Avril Lavigne - When You're Gone (Official Video)

Když se mlha kolem mě rozpustila objevila jsem se v nějaké ulici, v mě neznámém městě. Rozhlédla jsem se kolem sebe, ale nic jsem tu nepoznávala. Ta ulice byla tichá a v domech kolem byla tma. Už jsem začala přemýšlet nad tím kam mě to Lu poslal a že to byla určitě past, ale pak jsem uslyšela rychlé kroky.
,,Stello! Stello kde jsi?!" volal ten muž už z dálky a já si uvědomila, že je to Lu. Vůbec mě nepřekvapilo, že vypadal pořád stejně. Šel ulicí rychlím krokem a rozhlížel se kolem dokola jako kdyby něco hledal.
,,Stello, kde jsi sakra?!" zakřičel znovu a ze stromu nad ním seskočila žena o něco starší než já, přímo na jeho záda. Pohled na ní mi vzal dech. Měla dlouhé lehce vlnité platinové vlasy a v tu chvíli když se podívala mým směrem jsem uviděla stejné oči jako mám já.
,,Tady jsem." zasmála se a Lu si jí přitáhl do náruče. Šla jsem k nim blíž a pozorně si tu ženu prohlížela. Byla skoro jako moje přesná kopie, až na pár detailů ve tváři. Když jsem se podívala zpět na Lua, uvědomila jsem si co na ní není stejné se mnou. Rysy obličeje měla o něco kulatější než já, já měla vždy vystouplé lícní kosti na které jsem nejednou nadávala, při pohledu do Luciferova obličeje mi došlo proč. Měl stejně ostré rysy jako já.
,,Stello, nemůžeš tohle dělat, měl jsem strach." káral jí Lu a ona se usmála stejným hravým úsměvem kterým bych se usmála i já.
,,Chtěla jsem tě překvapit." odpověděla a on se na ní něžně usmál.
,,A povedlo se ti to, co jsi mi chtěla říct?"
,,Víš, tu noc co jsme byly na útesu kam jsi mě vzal...jsem těhotná Lu, čekám tvé dítě." řekla mu a Lu ztratil dech. Popravdě jsem i já byla zaskočená, útes? Není to doufám ten na který mě vzal Azrael, že ně? Ne, to je hloupost, jak by to věděl.
,,Ty? Cože? Jak?" koktal ze sebe a já se musela usmát. Nikdy jsem ho ještě neviděla tak vykolejeného jako teď.
,,Čekáme miminko, budeš otcem." zopakovala mu Stella to co před chvílí řekla a on jí silou objal.
,,Můj bože Stello! Já, že budu otec?" zamumlal jí do vlasů a já uviděla to štěstí které se mu tam odráželo. Přešla jsem za něj abych se mohla podívat i na Stellu. Plakala, ronila krokodýlí slzy štěstí a usmívala se.
,,Ano Lu, budeš." potvrdila mu a na malý okamžik se mi zdálo, že se podívala přímo na mě. Dívala se mi přímo do očí a ty se mi začaly plnit slzami. Moje máma, moje skutečná máma. Než jsem ale stihla uronit první slzu zahalila mě mlha a já se ocitla v domě.

Rozhlížela jsem se kolem, nepoznávala jsem to ani tady, nebyl to babiččin dům, ani žádný ve kterém jsem kdy byla.
,,Lu, uklidni se zvládne to." uslyšela jsem odněkud zpoza rohu a pomalým krokem jsem šla tam. Byla to kuchyň ve které seděl Lu s hlavou v rukách a vedle něj stál nějaký muž celý v bílém.
,,Bojím se. Bojím se o ně." zašeptal Lu do svých rukou a pak se domem roznesl ženský křik. Trhla jsem sebou a hlavou jsem se podívala ke stropu.
,,Musím jít za ní, pusť mě tam prosím tě." prosil Lu a prosebně se na toho muže zadíval.
,,Dobře, běž." pokynul mu nakonec, Lu rychle vstal ze židle a rozběhl se po schodech nahoru. Šla jsem pomalu za ním a bála se co uvidím. Ženský křik se ozval znovu a pak bylo ticho.
Rychle jsem přeběhla k pootevřeným dveřím a otevřela je dokořán.
,,Stello, jsem tady." šeptal Lu skloněný u postele ve které ležela Stella, má matka. Byla celá zpocená a víčka měla bolestivě sevřená. Vlasy se jí lepily kolem obličeje a já si pak uvědomila která ze vzpomínek to je. Velké bříško se nedalo přehlédnout a za mnou se objevila i starší paní s ručníky v rukách.
,,Lu, mám strach, bojím se." zašeptala Stella a podívala se na Lua.
,,Neboj se, vše bude v pořádku." konejšil jí Lu a odstranil jí pramen vlasů z obličeje.
,,Tak madam, můžeme." řekla ta stará paní a já přešla k hlavě mé matky. Kolik lidí má příležitost vidět své zrození?
,,Budu tady s tebou, slibuju." zašeptal ještě Lu a políbil Stellu na čelo.
Pak se vše seběhlo tak rychle, že jsem měla skoro problém to stíhat. Stella začala tlačit a její křik mi trhal uši. Chtěla bych jí vzít za ruku, ale nemohla jsem. Byla jsem skoro jako duch. Několikrát jsem to alespoň zkusila, ale vždy mi ruka sáhla do prázdna.
Po několika zatlačeních se ozval slabý křik miminka a Luova stažená tvář se uvolnila. Pustil Stellinu ruku kterou svíral a šel k ženě která balila miminko do deky.
,,Je to holčička." řekla ta žena, Lu se usmál a vzal si miminko do náruče. Ten pohled který se mi naskytl se nedal ani popsat, díval se na mě, na miminko v jeho náruči a usmíval se tím nejšťastnějším úsměvem.
,,Stello, je to holčička." řekl Stelliným směrem a přešel k ní. Položil jí miminko do náruče a ona se na něj podívala.
,,Ariel." vydechla unaveně, pohladila miminko po tváři a naposledy vydechla.
,,Stello!" zakřičel Lu tak nahlas, že jsem nadskočila a vzal miminko zpět do náruče aby ho hned potom předal ženě která stála nedaleko.
,,Stello!" zakřičel znovu a zatřásl jejími rameny. Jediná odezva na ten pohyb byla to, že se Stellina hlava sesunula ke straně. Po tváři se mi začaly kutálet slzy.
,,Stello! Ne! Prosím!" vzlykal Lu a já měla knedlík v krku. Před chvílí byl tak šťastný a teď...
,,Lu, je mrtvá." řekl muž ve dveřích a já se na něj podívala.
,,Ne, musíš něco udělat!" prosil ho Lu, ale ten muž jen pokroutil hlavou.
,,Nemůžu."
,,Stello!"
Nic se nestalo, Stella tam dál ležela s hlavou skloněnou ke straně a zavřenýma očima. Její platinové vlasy ztratily svou sílu stejně tak jako ona život. Byla mrtvá, moje maminka byla mrtvá.
,,Mami." vydechla jsem a propukla v pláč. Ani jsem si nevšimla, že mě znovu zahalila mlha a já se objevila zpět v pokoji, zpět u Lua, u mého otce.
,,Ariel." promluvil ke mě a já si uvědomila že jsem zase zpět.
,,Ona...ona umřela, kvůli mě..." vzlykala jsem a on se ke mě natáhl s úmyslem schovat mě ve své náruči. Nebránila jsem se, věděla jsem že jí miloval, viděla jsem to.
,,Není to kvůli tobě Ariel a nechala tu tebe, kus sebe." šeptal mi do vlasů a já se rozbrečela ještě víc.
,,Jako otec utěšovatel stojíš za bačkoru." řekla jsem a on se na mě překvapeně podíval.
,,Jo...no...emoce nejsou má silná stránka..." zamumlal a sáhl pro něco do kapsy.
,,Víš, když Stella zemřela, vzal jsem její přívěsek s úmyslem ti ho jednou dát, myslím že ten okamžik nastal." pak z kapsy vyndal tenký stříbrný řetízek s malým medailonkem a podal mi ho.
Když jsem si ho prohlédla uviděla jsem na zadní straně nápis Semper in corde tuo.
,,To znamená -Navždy ve tvém srdci-. Nechal jsem jí ho udělat po tom co mi řekla že je těhotná, teď je tvůj. Vím, je to trochu klišé..." nedokončil to protože jsem mu skočila kolem krku a objala ho.
,,Je nádherný, děkuju." zamumlala jsem a on mi objetí oplatil.
,,Já děkuju tobě maličká, děkuju že jsi mi dala šanci."