi dvěma, Platí?"

Díval se na ní překvapeně a nechápavě něž němě přikývl. „Musíš mi slíbit na svojí čest že o tom neřekneš živý duši!" To měl už mírně odhodlaný výraz.

„Slibuji!" Povzbudivě jsem se na něj usmála a položila mu ruku na kříž. 

Téměř okamžitě jsem ucítila v čem je problém, ten úder mu vychýlila dva obratle ty skřípli míchu a ta se do nich zapletla. Operačně to vyřešit nemohli protože by ho nejspíš zabili ale to u mě naštěstí nehrozí. Soustředila jsem veškerou svou sílu do toho místa, nejdřív se nic nedělo ale postupně se obratle vraceli zpět na své místo a mícha se vrátila do původního stavu. Potlačovala jsem jeho bolest a až pozdě si uvědomila co mě to bude stát. Když už bylo vše na svém místě věnovala jsem mu úsměv.

„Musíš na to ale pomalu, počítej s tím že to hned nebude jako předtím. A zkus mě prosím za hodinu probrat." S poslední větou se mi zatmělo před očima a složila jsem se na podlahu.

Ani mě tolik nepřekvapilo že jsem se vzbudila sama ale to že jsem byla v křesle. Vstala jsem s úmyslem odejít ale ve dveřích jsem se ještě o točila na spícího Rhodeyho. Zašla jsem si do pokoje pro maličkost než jsem se vrátila dolů. Trochu jsem s tím zaklepala a zmáčkla knoflík. Celým pokojem se nesl takový příšerný zvuk že i já jsem sebou mírně cukla. Všichni se vymrštily do sedu, drželi se za uši a nechápavě se rozhlíželi kolem.

To už jsem ale nevydržela a chytila záchvat smíchu. Kdyby mohl pohled zabíjet tak potom co na mě vrhl Tony bych už minimálně stokrát čichala ke kytkám zespoda.

„K čertu! Co to..... Ruční siréna, děláš si ze mě dobrý den?" Ušklíbla jsem se na něj a krotila jsem ho pohledem.

„Ne, dobrý ráno i když je skoro jedna. Máte štěstí že jste mě nevzbudili, to už bych nebyla tak hodná. Teď po sobě ukliďte a Stark objedná oběd. Já budu na pokoji a nechci být rušena dokud nepřijde Rogers." Nedala jsem jim možnost si ztěžovat jelikož jsem poslední větu pronesla už ze schodů.

Jen jsem vlezla do pokoje a zkolabovala jsem na gauč.

Z mého pohledu neuplynulo ani pět minut když mě Tony vzbudil. Automaticky jsem se vymrštila do sedu a zabíjela jsem ho pohledem protože jsem byla od hlavy k patě mokrá.

„Co to vyvádíš?" Vyjekla jsem a svůj pohled ze šklebícího Starka přesunula na hodiny. Spala jsem dvě a půl hodiny ?! Jak je to možný?!

„Nebuď citlivka je to jen trocha vody, navíc jsem jedinej komu se tě povedlo vzbudit. Už hodinu a něco to zkoušel každý kdo tu zatím bydli." Tázavě jsem pozvedla obočí.

„Neboj Rogers tu zatím není, mi tě teprv budili na oběd abys nám nenadávala že máš hlad."

Nejdřív jsem ho chtěla seřvat na dvě doby že mě budí dřív než jsem chtěla ale bylo to od nich milí i když mě nakonec budili studenou vodou.

„Dobře, děkuji. Já se jen převleču s těch mokrých věcí a přijdu za vámi dolů. A mimochodem přestaň ze mě dělat dítě."
On už na nic nečekal a vyprovodil se sám. Ze skříně jsem vytáhla první dvě věci co mi přišli pod ruku a oblékla jsem si je. Teprve když jsem svůj výběr kontrolovala před zrcadlem mi došlo že je to špatná volba ale byla jsem líná se znovu převlékat.

Už když jsem vcházela do obýváku jsem věděla že jsem se měla ještě převléct ale teď je na to už pozdě. Tak jsem k nim hrdě vykročila v černým vytahaným svetru, šedém vytahaném tričku s véčkovým výstřihem a se štítem Cpt. Ameriky uprostřed, černý upnutý jeany, a navíc jsem byla bosá.

 Musím ale uznat že ty jejich pohledy stály za to. První to nevydržel Bucky a dostal záchvat smíchu během kterého ze sebe nějakým záhadným způsobem dostal větu.
„Já ... nev-v-věděl ..... že ..... jsi .... jeho ..... velká ...... fann-nn-ynka!?"

Přeslazeně jsem se na ně usmála. „Já nejsem ničí fanynka! A nebýt Tonyho ani bych se nemusela převlékat."

Když jsem domluvila už se na zemi váleli všichni. S největší opatrností jsem prokličkovala mezi jejich svíjejícími těly k lince pro talíř a nandala jsem si tři kousky šunkové pizzy.

„ Celkem vyživnej oběd. Až budu chtít příště pověřit Starka obědem důrazně mi připomeňte, že to nemám dělat!"

Všichni měli opětovný záchvat smíchu až na Tonyho, který mi věnoval dotčený pohled. Znovu se mi přes ně nechtělo tak jsem se uvelebila na lince a pustila do pizzy. Přestat smát se jim povedlo až chvíli potom co jsem dojedla, takže to asi byl vážný záchvat smíchu. Talíř jsem umyla a uklidila než jsem se přesunula na kanape.

Z mého odpoledního klidu mě vyrušilo klepání. Ani jsem se neobtěžovala otevřít oči, tohle je Starkův mrakodrap tak ať  jde otevřít on. Někdo otevřel , já jsem neměla v úmyslu jakkoliv naznačit že nespím a čekala jsem co řeknou.

„Ahoj Steve. Jak bylo?" Takže přišel Rogers. jak nečekané

„Ahoj Tony. Bylo i líp. Kde je ta nová a co si o ní myslíš? Doufám ale že jsi na ní nic nezkoušel." Tak tohle mě zajímá co odpoví.

„Připadám ti jako pedofil!? Je vedle na gauči, moc toho o ní zatím nevím ale vypadá v pohodě." Kolik si sakra myslí že mi je!?

„To je tak mladá, kolik jí vlastně je? A nemůže nás slyšet?"

„Já bych jí podle vzhledu tipoval na patnáct. Má asi metr padesát pět, bruneta, modrý oči a tvrdej spánek takže nás nejspíš neslyší." Patnáct!? Dělá si ze mě .......

„A to jí pověřili dohledem nad Avengers, se zbláznili ne?"

„Vzbudíme jí a můžeš se jí přímo zeptat na vše co tě zajímá." Ajaj jsem v průšvihu ale docela mě zajímá co vymyslí.

Uslyšela jsem přibližující se kroky a byla jsem připravená na vše. Aspoň jsem si to myslela ale asi jen na vše kromě něho. Okamžik nade mnou beze slova stáli než mě Rogers pohladil po tváři a přikryl dekou. Stark se ušklíbl a poplácal kapitána po rameni.

„Jsi měkota ,víš to ? Trvala na tom, že jí máme vzbudit jakmile přijdeš, i když na to nevypadá není někdo koho bych chtěl naštvat takže jí vzbudím já." To jsem už měla namále abych se nezačala smát na celý pokoj.

„Ale ona je tak drobná a nevinná, jak můžeš mít to srdce jí budit?" To už jsem nevydržela a smíchy spadla z gauče.

Oba na mě nechápavě koukali ještě pár minut co jsem se svíjela na zemi, teprve potom jsem se dostatečně uklidnila abych byla schopná mluvit.

„ Víte capitáne, jedinej nevinnej jste tu vy! Pro příště bych vám ale doporučila než se o někom začnete bavit abyste se ujistili že skutečně spí. Mimochodem je mi osmnáct a na všechny otázky vám odpovím později." Tony kupodivu přišel o slova a Steve sklopil zrak.

Věnovala jsem jim poslední zářiví úsměv načež jsem vyrazila za Rhoudym do pokoje. Seděl na posteli a protahoval si svaly.

„Říkala jsem že to nemáš přepínat. Měl bys být v klidu a procvičovat to postupně." Až teď si mě všiml a věnoval mi uklidňující úsměv.

„Ahoj můj strážný anděli, já se jen trochu protahuji. Dneska ještě počkám a od zítra začnu postupně zase chodit." Nevěřícně jsem nad tím kroutila než jsem si rezignovaně povzdechla.

„Víš někdy jsi až příliš tvrdohlavý, že připomínáš trochu i Tonyho. Ale budeš se šetřit jinak tě k té posteli přikurtuju. Rozumíme si?" Odhodlaně přikývl.

Posadila jsem se na židli vedle jeho postele a složila hlavu do dlaní. Za dnešek toho moc neudělala ale byla víc utahaná než když lovila hulka.

„Co se stalo, vypadáš nějak zničeně?Něco s Avengers?" Tady asi nic neututlám.

„Zdá se mi to nebo ses pasoval na mého osobního cvokaře. Ale když tě to tak zajímá tak už dorazil Amerika."

Ušklíbl se a položil ruku na tu mojí, jen jako uklidňující gesto nic víc.

„Ne, na přítele. Chápu že je to pro tebe náročný ale ono se to časem uklidní."Povzdechla jsem si a podívala se mu do očí.

„Mě nedělá starost, že by to takhle bylo pořád. Já se bojím, že bude moje povaha překážkou v bezproblémovém fungování týmu. Co když kapitána nějak psychicky poznamenám, přece jenom je pořád příliš nevinný." Ze zpytování svědomí mě vyrušil Roudyho smích.

„Pokud kapitána a tým nepoznamenalo ego Tonyho Stárka tak jsi v suchu. Nikdo nemůže poznamenat psychiku víc než on, ani ty nemůžeš být horší." I když jsem byla pořád na dně tomu se nešlo nezasmát.

„Možná máš pravdu ale ani Tony není ten nejhorší. Protože se na rozdíl ode mě do Rogerse nezam............." To slovo jsem nedokončila ale nepochybně si konec domyslel.

„Prosím to si nech pro sebe a moc to neřeš." Vypadal potěšeně což sem ale vůbec nechápala.

„Jsem rád že máš ve mně takovou důvěru a pevně doufám že jí nezklamu. Ale tvé druhé přání nesplním, protože jsem příliš zvědaví. Jak se to stálo?...... Proč on? .... Čím tě přiměl se do něj zamilovat na první pohled?" Povzdechla jsem si a složila ztrápenou hlavu do dlaní.

,, Vím že tě to asi urazí ale mužů jeho ražení bylo i v jeho době málo, natož teď. Když mě s Tonym šly budit, čekala jsem mnoho. Že na mě budou řvát, shodí mě z gauče nebo využije toho že spím na nějaký naschvál ale on mě přikryl dekou a nechal být. Takhle se ke mně ještě nikdo nikdy nechoval. Nejsem na to zvyklá, dřív se mnou každý zachází jako z odpadem nebo minimálně někým méně cenným. Až potom co jsem vstoupila do S.H.I.E.L.D. se to změnilo. Každý se mnou zacházel s respektem ve strachu i Bruce a Furi jen Nat se pasovala na mého parťáka než jsem odešla, Tony byl první kdo si dovolil se mnou jednat jako se sobě rovným . Nikdy mě nikdo neopatroval nebo nechránil, to jsem dělala já pro ostatní jako velitel.."

Už se neusmíval naopak byl velmi vážný.

„To je mi líto ale máš pravdu Steve ochranářský, někdy až příliš. Je to i na jeho dobu příliš velký gentleman se spasitelským komplexem a ke všemu je nevinnější než mladá pana. Ale co s tím teď hodláš dělat?" Divím se že už mu to dávno neprozradil můj bezradný pohled.

„Já nevím, asi se budu chovat jako do teď v naději že to přejde. Ne nadarmo mě v S.H.I.E.L.D. přezdívají Ledová mrcha."