Shadow_Emi
31.12. 2016
Avengers tower, New York

Tam nahoře mě někdo má asi opravdu v oblibě protože správení toho co ten šílenec způsobil nám trvalo až do teď. A tím pádem musel Tony "můj" mejdan na uvítanou jako Starkovou odložit na dnešek. Později už to hold nešlo.

Přes to všechno jsem vstala dřív něž kdokoli tady. Bylo jedno místo které jsem chtěla navštívit ještě před tím než budu oficiálně Stark. Tedy aspoň na okamžik. Poté už budu do smrti Stark-Rogers. Což může být taky jen na krátko. Obzvlášť při tom čím se živím.

To byl taky hlavní důvod proč jsem už v šest hodin ráno, v době kdy můj bratr teprve chodí spát, stála zde.

Oblékla jsem si černé jeany, černou košily a pro mě typickou koženou bundu.
V ruce jsem svírala květ lotosu, její nejmilejší.
V očích mě opět štípaly slzy ale tvář mi zdobil úsměv.
Celých patnáct let jsem si myslela že sem nikdy znovu nevstoupím. Po celou tu dobu jsem se lásce vyhýbala jako čert kříži ale dnes tu stojím zamilovaná, zasnoubená a naprosto.... Vyděšená.

Hrob mé matky byl klasický, nic okázalého ale pro mě byl výjimečný.
Já sama o tohle nestojím, nechci hnít pod zemí a nechat se ožírat.

Položila jsem kvítek hned pod náhrobek a odešla. Nebudu tu nikomu dělat šaška.

Vzpomínky na Brooklyn mi ležely v hlavě a na srdci.
Rozhodla jsem se pro vzpomínkovou trasu po místech kde jsem prožila utrpení mého života.

Vyzvedla jsem si svoje šaty na tu Tonyho opičárnu a zmizela do své skryše abych si užila poslední okamžiky samoty než mě předhodí smetánce.

Stejným nadšením jako odsouzenec mířící na svou popravu jsem i já šla do sálu kde se konala ta pitomost.

Rozrazila jsem dveře. Všechny hlavy se na mě otočily, pohledy jako by se mi zakusovaly do duše a stahovaly mě z kůže.

Prodrala jsem se k baru a objednala si whiskey s ledem.
Našla jsem si ideální koutek co nejdál od všeho.
Ale můj klid netrvalo dlouho a můj bratr vystoupil na pódium.

,, Vítejte my drazí hosté, vím že většina z vás je tu jen kvůli levnému ale kvalitnímu chlastu, dobré společnosti Avengers a proslulosti mích silvestrovských mejdanů. Přesto doufám že nejste ještě natolik pod obraz abyste mohli věnovat pozornost mému oznámení. Docela nedávno jsem se dozvěděl že byl můj fotr děvkař ale má to i své světlé stránky. Jednou z nich je objevení mé úžasné mladší sestřičky Naomi Zoe Stark. Která je ale bohužel pro všechny nezadané pány už zasnoubená s naším kapitánem slušňákem. Ale jen pro představu jaké jsou u nás v rodině skvělé geny ji žádám aby vylezla že svého útočiště a přišla za mnou sem nahorů. " Teď jsem vyprskla celý obsah svých úst.

JÁ HO ZABIJU!
Více než neochotně jsem se prodala k pódiu a vystoupala na něj.

,,To si odskáčeš!" sykla jsem mu do ucha.

,, Jsem starkův bastard a narozdíl od svého bratra nesnáším pozornost proto se sami pro dnešek loučím." Už jsem se otáčela na patě že zmizím ale Tony mě chytil za rameno a zastavil na místě.

,, Ještě mi neutíkej, prošvihl jsem osmnáct tvých narozenin a osmnáctery vánoce a osmnáct aprílů. Dlužím ti osmnáct let rozmazlování od staršího bráchy. Rozhodl jsem se začít tady a teď. Mám pro tebe totiž malý překvapení. " Šokoval mě, oči se mi leskly a já nenacházela ta správná slova.

Od někud se zjevil Buckym a podal mu košík, možná spíše koš, překrytý tyrkysovou dečkou. Otočil se s ním v náručí ke mě a pokynul mi ať odkriji obsah.

,, Anthony Howard Starku jestli na mě z toho vyskočí krokodýl nebo pavouk či dokonce slepice. Budeš si přát aby žádný další apríl nepřišel. Rozumíme si? " Bylo na něm vidět že špatně potlačuje smích a já se odhodlala odhalit co skrývá košík.

Držela jsem jeden roh když se z vnitřku ozvalo kňučení. Už jsem nemeskala a zvedla deku. Upřely se na mě ty nejkrásnější hnědé oči a do náručí mi skočil pejsek který byl pro mě dokonalí dárek .

Štěně československého vlčáka bylo to co mi v životě chybělo.

,, Děkuju, vždy jsem si přála sdílet svůj život se psem." vtiskla jsem štěňeti polibek na čelo a při vrácení do košíku jsem zašeptala. ,, Vítej do naší rodiny Démone."

Vše jsem ukořistila a vydala jsem se pro svou skleničku než jsem vzala do zaječích.
Vyjela jsem na střechu rozhodnuta že se budu sbližovát se vším novím miláčkem.

Už jsme se nějakou tu chvilku mazlili když se za míma zádama ozval smích.

,, Vypadáte spolu opravdu rozkošně, už nám chybí jen rodinný domek, nějaké to dítě a jsme jak vystřižení z reklamy na dokonalou rodinku. "

A v tento okamžik přišel na scénu náš DOKONALÝ Steve Rogers a pronesl hlášku v kterou jsem doufala.
Jsem velitel, ne panička s předměstí a proto je větší pravděpodobnost že schytám kulku nebo šlápnu na minu než že budu každý den ve stejnou hodinu čekat s prostřeným stolem až se manžel vrátí z práce.

,, Nevím jestli jsem se už zmínila ale víš jak moc tě miluju? "Můj hravý úsměv a tón by u debilovi nápovědě že žertuju a idol Ameriky žádný debyl nebyl.

,, No já si tím teď taky nejsem úplně jistej ale čím si jistej jsem je to že já tě miluju minimálně stejně moc."

Pomalým krokem dravé šelmy na lovu se ke mně blížil než si stejně dravě ukořistil mé rty.
Už dávno to není ten samí zelenáč jako při našem prvním polibku a mě hřeje u srdce že je jen můj.
Toho že se mě konečně uráčil propustit abych se mohla aspoň nadechnout jsem využila a sedla si na okraj střech kam mě hned následoval. Sevřel mě v náručí a věnoval mi polibek do vlasů.
Ovšem jednomu žárlivému stvořeníčku se to nelíbilo takže než byste řekli "vlk" nasáčkovalo se mezi nás štěně a ihned se dožadovalo naší pozornosti.
Takhle to bylo ideální, měla jsem vše.

,, Steve "

Počkala jsem než jsem měla plnou pozornost jeho jedinečných oči.

,, Neviděs se ale teď jsem konečně šťastná. Čeká nás toho určitě hodně ale věřím že spolu to zvládneme."

Jeho úsměv co mi poté věnoval mě málem srazil do kolen.

,, Naomi.... Neviděs se ale já pro teď ke štěstí taky víc nepotřebuji ....... I když časem bych mohl být šťastnější jedině kdyby se naše rodina rozrostla."

Jeho stydlivý úsměv a víraz úplného neviňátka stál za všechny problémy minulosti.

,, Ty chceš dalšího psa?"

Chvíli na mě vyjeveně civěl než se celým městem začal rozléhat náš smích společně s odbijenim půlnoci.
Tohle není konec, ten neexistuje, je to pouze nový začátek.

The end

Tímto se s vámi tento příběh loučí a já spolu s ním. Děkuji vám za každou hvězdičku a komentář protože mě motivovaly pokračovat.
Na začátku jsem ani nedoufala že se sem dostanu a už vůbec že to bude mít tolik úžasných čtenářů.

Toto je úplný konec, žádné pokračování neplánuji ale docela by mě zajímalo co by jste chtěly abych se pokusila zpracovat.
Neručím ale za to že vše splním.
Doufám že se k příběhu budete rádi vracet abyste si ho znovu přečetly.
Děkuji vám za pozornost a podporu.