,,Michaeli, dost, nech toho." prosila jsem když opustil mé rty a pokračoval dál po mém krku. Nelíbilo se mi to jakou silou mě u sebe drží, všechny jeho polibky byly tak naléhavé, jako kdyby bez nich zemřel, ale to neměnilo nic na tom, že to byl Michael a ne Azrael.
,,Michaeli!" zakřičela jsem na něj, když mě svým tělem přimáčkl ke stromu a jeho ruce mě začaly hladit po těle. Panikařila jsem, nevěděla jsem jak jsme se k tomuhle dostaly a ještě víc mě zneklidňovala představa že nikdo neví kde jsem.
,,Prosím, tohle nechceš..." prosila jsem dál a po tváři se mi začaly kutálet slzy.
,,Přesně tohle chci, Ariel." zamručel mi do kůže na krku a mě se sevřel žaludek. Byl pryč ten Michael, který chtěl abych byla šťastná, tohle prostě nebyl on.
,,Nech mě jít Michaeli, prosím." vzlykala jsem. Odpovědí na to mi bylo surové hození na zem. Couvala jsem po zádech před andělem který nade mnou stál a usmíval se.
,,Měla bys vědět, že ten Michael, kterého jsi znala je pryč. Padl jsem Ariel, padl jsem kvůli lásce k tobě. Už na ničem nezáleží."
Aby dodal váhu svým slovům za jeho zády se rozevřely křídla. Vytřeštila jsem oči, protože jeho dřív sněhově bílá a nádherná křídla, vypadaly jako popálená, roztrhaná a hlavně, byla černá.
,,Michaeli..." vydechla jsem, ale hned na to křídla zase zmizela, on se ke mě sklonil a přimáčkl tak mé tělo k zemi.
,,Prosím nedělej to..." zaprosila jsem než mě znovu umlčel polibkem. Nechtěla jsem věřit, že tohle je ten Michael které ho jsem měla ráda, ten který se mnou byl u Azraela celou dobu co trpěl. Utěšoval mě a chránil mě. Tohle všechno jsem na něm milovala, ale to všechno bylo pryč. Stal se z něj opravdový padlý anděl, už mu na ničem nezáleží, ani na mě.
,,Miloval jsem tě Ariel, miloval jsem tě tak že jsem díky tomu zničil sám sebe. Na ničem už mi teď nezáleží, zemřel jsem a zemřel jsem pro tebe." zamumlal mi do ucha a mě vytryskly další slzy. Zemřel pro mě, kvůli lásce ke mě.
,,Prosím, prosím Michaeli, řekneme to Gabrielovi, on bude vědět jak to napravit." přemlouvala jsem ho když jsem cítila jeho ruku na vnitřní straně stehna.
,,Ani Gabriel tohle nenapraví, jsem teď padlý anděl, zatracenec. Smiř se s tím." odpovídal mi mezi polibky kterými mi zasypával krk.
,,Sakra jak já Azraelovi závidím, mít někoho takového. Jsi tak krásná." zamumlal hned po tom, a aniž bych si uvědomila kdy to všechno stihl, silou si mě vzal. Zakřičela jsem bolestí a další slzy se mi draly z očí.

Kdybych nebyla tak oslabená tvrdostí jeho pohybů, možná bych se i pokoušela o odpor, ale tím co právě udělal nezničil jen sebe ale taky mě. Věřila jsem mu, věřila jsem mu a možná ho i svým způsobem milovala a on mě zničil, ponížil a využil.
Mohla jsem jen prostě čekat, až to celé skončí a zatínat zuby při každém jeho polibku a pohybu. Byl pryč, ztratila jsem svého přítele a svého Michaela.
,,Ariel!" uslyšela jsem v dálce něčí hlas a matně jsem se snažila vzpomenout komu patří. Michael se nade mnou napřímil a poslouchal.
,,Gabriel." zamručel a okamžitě ze mě slezl. Stočila jsem se do klubíčka a přála si aby mě našli, nic víc jsem nemohla. Zklamal mě, tolik mě zklamal.
,,Michaeli!" zakřičel znovu ten hlas a já poznala, že je o hodně blíž než předtím. Hned nato jsem uslyšela rychlé kroky a Michaelův smích.
,,Co jsi to udělal?!" řekl ten hlas nade mnou a já se pokusila zvednout hlavu, jen matně jsem uviděla Gabrielovy oči. Všechno bylo rozmazané tím, kolik slz se mi najednou dralo z očí.
,,Padl jsem Gabrieli, už s tím nic nezmůžeš. Pozdravuj Azraela!" řekl a já koutkem oka viděla že roztáhl svá křídla a zmizel.
,,Gabrieli." vydechla jsem a natáhla k němu ruku. Byl v šoku z toho co teď viděl, ale jakmile jsem se ho dotkla vzpamatoval se a sklonil se ke mě.
,,Ariel, je mi to tolik líto..." vydechl když si mě bral do náruče, a to spustilo mé další slzy.
,,Věřila jsem mu..." odpověděla jsem a schovala obličej do jeho mikiny.
,,Já vím zlatíčko. Vezmu tě dolů, Azrael tě hledá."

Usnula jsem, musela jsem díky jeho kolíbavé chůzi usnout, protože mě vzbudil až Azraelův naštvaný hlas. Trhla jsem sebou a Gabriel mě silněji stiskl.
,,Ariel." uslyšela jsem Azraelův hlas nad mou hlavou a donutila jsem své oči aby se na něj podívaly. Hned si mě od Gabriela vzal a stiskl tak, že jsem sotva mohla dýchat.
,,Co se stalo Gabrieli?"
,,Michael...padl Azraeli, propadl temnotě...kvůli ní." vysvětlil mu a já cítila jak se můj anděl prudce nadechl.
,,Co jí udělal?!" zavrčel a já za svými zády cítila jak zatíná ruce v pěst.
,,Azraeli..."
,,Co jí udělal?!" zakřičel a já se pod tíhou jeho hlasu schoulila ještě víc. Bála jsem se, že až mu to Gabriel řekne, bude mě nenávidět. Že už mě nebude chtít, že mě přestane milovat.
,,Co jí sakra ten parchant udělal?!" vykřikl znovu Azrael a jeho tělo se celé napínalo.
,,Znásilnil jí!!" vykřikl mu na oplátku Gabriel, a já si teď přála být kdekoliv jinde ne mezi nimi.

Bylo ticho, bylo nesnesitelné ticho a já vnímala jen zrychlený dech který pohyboval Azraelovým hrudníkem a mou hlavou. Jeho srdce divoce bušilo a já se bála že vybuchne.
,,Azraeli." zašeptala jsem a zvedla hlavu k jeho tváři. Sklonil se ke mě a já viděla kolik hněvu se mu odráží v očích.
,,Nezlob se na mě." pokračovala jsem a jeho pohled v tu chvíli zněžněl.
,,Ariel. Jak bych se mohl zlobit na tebe?" vydechl mi do vlasů a přivinul si mě k sobě ještě víc.
,,Ale on Gabrieli, zaplatí za to, a to cenou nejvyšší, to si pamatuj." zavrčel Gabrielovým směrem a já se znovu schoulila do tepla které sálalo z Azraela. Bylo mi jasné co tím myslí. Zabije ho.