,,Ariel, probuď se." budil mě něžný, hluboký hlas. Otevřela jsem oči a uviděla jsem nad sebou Gabriela.
,,Co se stalo?" zamumlala jsem a on se zamračil. Jeho oči, ale byly pořád stejně něžné.
,,Omdlela jsi Ariel, potom co jsem ti řekl..." nedokončil to a podíval se po všech do byly v trůním sále. Pořád jsme byly u Lua a když jsem se rozhlédla i já, uviděla jsem hned několik šokovaných tváří. Azrael se mračil jako ještě nikdy, Lu byl v šoku skoro stejně tak, jako když mu Stella řekla, že je těhotná a Michael se na mě upřeně díval.
,,Co jsi mi řekl?" zeptala jsem se a znovu se obrátila ke Gabrielovi.
,,Ariel...jsi těhotná." zamumlal skoro neslyšně a o mě se znovu pokoušely mdloby. Dívala jsem se do jeho tváře a hledala něco co by mi prozradilo, že si dělá srandu. Že tohle je jen sen, nebo mám halucinace, nebo cokoliv.
,,Ariel, jsem život...cítil jsem to když jsem se tě dotkl." vysvětlil mi a já se hned podívala na Azraela.
,,Ne Ariel, na mě se vůbec nedívej, na něj by ses měla podívat." řekl chladně a ukázal na Michaela který raději sklopil hlavu.
,,Azraeli..." vydechla jsem a postavila se. Gabriel mě ještě pro jistotu podpíral, ale já jsem chtěla jít za ním, za mým andělem smrti.
,,Ne Ariel, ani se mi nesnaž namluvit, že to je moje. Jsem smrt." pokračoval dál v chladném tónu, já jsem udělala pár kroků k němu, ale on přede mnou ustoupil.
,,Nechoď ke mě, tam máš otce toho co je v tobě." zavrčel a mě se po tváři rozkutálely slzy.
,,Maličká..." promluvil Lu, ale já se na něj nechtěla podívat.
,,Azraeli...já..." začala jsem, ale nedostávalo se mi slov. Nevěděla jsem co říct, jeho tón byl tak chladný, jako kdybych se mu hnusila, jako kdybych to už víc nebyla já...jako kdyby mě už nemiloval.
,,Ne Ariel, s tou věcí nechci mít nic společného!" zakřičel na mě.
,,Věcí?!" vydechla jsem.
,,Azraeli, počkej...není jisté jestli to opravdu není tvoje." promluvil Gabriel vedle mě a já se na něj podívala.
,,Gabrieli, já nemůžu mít děti chápeš to?! Skončili jsme Ariel, užij si to s Michaelem, to on to stvořil."
Po těch slovech nás chladně obešel a vyšel ze sálu. Beze slova, bez toho aby se otočil. Prostě odešel a já nevěděla jestli se kdy vrátí. Byla jsem na něj naštvaná za to jak se choval, ale na druhou stranu jsem chtěla ať se vrátí, vždyť ho miluju. To jenom s ním chci být, a chci aby to dítě bylo jeho. Stála jsem tam bůh ví jak dlouho a dívala se na dveře kterými odešel.
,,Ariel?" promluvil hlas vedle mě a já se otočila na osobu která na mě mluvila. Byl to Gabriel, a jeho jindy veselé a pevné oči, byly starostlivé.
,,Pojď vezmeme tě domů." řekl a já se na něj jen dál dívala.
,,Azrael...on odešel..." vydechla jsem skoro nepřítomně a Gabriel se na mě usmál.
,,Vrátí se, neboj." zašeptal a vzal mě do své náruče, já jsem ale věděla že mi říká jen milosrdnou lež. Azrael už se nevrátí, odešel ode mě, odešel od nás.
Pak jsem se s konečnou platností rozbrečela a Gabrielova náruč se stala silnější.

Michael

Ještě nikdy v životě jsem nebyl v takovém šoku jako právě teď. Klečel jsem tam stále připoutaný řetězy ke stěně a díval se na dívku v Gabrielově náruči. Ona je těhotná...sakra ona je vážně těhotná, v tomhle se Gabriel nikdy nemýlí, on je život, on to cítil, cítil život v ní.
Nic v tuhle chvíli nedávalo smysl, chápal jsem Azraela, chápal jsem to že byl naštvaný, ale vždyť ona za nic nemohla...to já jsem to celé způsobil, to já jsem jí znásilnil, a to já jsem možná otcem toho nenarozeného dítěte které je v ní.
,,Michaeli?" promluvil Lu po mém boku a já se na něj donutil podívat.
,,Vrátím ti tvá křídla, za jiných okolností bych tě nechal padlého, nechal bych tě tady, ale maličká tě teď bude potřebovat. Viděl jsem do Azraela...on...se už nevrátí, opravdu jí opustil."
,,Lu, co mám dělat?" zeptal jsem se ho jako kdyby mi snad mohl dát nějakou radu.
,,Jen buď s ní, potřebuje tě, a bude tě potřebovat i dál, teď víc než kdy jindy." promluvil tiše a uvolnil řetězy, kterými jsem byl spoutaný. Postavil jsem se na svých roztřesených nohou a on mi položil ruku na rameno, něco tiše zamumlal a já věděl, že se mi do srdce a do duše vrací světlo. Nikdy mu za tohle nepřestanu být vděčný.
,,Nezklam jí podruhé Michaeli, podruhé už by ti nemusela tak lehko odpustit." promluvil a já se zmohl jen na přikývnutí.
,,Dobře, odveďte jí domů." řekl mě a Gabrielovi a já k nim přešel, měl jsem chuť jí obejmout, aby věděla že já jsem tady, že já jsem tak zbaběle neutekl, ale nechal jsem tu chuť odeznít, teď byla u Gabriela nic víc nepotřebovala.
,,Můžeme Michaeli?" otočil na mě hlavu Gabriel a já jsem přikývl, v tu chvíli nás pohltilo světlo a my se objevili zase v domě.
,,Co se stalo? Kde je Azrael?" přiběhli nám obě holky a zmateně se na nás dívaly.
,,A co tu děláš ty?!" obrátila se na mě Eloa a já se podíval na Gabriela, který pořád svíral Ariel.
,,Je zpět Eloe, vrátil se na světlo, Lu mu pomohl a Azrael..."
,,Odešel..." ozvalo se z Ariel a mě se sevřelo srdce, ona to věděla, věděla jak moc ho to ranilo a věděla taky že už se nevrátí.
,,Co se tam sakra stalo?!" zeptala se znovu Ami a já raději sklopil hlavu, věděl jsem že ona měla k Azraelovi nejblíž hned po mě, a věděl jsem také to, že až jí to Gabriel řekne, čeká mě hodně nadávek.
,,Ariel...je těhotná Ami."
,,Cože?!" zakřičela tak vysokým hlasem a já ovládl nutkání zašklebit se.
,,To ty! To ty za všechno můžeš!" rozkřičela se na mě a já k ní zvedl hlavu.
,,Je mi to líto Ami, veř mi prosím." zamumlal jsem a jí se v očích objevilo slitování, ne nadarmo je to anděl lásky a pochopení. Viděla do mě, ví že je mi to líto.
,,To ty jsi otec toho miminka?" zeptala se mě a já se pro jistotu podíval na Gabriela.
,,Nevím to Ami, ještě nic není jisté. Odveďte Ariel a buďte s ní někdo. Já se pokusím najít Azraela." rozkázal a Ami si od Gabriela převzala Ariel, která se sotva ploužila.
,,Michaeli, jdi s nimi, nespouštěj jí z očí." řekl mi a já tak udělal, teď jsem stejně netoužil po ničem jiném, než po tom, být s ní. Možná by bylo taky dobré kdyby Azrael dostal rozum a vrátil se, protože po tom nepochybně touží zase Ariel.