Hermiona se probudila s pocitem, že se mezi ní a Theem stalo něco nezaměnitelného, něco naprosto výjimečného. Už od rána se v ní cosi hýbalo, jakýsi jemný tlak v hrudi, který se nedal popsat jako nervozita, spíš jako tiché očekávání něčeho, co bylo nevyhnutelné, ale zároveň vzdálené. Takový zvláštní, ale příjemný pocit nezažila snad nikdy.

Když prošla obrazem Buclaté dámy ven ze společenské místnosti a uviděla ho, jak už na ni čeká, její srdce na chvíli vynechalo. Nemělo ji překvapit, že ho vidí, že tam na ni čeká, ani to že měl v ruce další úhledně zabalený dárek. Na tohle už mohla být za ty dva necelé týdny zvyklá. Překvapilo ji, jak bláznivě se její srdce chovalo, když se na ni líně usmíval.

„Tohle je pro tebe," řekl, když jí balíček podával, a jeho oči zůstaly na okamžik zaměřené na její tvář, jako by čekal na nějakou reakci. „Možná ten nejlepší dárek, jaký jsem vymyslel."

„Děkuji, Theo," odpověděla s laskavým úsměvem. Něco na tom balíčku jí připadalo neobvykle lehké.

S jemným zvukem balíček otevřela, neboť ji vážně zajímalo, na co byl Theo tak pyšný. Rázem vykřikla překvapením, když se z něj začal vyvalovat sníh. Ne ledajaký sníh. Byl jemný, lehký jako pírko, ale zároveň se v jeho zrníčkách třpytily drobné záblesky světla, jako by byl stvořený samotnou zimní nocí.

Hermiona k Theovi vzhlédla, načež se jí na rtech zvlnil pobavený úšklebek.

„Došly ti nápady, tak ses prošel po pozemcích?" vtipkovala, ale rázem se jí oči rozšířily údivem, když se sníh začal rychle šířit z krabičky ven po schodech a pomalu se rozprostíral do každého z nejbližších koutů. Připomínalo jí to mudlovskou pohádku, kde hrneček vařil tak dlouho, až úplně přetékal, což se nakonec ukázalo jako katastrofa.

„Líbí?" hádal Theo. Hermiona byla k tomuto dárku trochu skeptická.

„Mně ano, ale Filchovi a profesorce McGonagallové se nebude líbit, až Bradavice pohltí neprodyšná lavina."

„Je to kouzelný sníh," vysvětlil Theo s úsměvem, jako by kolem nich nebylo všechno bílé. „Pokud budeš chtít, aby zmizel, zmizí, ale pokud chceš třeba bobovat, můžeme sjet až do Velké síně."

Hermiona se zasmála. „Narazili bychom tamhle do té zdi!" ukázala na druhou stranu prostoru, v němž by se za normálních okolností pohybovalo schodiště, ale teď nemělo proti sněhu šanci.

Theo se začal chechtat jako smyslů zbavený. Když Hermioně ten dárek dával, myslel, že se vyděsí a krabičku zase rychle zavře. V žádném případě nečekal, že by nechala zavalit polovinu Bradavic nekonečnou sněhovou nadílkou. Ale ten fakt, že to udělala, ho doslova a do písmene odrovnával. Nemohl se přestat smát.

„Theo, přestaň!" hulákala na něj Hermiona se smíchem. Dokonce se sklonila ke svým kotníkům, které už byly zabořené ve sněhu, a v rychlosti uplácala malou kouli, kterou po něm mrštila. „Tohle je šílené!"

V rychlosti uhnul kouli, které proletěla kolem jeho hlavy, a sehnul se, aby také jednu vytvořil. Poté se rychle zvedl a hodil ji po Hermioně, ale ve stejnou chvíli se za ní otevřel obraz Buclaté dámy. Z průchodu akorát vycházela Ginny, která dostala pořádnou sněhovou nálož přímo do obličeje.

Oba ztuhli, zaskočeni jejím příchodem. Nevěděli, jak zrzka zareaguje, proto si vyměnili pohledy.

„Vy dva jste zrozenci pekla, vám říkám!" stěžovala si, když pohybem ruky smetla sníh ze svého červeného obličeje a zastavila se na vrcholu schodů. Její pohled putoval od sněhem pokrytého zábradlí až k Hermioniným a Theovým nohám, které už byly po kolena zapadlé.

„Promiň, nechtěl jsem tě trefit," řekl zcela upřímně Theo, ale Ginny se na něj jen ušklíbla.

„Za trest bys to měl uklidit hezky hrablem, jako to dělají mudlové!"

„Já?" ozval se skoro dotčeně, než pohledem sklouzl na pobavenou Hermionu. „To Hermiona nezastavila ten sníh, já jsem v tom docela nevinně."

Ginny mu nevěřila ani nos mezi očima. Dokonce přešla ty vysoké závěje, aby mu zapíchla prst do hrudi.

„Já tak docela vím, že tyhle pitomosti vymýšlíš ty a Hermionu pěkně kazíš," oznámila mu, ale usmívala se u toho jako nějaká koketa. Věděl, že přišla v míru, jen si hrála na statečnou.

Hermiona nakonec přeci jen krabičku, z níž se linul sníh, pevně uchopila a myslela na to, že si opravdu hodně přeje, aby se sníh vrátil zpět. Kouzlo kolem nich začalo okamžitě působit, takže pár minut sledovali, jak se sníh stahoval, dokud úplně nezmizel. Zanechal po sobě jen mokré stopy, které vypadaly spíš jako otisky podrážek, než jako důkaz, že schody i podlahy byly ještě před chvílí pokryté sněhem.

Ginny od Thea odstoupila a oba dva si zklamaně prohlédla.

„Nuda. Myslela jsem, že to budete odklízet celý den," posteskla si.

Všichni tři se ještě jednou rozhlédli kolem, jako by nemohli uvěřit tomu, že sníh zmizel, ale nakonec se přeci jen vydali na snídani a následně na vyučování.

Smát se této situaci ale nepřestávali, ať už to bylo při hodinách, kdy si jen vzpomněli, nebo při jídle, když na sebe narazili.

Když se Hermiona později večer vrátila do nebelvírské společenské místnosti, unavená, ale šťastná, její myšlenky se stále vracely k Theovi. Přemýšlela, jak se stalo, že jí připadalo tak přirozené s ním přátelit, smát se jeho bláznivým nápadům, když ještě celkem nedávno myslela na Rona. Ale ten tady nebyl, Theo ano.

Ginny ji vytrhla z přemýšlení, když se posadila vedle ní na pohovku.

„Víš, že jsi z něj úplně paf, že?" drcla do ní ramenem.

„Cože?" Hermiona sebou trhla, jako by ji někdo právě probral ze snu. „To je absurdní, Ginny."

Ginny jen pokrčila rameny a věnovala jí vědoucí pohled. „Jak myslíš. Ale neměla bys být překvapená, když ti zítra snese modré z nebe, protože tohle vypadalo dost vážně."

„Vážně?" opakovala po ní. Ginny horlivě přikyvovala.

„Myslíš si, že ti dává dárky jen tak? Nesmysl," zamítla, sotva Hermiona přikývla. Sama sice věděla, že je za těmi dárky mnohem víc, než jen obyčejná velkorysost, ale netušila, jak očividné je to i pro ostatní. „Otevři oči, Hermiono! Ten kluk se skoro dva týdny snaží, aby tě rozveselil. A já vím, že jsem nejdřív tvrdila, že ses s Ronem rozešla jen z rozmaru, pak jsem ti říkala, ať na něj zapomeneš a jedeš k nám na Vánoce, ale teď ti řeknu jediné – přemýšlej trochu."

Hermiona jen zavrtěla hlavou a předstírala, že ji Ginnyina poznámka nerozhodila. Ale hluboko uvnitř si nemohla pomoct – přistihla se, jak se těší na další ráno a na to, co si pro ni Theo zase připraví. Možná si to zatím nepřiznávala jen ona sama, že tohle celé skutečně mohlo přispět k něčemu většímu.

🎄🎄🎄