Konečně v pokoji, snad už bude klid. Ouha ........ Tak to jsem asi zakřikla.

 V obývák se mi rozvaloval jistý otravný bůh lsti a nejspíš čekal na mě.

„Co tě sem přivádí?"

Vrhl na mě ztrápení pohled a poposedl si.

„Víš nechci abys udělala tu samou chybu. Přestaň čekat až se ti z akce nevrátí a řekni mu co cítíš protože to „co kdyby „   tě bude ubíjet. Udělej si vlastní chyby, udělej jich hodně ale neopakuj ty moje." řekl.

Smutně jsem se usmála.
„Radši budu opakovat tvoje chyby kde si jsem jistá výsledkem, než dělat vlastní a být nejistá v tom co se stane." Plácla jsem se sebou do křesla a ztrápeně povzdechla.

 „Není to tak že bych si to užívala ale já nejsem žena pro něj. Možná by se i s mojí minulostí vyrovnal ale čím víc kostlivců by vystrkovalo hlavu ze skříně tím bych ho vystavovala znovu okamžikům jestli se s tím vyrovná. Jednou by toho bylo i na něj moc a já bych musela odejít abych mu to ulehčila. A to by ho mohlo zničit." řekla jsem smířeně.

Složila jsem hlavu do dlaní.
„On je ten typ co chce domeček, velkou zahradu, spoustu dětí a manželku co na něj bude čekat s obědem až se vrátí z práce. Tohle není pro mě a to se nezmění." povzdechla jsem si.

 Loki se na mě díval s takovým soucitem až se mi chtělo zvracet. Nejsem předmět pro charitu a už vůbec nestojím o něčí soucit.

„Nekoukej na mě tak!....Chápu to správně že nemáš kde spát? Vezmi si mojí postel já si lehnu tady. Udělej si tu zatím pohodlí, já budu na balkoně." řekla jsem.

Prošla jsem skrz pokoj a cestou na sebe hodila tepláky s mikinou, při otvírání dveří jsem měla zvláštní pocit, jeho zdroj seděl naproti dveřím. Vypadal zamyšleně a mě poprvé v mém životě přepadla touha.
Ale byla to touha po něčem co mám na dosah ale nikdy to nebudu mít.

„Tak co, už se těšíš na vánoce?" zeptala jsem se.

Bohužel se nejsem schopná usmát když si vzpomenu jak vypadali moje vánoce v dětství.

„ Ani ne. Ale docela se těším na toho tajnýho santu, schválně co dostanu. "řekl.
A do pr...

Mě se ten tajný santa úplně vykouřil z hlavy. Musím mu něco sehnat ale kde, mám jen jeden den a ke všemu ani ne celý. Byla jsem tak zadumaná, že jsem málem přeslechla jeho otázku.

„A ty se na vánoce těšíš? Nechtěla bys být radši někde jinde, určitě je někdo s kým bys chtěla strávit vánoce." zeptal se.

Je tak šlechetný až mě to děsí.

„Já vánoce neslavím. Kdybych s vámi nechtěla slavit nejsem tady." přiznala jsem.

Z kapsy jsem vytáhla svůj mobil. Odemkla jsem ho a začala psát zprávu. 

Honey, potřebuju službičku. Do zítra bych chtěla tvůj hvězdný dárkový balík zabaleny, převázaný a na motivy naší vlajky a přidej k tomu OP + A set. Můžu s tím počítat?

Telefon jsem odložila na stůl.

„Když už jsme u tajnýho santy, kdo myslíš že je ten tvůj? Co by sis přál k vánocům?"zeptala jsem se.

Tohle téma ho docela zaujalo. „No ..Možná Clint nebo Bucky ale jistý si nebudu asi ani po vánocích, protože Starka vymyslel že budou dárky pod stromečkem. Až je rozbalíme budeme hádat kdo nám je dal. Co se týče dárku nejsem vybíravý je hezké už jen to vědomí, že se někdo namáhal něco koupit. Co ty, už máš tip? Existuje něco co bys chtěla dostat?" odpověděl.

Já bych nejradši na vánoce zalezla pod postel a do příštího roku nevylezla ale tohle mu říct nemůžu.

„Mě je to popravdě úplně jedno protože to stejně nezjistím a co se týče dárku..."

Vybrující mobil přerušil mou další větu. Rychle jsem se podívala na zprávu jestli je to ta na kterou čekám.

Star to je dost že ses taky ozvala. Budeš to mít v Avengers Tower zítra ve čtvrt na pět ale zabalit si to musíš sama. Mám to u tebe a neměj obavy že si to nevyberu.

„Ten dárek co bych chtěla mi dát nemůže. Takže budu ráda za cokoli." řekla jsem.

Zamyšleně si mě prohlížel jako by se mi chtěl podívat až do nitra duše.

,,I v mí době byli kluby pro pány, jak ses na takové místo dostala?" zeptal se.

A je to tady jsem v pr**ly. Proč chtějí všichni vědět tohle.

„Proč to chceš vědět?"vyhýbala jsem se odpovědi.

Určitě mě za to odsoudí, přece jen je to kapitán slušňák a na to nesmím zapomínat. Ale když ho tím od sebe odeženu zbavím se problému, nemůže milovat někoho kdo se mu hnusí.

„Nechci vyzvídat jen mě napadlo, že pomáhá se někomu svěřit. Nechci tě soudit a třeba ti pomůžu."řekl.

To jsem nevydržela a začala jsem se psychopaticky smát.

„Rogersi, mě nikdo nepomůže. Povím ti to ale jestli se opovážíš mě litovat už s tebou nepromluvím, rozumíme si?"upozornila  jsem ho.

Přikývnul a já se dvakrát zhluboka nadechla. Tak teď nebo nikdy, skoč!

Co to se mnou je, co se mnou udělal nikdy jsem se ničeho nebála a právě se klepu jak ratlík v prosinci.

„Když mi umřela máma a já prošla tou příhodou co o ní mluvil Loki.
No asi měsíc po té mě na ulici našel jeden vědec, dělal na mě pokusy a tak.

Pět let poté když se to stalo neúnosným jsme já a pár dalších utekli a protloukali se ulicemi.

Nakonec mě našel majitel strip klubu a nabídl mi slušně placenou práci pro náročnější klientelu.
Divil by jste se kolik jsou ochotni zaplatit za pořádnou show. A odtud si mě v čtrnácti vzal Fury.
A po výcviku si mě přehazovali jak horký brambor. Tam kde byl průšvih tam mě poslali abych ho vyřešila.
Občas bych se radši vrátila do klubu. Sice tam nade mnou slintali úchylný impotentní hovada ale nikdy nehrozilo že dopadnu jako loki.

Ze srdce střepy který sbírá pinzetou a hlavu plnou co by kdyby. .......... To se mě ale stát nemůže protože se všichni co mě znají shodli že mám srdce z kamene. .......... Což mi připomíná, je fajn, že jste si to s Buckym vyříkali potřebuje někoho schopného lásky aby ho podpořil.
A teď mě omluv odejdu dřív než ti dojde vše co jsem řekla, protože nestojím o výraz totálního znechucení v tvých očích." řekla jsem.

Vstala jsem s tím, že odejdu ale zachytil mě při procházení kolem jeho židle. Pevně mi sevřel paži jako by se bál, že když pustí navždy zmizím.

„To tam neuvidíš nikdy, já nesoudím! Člověka může soudit jen někdo kdo prožil aspoň třetinu toho co on. Abych neopoměl mluv slušně." řekl.

Stala jsem jako vysekaná z mramoru a bála se pohnou abych nezjistila, že to byl jen sen.
Než jsem se probrala už stál v balkonových dveřích ale ještě se otočil aby zašeptal.

„Naomi, to v mích očích nikdy neuvidíš." Poslední slova už pronášel ze vnitř svého pokoje, poté za ním zaklapli dveře a U.I. budovy automaticky zatáhla závěsy.

V ten moment se mi podlomili kolena a já se skácela na podlahu.

V hlavě se mi pořád opakovala jeho slova.
Kroužili mi v hlavě ale já jim odmítala uvěřit. Teď to ví, sice ne všechny detaily ale ví to a přesto se ode mně neodvrátil. Možná jsem zoufalec ale hřálo mě u srdce, že se mu nehnusím.

Prr! Co to tady zase plácám Kurva. Vzchop se si bojovnice, tak se tak chovej a zvedni se s tý podělaný země. On není chlap pro mě.

Když mě moje podvědomí dostatečně zpeskovalo začala jsem se škrábat na nohy což upoutalo pozornost Lokiho který mě nakonec donesl do MOJÍ postele.

 Tak trošku chaotická kapitolka ale snad to nevadí.

Tak konečně ve zkratce víte co potkalo Naomi.  Budu ráda když mi napíšete co si o příběhu zatím myslíte. Ale chci vás poprosit abyste omezili komentáře typu prosím další.

Teď toho mám moc a kapitoly se snažím vydávat o nejdřív můžu ale pravidelně to zatím nebude.