Probudilo mě jemné šimrání na boku. Já jsem usnula? Kdy se to stalo? No jasně, to bylo po tom co mě Jay přiměl věřit na nebe, a nebo peklo. To šimrání se z mého boku přesunulo až na rameno a já měla nutkání to odehnat, ale pak mi došlo, že to šimrání je jeho lehký dotek. Byly to jeho prsty co se mě lehce dotýkaly a já se musela zachvět.

,,Musíš vstávat." zašeptal mi přímo do ucha a já nesouhlasně zavrčela. Tohle se mi až moc líbilo.
,,Ariel, já nevyjednávám." pokračoval a zuby mi stiskl ušní lalůček. Ihned jsem byla vzbuzená.
,,Nech mě takhle umřít." prosila jsem s ještě stále zavřenýma očima.
,,To je sice lákavé, ale nejde to. Musíš domů, babička o tebe bude mít starost."
To byla krutá pravda, neměla jsem ani čas jí zavolat, určitě umírá strachy. Se stálým mručením jsem se k němu otočila čelem. Ještě stále se mi ale nechtělo otevřít oči, i když mi bylo jasné, že mě pozoruje. Cítila jsem to.
,,Ariel, varuju tě." zašeptal znovu a já jsem pro jistotu ty oči opravdu otevřela. Měla jsem pravdu díval se na mě.
,,Ahoj." špitla jsem a on se usmál tím nejkrásnějším úsměvem.
,,Ahoj krásko." oplatil mi a políbil mě na nos.
,,Opravdu musím jít?" zkusila jsem znovu vyjednávat, ale podle jeho staženého obočí mi bylo jasné, že nemám šanci vyjednat opak.
,,Byl bych tě tu klidně držel navždy Ariel, ale nejde to." odpověděl mi a já si nemohla nevšimnout toho stínu který se mu prohnal po tváři. Byl hned pryč, ale i tak tam byl.
,,Doprovodíš mě alespoň?" zkusila jsem a nasadila svá psí očička, tomu určitě neodolá.
,,Ariel, ležíš v mé posteli, nahá a ještě k tomu přidáš tyhle oči? Měli by tě zavřít za týrání."
Tomu se nedalo usmát, tak já ho týrám? Vždyť on je taky nahý, s tím jeho dokonalým tělem, které jsem si ani neměla šanci pořádně prohlédnout. Musela jsem si slíbit, že to co nejdříve napravím.
,,Tak půjdeš?"
,,Jasně že jo. Královně se neodmlouvá." zasmál se, ale hned nato zvážněl. Nestačila jsem stíhat jeho změny nálad.
,,Ariel..."
,,Ne...neříkej to." znovu jsem ho zastavila. Věděla jsem co chce říct tak jako předtím, bylo mu to vidět na očích. Jenže, já byla srab, neskutečně velký srab. Nemohla jsem to slyšet. Věděla jsem, že mě opustí a tohle by mi rozlámalo srdce, ne nejde to.
,,Proč mě nenecháš?" zašeptal a ruku mi položil na tvář.
,,Odejdeš..." zašeptala jsem a neuhlídala jednu neposlušnou slzu která se vpila do polštáře.
,,Ariel, veř mi že kdybych mohl, nikdy bych od tebe neodešel. Nemám na výběr."
,,Ale já ani nevím kam jdeš." zašeptala jsem a on se obrátil na záda.
,,Tam odkud není návratu." vydechl a zadíval se do stropu jako kdyby tam byly odpovědi. Přesunula jsem se k němu a bradou se mu opřela o nahou hruď.
,,Neřekneš mi to viď?"
,,Nemůžu."
,,Jayi...nezapomenu na tebe." vydechla jsem a silou vůle jsem zadržovala slzy. Překvapeně se na mě podíval.
,,Ne Ariel. Zapomeneš. Nechci aby ses trápila jasný? Budeš dál žít jako kdybych se nikdy v tvém životě neobjevil." jeho hlas zněl tak neskutečně naléhavě, ale nemohla jsem mu slíbit něco co nedokážu dodržet.
,,Tak to máš smůlu." nakrčila jsem nos a posadila se. Následoval mě a za bradu mi obličej otočil k němu.
,,Ariel, buď rozumná."
,,Nechci být rozumná, rozumíš? Jsi jediný člověk kvůli kterému rozumná nebudu!" už jsem vzdala boj se svými slzami a nechala je volně padat do peřiny kterou jsem tiskla v zatnutých pěstích.
,,No tak.." zašeptal a přitáhl si mě k sobě.
,,Ještě nikam nejdu, nechci abys kvůli mě brečela jasný?"
,,Dobře." slíbila jsem mu a otřela si slzy hřbetem ruky, najednou jsem si připadala jako malá holčička co si poprvé odřela koleno. Nechci na to myslet, ale vím, že ten den přijde a já doufám, že to zvládnu.
,,Nechci aby ses trápila pro někoho kdo za to nestojí a teď se obleč, nebo mi tvá babička zakáže jakýkoliv kontakt." usmál se a zastrčil mi neposedný pramínek vlasů za ucho. Dobře jsem slyšela tu poznámku o tom, že za to nestojí, ale nechtěla jsem se s ním zase hádat, tak jsem to nechala být.
,,A...ehm...do čeho, že se mám obléknout?" vysoukala jsem ze sebe.
,,No...své věci máš u mě ve skříni." nemohl mi uniknout ten jeho samolibý úšklebek.
,,A...to si mám...jako...?"

Jen přikývl a já na sto procent zrudla. K mému štěstí leželo na zemi hned vedle postele mé, teda jeho triko. Rychle jsem po něm sáhla a natáhla si ho přes hlavu. Viditelně se zamračil, asi doufal, že tam dojdu nahá.
,,Pustíš mě?"
,,Myslím, že se mi nechce." odpověděl mi a znovu si lehl na polštář. Dobře, když chce provokovat, má to mít. Ladně jsem vystrčila nohy z pod deky a obkročmo si sedla na jeho klín. V průběhu sekundy byl znovu v sedu a můj obličej v jeho rukách.
,,Co si myslíš, že děláš?" zabručel a rty se mi otřel o hranu obličeje. Musím přiznat, že to celé obrátil proti mě. Neudržela jsem své oči otevřené. Ten pocit mít ho tak blízko byl až moc dokonalý.
,,Oplácím ti tvé veliké ego." zašeptala jsem a když se jeho rty dotkly mých tak jemně že jsem to sotva postřehla nutilo mě to vypustit všechen vzduch z plic. Já jsem zadržovala dech?
,,Pokračuj a nikam tě z té postele nepustím." ta myšlenka se mi až moc líbila, ale Jay měl pravdu, musela jsem domů.
,,Je to lákavé." vydechla jsem a dál odolávala jeho jemnému doteku na mých rtech.
,,Myslím, že znám lákavější věci." zašeptal a pak mě konečně políbil. Nečekala jsem a vpletla mu prsty do vlasů a tím si ho přitáhla blíž k sobě. Milovala jsem to jak slastně zamručel a svými pažemi mě objal kolem pasu.
,,Okamžitě vylez z té postele nebo za sebe neručím." zašeptal mezi polibky a já se musela usmát. Nešlo uvěřit tomu, že byl někdy takový jakého mi ho popisovala Lina.
,,Dobře." odpověděla jsem mu a naposledy ho krátce políbila. To ještě netušil co mám v plánu dál. Spustila jsem nohy na zem a zamířila k jeho skříni, neodpustila jsem si vyzývavé chození a byla jsem si až moc dobře vědoma toho, že se na mě dívá a ví, že kromě jeho trička na sobě nemám nic.

Otevřela jsem skříň a pátrala jsem po něčem co by připomínalo mé oblečení. V horní polici nic, ani v té pod ní. Zbývala mi už jsem ta úplně u země. To jako udělal naschvál? Ok, má mít co chce. Podívala jsem se zpět k posteli a neunikly mi jeho temné oči které mě sledovaly. Jak může být tak klidný? Škodolibě jsem se na něj usmála a s plnou parádou jsem se sehnula až k zemi dobře si vědoma toho, že se mi triko vyhrnulo. Uslyšela jsem ho zalapat po dechu ale to bylo jediné co jsem stihla něž mě prudce narovnal a svým tělem přitiskl na dveře od skříně, které se nějakým kouzlem zavřeli. No jistě jeho rychlost.
,,Co mi to děláš?" zamumlal mi do vlasů a za boky si mě vyzvedl až k pasu. Omotala jsem mu nohy kolem břicha a nasadila ten nejnevinnější výraz který jsem uměla.
,,Já?"
,,Je tu snad někdo jiný?" zavrněl těsně před tím, než mě políbil. Vyrazilo mi to dech a chvíli mi trvalo než jsem se vzpamatovala a polibky mu začala vracet. Objala jsem ho kolem krku a on mě nepatrně nadzvedl aby do mě hned na to znovu vklouzl.
,,Ariel.." vydechl mi do úst a já se neubránila úsměvu. Líbí se mi jak se mnou ztrácí zábrany. Pak už jsem ale nedokázala myslet na nic jiného než na jeho tělo opřené o moje a jeho rty na mém krku.

♥♥♥♥♥

No jo já víííím zabte mě :D :D

Zase to prodlužuju :D

Ale nebojte se v další kapitole se konečně dočkáte. A napíšu jí ještě teď :*

Miluju vás!!!!

Bea.

♥♥♥♥♥♥