Steven POV

Přitom jak to tady teď vypadá jsem rád, že ten dárek doručily už zabalený dnes ráno. Takže ho už mám schovaný ve skříni.

Jedna z mála věci které o mě nikdo neví je to, že jsem se za války naučil skvěle německy, hodilo se to .

Po vyslechnutí rozhovoru mezi Nz a tou Mistique se mi podoba její matky vryla do paměti. Když se z té pěkné Španělky stalo modré okouzlující jedinečné stvoření.

Tohle mi nápadně připomíná jednu kauzu o které jsem dříve slyšel, jak se to jmenovali měnavci.... Úkazy..... ne mutanti tak to bylo.
Možná to má něco společného s tím vědcem co na ní dělala pokusy když byla menší .... tedy mladší.

„Když se teď na tebe dá zase koukat mazej nahoru a pujč si ode mě nějaký šaty. Protože se tu asi chvíli zdržíš." Pronesla než se otočila a začala prostírat stůl.

Nat se jí naštěstí ujala, protože taky ještě nebyla připravená, a vydaly se společně nahorů.

/Nathasha/

Jakmile položila poslední nůž začaly po schodech klapat dvoje podpatky.

/Miastique/

Ty dvě krásky se zjevily na posledním schodě když Nz začal vibrovat mobil. Nasadila ten nejsladší úsměv, který byl snad děsivější než když nemá žádný výraz, naštěstí pro všechny se na nás ještě nemračila.

„Tak je za pět minut sedm takže než napočítám do pěti budete všichni sedět jinak budete hlady a kdo nebude jíst nedostane dárky. Takže JEDNA .... DVA..... TŘÍ ....."

Všichni jsme se nahrnuli ke stolu a usadily. Nikdo si to s Naomi totiž nechce rozházet navíc ona by nám byla schopná ty dárky sebrat.

Zasedací pořádek dopadl docela předvídatelně.
Tony do čela, vedle něj z jedný strany Rhoud a z druhý Bucky, Vedle Rhoudiho si sedl Clint vedle si sedl Bruce a k němu Nat.
Já si sedl k Buckymu vedle mě mistique a k ní loki. Na Naomi zbylo místo v čele naproti Starkovy.

Zvláštní bylo, že oproti normálu nám dneska přímo zakázala jí pomáhat. Takže když to všechno nanosila začaly jsme s večeří.

Ale než jsme dojedli nepadlo jediné slovo.

„Běžte umístit svoje dárky pod stromeček ať můžeme začít." Zavelela neustupně.

Dneska nás komanduje víc než za celou dobu ale třeba se jen musí zaměstnat aby jí neutíkaly myšlenky kam nemaj.

Svůj dárek jsem umístil pod stromek tajně už před jídlem. Takže jsem si vzal drink a přešel k Mistique.

„Jak jste se seznámila s Nz ? Budete toho s námi účasnit nebo se přidáte až k oslavě?" Otočila se na mě s podezřívavým pohledem a prohlédla si mě od hlavy až k botám. 

„Tak ty jsi ten amerika, představovala jsem si tě teda jinak. Rozhodně míň slušňácky a možná.... Nevím, prostě jinak. Do toho jak jsem se s Nz poznala ti nic není ale abych ti odpověděla aspoň na jednu otázku, předávání dárků se účastnit nebudu. Musím ale ocenit, že se vám jí k tomu povedlo přesvědčit. Ona je rezolutně proti dárkům, stromečku ... celkově proti vánocům. To je něco co se často nestane." řekla.

Díky posledním větám jsem na ní jen konsternovaně civěl a snažil si to v hlavě srovnat. Ale než se mi znovu povedlo nahodit svůj mozek už na mě od stromečku volaly, že zdržuji.

Odebral jsem se za nimi, protože Stark byl natěšený jak malé dítě.

Seděly na židlích v kruhu, jediné volné místo bylo mezi Naomi a Buckym.

„Tak v jakým pořadí budeme otvírat dárky?" S tou otázkou odemně asi nepočítaly.

„Abecedně podle křestních jmen aby se nikdo nehádal, Anthony jsi první."

Tím to pěkně rozštípla a ten Tonyho pohled byl k nezaplacení. Beze slova si vzal z pod stromečku červenožlutou tašku a nakoukl dovnitř.

První vytáhl obdélníkovou krabici, natěšeně cupoval balící papír až na něj vykoukla sada malý kutil. Obsahovala spoustu nářadí z plastu nebo gumy

Ten to dost neočekávaný dárek přiměl Tonnyho se od srdce (pokud žádný nemá tak od toho co mi zbylo v hrudi) zasmát a ještě náruživěji rozbalit druhý dárek. Už od pohledu to byla knížka ale když nám ukázal její název málem jsem smíchy spadl ze židle.

 On totiž dostal příručku slušného chování i pro pitomce.

„Tak já si myslím, že to byl dárek od Barnese protože ostatní nemají tak pokřivený smysl pro humor." Pronesl se smíchem.

„Nemám ho o nic víc pokřivenější než ty. Ale ano, je ode mě." Vrátil mu uštěpačnou poznámku.

„ To se nepřu a plně s tebou souhlasím. A mám takovej pocit, že teď je na řadě Bruce." řekl.

Bruce si od stromečku přinesl malou krabičku. Když ji otevřel zasmál se a nechal ji kolovat aby dárek viděli všichni. 

Dostal masivní ocelový náramek a na plátu ocely bylo vyryto velkým písmem:

Majetek Natashi Romanovové, v případě nálezu neprodleně vraťte do Avengers tower!

Tak o tomhle nebylo pochyb kdo mu to dal ale je zajímavý jak je Nat najednou majetnická.

„Tak tady ani není třeba hádat ale myslím si, že je to zbytečný protože mě teď už nejspíš nepustíš z dohledu ani na setinu vteřiny." Bruce je moudrý muž.

„To si piš ale jistota je jistota." Tomu nikdo z pudu sebezáchovy radši neodporoval.

„Legolasi jsi na řadě." zajásal Stark jako malej.

Clintův dárek měl předvídaný tvar ale ne obsah. Dostal totiž přesnou kopii luku který měl Legolas v pánu prstenů a funkční, hned ho totiž vyzkoušel.

„Mí první dva tipy na santu padli kvůli propracování takže jen hádám, Rhoudy?" Dostal ze sebe zamyšleně.

„Vinen a teď je na řadě Bucky."

Bucky vzal z pod stromečku krabici a párkrát jí obrátil v ruce.

Měla asi svojí váhu, veliká byla dost. Bucky cupoval ten balíci papír dokud na něj nevykoukl balík těch nesmyslů jak je Tony pořád vychvaluje, jak se to jen nazívá ... VDT... ne... CVD.... Taky ne, už vím je to buďto DVD nebo CD ale spíš sázím na to první.

Ještě chvíli to nechápavě pozoroval než přečetl štítek na obalu.

„Sada nejlepších filmů posledních sta let. Hádám, že něco takovýho by napadlo jenom Starka." řekl.

Tak to není romantický dárek vyjadřující hromadu citů ale aspoň nezapomněl. I když podle toho zlomyslného úsměvu v tom bude víc než se na první pohled zdá. Ale to je něco co já už vědět nemusím.

Další na řadě byla Nat a očividně jsme jí to nemuseli připomínat. Její dárek byl malá krabička dost podobná té co dostal Bruce. Po rozbalení v ní našla střední přívěšek s fénixem na řetízku.

Taky ho poslala do kola a mi si mohli z blízka prohlédnout vyrytí vzkaz :

Doufám že stejně jako fénix povstaneme z popela našich minulých životů a společně se zrodíme do nového, lepšího života kde nás nebude tížit minulost.

Tak díky tomuhle dárku byl Brucovi odpuštěn i ten útěk. Ona ani nemusela hádat protože jsme všichni věděli od koho to je.

Moc všem děkuju za komentáře i hvězdičky. Protože se blíží ty vánoce budu hodná a věnuji tuto kapitolu všem co jsou ochotní ji číst jako adventní , možná trošku před aventní dárek.

Pokud vše půjde dobře další kapitola bude kolem vánoc. Ještě jednou děkuji každému kdo to čte a přeju mu skvělé vánoce plné aspoň z poloviny tak dobrých dárků jako dostaly  obyvatelé Avenger tower.  Pokračujte v komentování vždy si ráda poslechnu cizí názor i doporučení co zlepšit, navíc mě kladný komentáře vždy nakopnou a inspirují psat rychleji.