Steven POV

Časně ráno mě probralo lehké šimrání na bradě. Sklonil jsem pohled a to co jsem spatřil mě omráčilo.
Takže to nebyl sen?!

Spala na mě, vlasy rozcuchané jak divoženka, na krku měla moc pěkný cucák, který dokazoval nejenom že je moje ale i  že se to včera opravdu stalo.

Vážně jsem přišel o panictví s tou nejdokonalejší a nejúžasnější bytostí jenž bláznivě miluju. A tak to má být!

Více jsem nás přikryl dekou, vtiskl jí jemný polibek do kaštanové hřívy a se spokojením úsměvem znovu vytuhnul.

I moje tělo je toho názoru, že to byl úžasný , nezapomenutelný a naprosto.....vyčerpávající zážitek.

Netuším jak se to stalo ale když jsem se probudil podruhé byla venku již
neproniknutelná tma.
Rozvaloval jsem se na zemi pod všemi dekami co tam byly. Místo vedle mě ovšem už dávno vychladlé zelo prázdnotou. Moje princezna neležela vedl mě,nikde tu po ní nebylo stopy kromě faktů, že mi u hlavy leželo úhledně složené mé oblečení.

Měl jsem z toho zvláštní pocit. Nemeškal jsem, během okamžiku se obléknu a už držím kliku v dlani. Stisknu a ...... nic.

Dveře byli zamknutý.
Znovu jsem zalomcoval klikou s vědomím že je to naprosto zbytečné. O vyražení dveří jsem se ani nepokoušel.
To bych povolil spíš já než dveře z masivního dřeva.

Tak si to shrneme.
Prožil jsem neuvěřitelný sex s dokonalou ženou, která mě nechala samotného tam kde se to stalo a ještě mě tu zamknula.

Opustila mě.
Reálnost téhle situace mě šokovala jak rána mezi oči.

Připadal jsem si použitě.
Získala co chtěla a poté mě tu nechala.

Opřel jsem se o dveře zády a sklouzl do sedu na zem.

Pomalu a jistě jsem propadal beznaději.

Znám až příliš dobře své schopnosti v této podobě.
Což znamená ,že mi zbývá jediná možnost jak se odtud dostat. Sednout si a čekat až mi někdo otevře dveře.

Čas se mi tu neskutečně vlekl. Takže se moje mysl rozhodla umožnit mi komentovanou prohlídku vzpomínek kde hlavní roli hrála ONA.

Začaly jsme to odpoledne kdy jí uviděl poprvé. Ležela na tom Stárkově šedém kanapi a předstíral, že spí.

První myšlenka co mi bleskla hlavou zněla: Vypadá jako padlí anděl!

A za ní následovalo něco typu
,Že by Tonny sbalil další top modelku.'

Nechtělo se mi ani věřit, že ta nádherná nadpřirozená bytost je náš dozor .

Nebyl jsem schopný a ani ochotný ji budit.

Když přišel moment Prozření, že tyhle myšlenky ve mně ještě žádná žena nevzbudila, měl jsem nutkání zamluvit si místo na oddělení nevyléčitelně duševně chorých.

Vzpomínky běhaly jedna přes druhou a dělaly mi v hlavě slušnej guláš.

Jde to se mnou z kopce od doby co mě okouzlila.

Možná mi něco nasypala do pití ....či do jídla?

Poslední dobou si nejsem ničím jistej. Jí, sebou ....
celou touhle situaci.
Jsem .....
další salvu mého skuhrání utl příjezd dodávky. Okna tu možná nebyli ale ten zvuk bych poznal kdekoli.

Zpozorněl jsem a nemusel ani dlouho čekat než uslyšel kroky těžkých vojenských bot na mokré betonové podlaze. Následovalo cvaknutí zámku a marný pokus otevřít dveře. Marný protože jsem se ještě neobtěžoval zvednout.

„Mrzí mě to Steve. Vím že se na mě zlobíš a určitě mě nechceš ani vidět ale musíme jít, HNED!" křikla.

To mě nakoplo, vrátila se.
Vyskočil jsem na nohy tak rychle, že se mi mírně zamotala hlava. Nepozastavoval se nad tím, ono se to usadí.

Prudce jsem otevřel dveře až málem vypadly z pantů a stanul jí tváří v tvář.

Nestihl jsem říct jediné slovo, čapla mě za zápěstí a táhla bludištěm místností do auta. Strčila mě na sedadlo spolujezdce, sešlápla plyn a jeli jsme.

Teď když jedeme je už snad vhodný čas na otázky. Odkašlal jsem si a tázavě zvedl obočí jakmile na mě spočinul její pohled.

Souhlasně přikývla než se opět začala soustředit na řízení.

Dlouho mlčela a já dostával podezření, že na mě zapomněla když promluvila.

„Probudila jsem se dřív něž ty, to ti vlastně ani nemusím říkat to víš sám. Vstala jsem dopoledne a myšlenky se mi v tvém náručí rozeběhli všemi směry kolem té naší zapeklité situace. Zvažovala  varianty plánů jak tu bombu ukrást když jsem si vzpomněla na zajímavost z výslechu jednoho vojáka hydry. Ty výbušniny tam dovezli noc před vaším nájezdem na základnu." Provinile se na mě podívala a když si všimla mého zaujatého pohledu pokračovala.

„Nechtěla jsem riskovat problémy kdyby si tě někdo všiml a poznal tě. Tak jsem tam šla sama. Abych měla jistotu, že mě nebudeš hledat a nepřitáhneš nechtěnou pozornost. Jak se říká v Brooklynu: ,Dobrý zloděj umí zámky odemykat,"

„skvělý je umí i zamykat.'
Ano, to znám." dokončil jsem za ní úsloví které se říkalo už v mé době.

„Správně. Vklouzla jsem do základny, nepozorovaně ukradla bombu a vyklouzla zase ven. Šlo to hladce do chvíle kdy jsem si brala auto a tomu se zaplo rádio s nějakým cajdákem, k mojí smůle bylo na plný pecky. Než jsem ho stihla vypnout už o mě věděla celá základna, musela jsem co nejrychleji zmizet ale nemohla jsem tě tu nechat.
Vím, že se na mě zlobíš a já ti to nevyčítaným. Ale ty musíš pochopit, že jsem tě chtěla chránit, chci tě chránit a vždy ať se stane cokoli tě chránit budu. Možná jsem hodně majetnická, ochranářská a podobně ale ty jsi anděl. Mojí největší obavou je, že se ti něco stane a já tomu nebudu moci zabránit. Chci abys byl šťastný, zdravý a to za jakoukoli cenu. Miluju tě a nikdy tě nechci vidět umírat, NIKDY!"řekla.

Říkejte si o mě že jsem měkota ale teď mi po tvářích stékaly nefalšované slzy dojetí. Nehledě na to, že řídí jsem si jí přitáhla do polibku ale moc ho neprodlužoval aby se nevybouraly.

„Neskutečně moc tě miluju Naomi."řekl jsem jí s úsměvem.

Tento romantický okamžik nám přerušila střelba.

Přišli jsme o pravé zpětné zrcátko. Mě začal obklopovat známí pocit strachu a adrenalin mi proudil žilami. Byl jsem mírně nervózní, že mám bojovat v této podobě.

Ona to poznala, jemně mě pohladila po stehně a pohlédla mi do očí.

„Nedovolím nikomu aby ti ublížil. Tak se připoutej a vše nech to na mě."

Její poslední slovo jsem si domyslel protože ji přehlušil oslepující záblesk .

Omlouvám se pokud vás zklamalo, že z kapitána dělám takovou chudinku ale mě se to tak hodí.
Doufám, že i vám dopadne vysvědčení  slušně a užijte si prázdniny.