V učebně lektvarů už bylo prázdno, až na dva studenty, kteří se rozhodli učebnu opustit o něco později. Hermiona skládala pečlivě popsané pergameny, zatímco Theo pozoroval, jak se zbytky lektvaru v jejím kotlíku pomalu vypařují. Přestože seděli daleko od sebe, oba mysleli na události předešlého dne a čas od času se usmáli nad tím, jak veselé pro ně bylo, když část hradu zavalili sněhem.

„Hermiono," oslovil ji najednou.

„Ano?"

Chvíli váhal, jako by zvažoval, jestli má pokračovat, a pak z brašny vytáhl drobnou, červeně ozdobenou krabičku. „Chtěl jsem ti to dát, než zase zalezeš knihovny. Jdeš tam, že? Kvůli té eseji pro McGonagallovou."

Hermiona si přitáhla brašnu blíž k boku a s mírným přikývnutím si krabičku převzala. „Děkuju. Můžu ji otevřít teď?" odkazovala na nebezpečí jeho posledního dárku.

Theo pokrčil rameny, ale v očích měl jiskru. „To záleží na tobě."

Trochu nejistě otevřela víčko, přičemž její pohled upoutal drobný balónek, zářící teplým zlatým světlem. Kolem něj se vinuly jemné červené a zelené vzory připomínající vánoční ozdoby. Nebo kolejní barvy Nebelvíru a Zmijozelu, to už záleželo pouze na ní. Hermiona vytáhla balónek na dosah ruky a fascinovaně si ho prohlížela.

„Co to dělá?" zeptala se zvědavě.

Theo se opřel o stůl. „Polož na něj ruku a něco si přej."

Hermiona poslechla. Balónek se při dotyku jemně zachvěl, a jakmile si přála, aby letěl, vznesl se do vzduchu. Pohyboval se ladně, kroužil kolem její hlavy a zanechával za sebou zlatavou stopu, která se třpytila jako padající hvězdy.

„To je roztomilé," vydechla s očima plnýma údivu.

„To ještě není všechno," dodal s úsměvem. „Reaguje na pocity. Když jsi veselá, radostně poskakuje kolem. A když jsi smutná, připomene ti momenty, které tě rozveselí."

Hermiona na něj upřela pohled. „To jsi vymyslel ty?"

Theo lehce kývl. „Kdo jiný," pronesl samolibě.

Balónek mezitím stoupal a klesal, jako by v sobě nesl zvláštní život. Hermiona se na něj dívala s jemným úsměvem, než tiše poznamenala: „Víš, i když je to moc pěkný dárek, někdy je člověk tak smutný, že ho nerozveselí ani tohle."

Theo se zamračil. „Mluvíš o rodičích?"

Zmínila se o nich jen jednou větou, když spolu seděli nad máslovým ležákem u Třech košťat, přesto si to pamatoval.

Hermiona přikývla s pohledem upřeným na balónek. „Když jsem jim vymazala vzpomínky, cítila jsem, že je to správné. Ale někdy přemýšlím, jestli jsem je tím nezradila. Nemyslím si, že takový smutný moment balónek přemění v něco... veselého."

Theo na chvíli zvažoval odpověď. „Hermiono, udělala jsi to, co jsi musela. Nebylo to snadné, ale právě proto je to tak obdivuhodné. Chráníš lidi, na kterých ti záleží. To je jedna z věcí, co tě činí výjimečnou."

Hermiona se na něj podívala, její oči se na okamžik zaleskly. „Děkuju. Ale co ty? Máš vůbec někoho, na kom ti záleží?"

Theo se zamyslel a jeho pohled na chvíli potemněl. „Nemám nikoho blízkého. Ale možná... právě teď... někoho nacházím."

Hermiona byla jeho odpovědí překvapená. Chtěla se zeptat víc, ale balónek náhle prudce vyletěl a roztočil se po místnosti. Theo se zasmál.

„Ten balónek si žije vlastním životem," řekla ve snaze znít co nejuvolněněji.

„Asi se ti snaží naznačit, že někdy k veselí stačí spontánní rozhodnutí," odpověděl Theo s úsměvem.

„V tom případě bychom měli využít volnou hodinu a zajít na pozemky," navrhla Hermiona, což bylo tím nejspontánnějším, co mohla udělat.

Theo se na ni díval, jako by ji snad nepoznával. „Venku je sníh."

„A právě proto," odpověděla mu rázně, ale přeci jen vesele. „Co říkáš na malou koulovačku?"

„Beru," přikývl, u čehož pokynul rukou, aby učebnu opustila jako první. Balónek je dokonce část cesty následoval, než se vydal vlastním směrem. Možná letěl poškádlit Protivu, možná provokovat Filche, to ale věděl jen on.

Cesta zpět z učebny byla tichá, ale Hermiona cítila, jak se v ní usazuje zvláštní pocit klidu. Theo šel vedle ní, ruce zastrčené hluboko v kapsách, a jeho tvář odrážela stejně klidnou náladu. Venku na ně čekalo mrazivé zimní odpoledne a pořádné hromady sněhu. Hermiona se zastavila na nádvoří a zhluboka se nadechla.

Theo se rozhlédl kolem a s typickým šibalským úsměvem se shýbl pro sníh. Než Hermiona stačila zareagovat, hodil na ni malou kouli, která ji zasáhla přímo do ramene.

„Hej!" zvolala překvapeně. „To bylo nefér!"

„Válka nikdy není fér," odvětil Theo se smíchem a rychle zmizel za nejbližším sloupem.

Hermiona si ani neuvědomila, že se směje, dokud nevzala do rukou první sníh. Její sněhová koule prolétla vzduchem a Theo musel uskočit, aby se jí vyhnul. Brzy se mezi nimi rozhořela nefalšovaná bitva – sněhové koule létaly, výkřiky radosti a smích zaplnily tiché nádvoří.

„Theo!" vykřikla Hermiona, když ji zasáhl do ruky. „Tohle ti vrátím!"

„Zkus to!" smál se Theo a vyběhl za roh. Hermiona ho následovala, její kroky zanechávaly v čerstvém sněhu hluboké otisky. Nakonec ho dostihla, když se skrýval za jednou z nízkých zídek. Pomalu k němu přispěchala, aby ji neviděl, a poté na něj shodila veškerý sníh ze zídky. Theo k ní přiskočil, jako by se vůbec ničeho nebál, popadl ji a oba se zhroutili na zem, zadýchaní, s tvářemi rudými od chladu i smíchu.

„Dobrá, příměří!" vykřikla Hermiona.

Chvíli se jen tak váleli ve sněhu, než jí Theo pomohl vstát. Hermiona si ho chvíli prohlížela. Cítila, jak jí ještě stále buší srdce z toho, jak spolu vyváděli jako malé děti. Zároveň ale pociťovala, že tak divoce buší kdykoliv, když viděla jeho úsměv, ten klid, který kolem toho zajímavého chlapce panoval, a jeho nádherné oči.

„Máš sníh ve vlasech," řekla nakonec, aby přerušila ticho, a natáhla ruku, aby mu ho setřela.

Theo se nebránil. Jeho oči se přimhouřily, jako by ji chtěl něco říct, ale místo toho řekl: „Ty taky."

Pak, s lehkostí sobě vlastní, nabral malou hrst sněhu z kapuce jejího hábitu a jemně jí ho vtiskl na čelo. Hermiona ztuhla, překvapená, a pak vybuchla smíchem.

„Theo!" vykřikla a pokusila se ho postříkat sněhem, ale on byl rychlejší. Odstoupil a začal se smát spolu s ní.

Vážně zažívali moc pěkné chvíle. Dvě odrostlé děti, které toho zažily až příliš, se konečně dočkaly bezstarostného období, kdy jejich jediným problémem bylo promočené oblečení od sněhu.

🎄🎄🎄