Apocalyptica - S.O.S. (Anything but Love) ft. Christina Scabbia

Jeho slova mě donutily k úsměvu, ale ten se velmi rychle vytratil, protože ruka kterou mi držel přitisknutou k jeho pasu se dala do pohybu a pomalým pohybem zkoumala každý detail mé kůže. Roztávala jsem pod jeho dotekem a on to moc dobře věděl, musel to vědět, protože mě hned na to vysadil zpět na to místo kde jsem seděla před malou chvílí.
Teď už jsem nečekala na jeho svolení a svlékla jsem mu tričko, až moc dobře jsem si pamatovala to jak vypadají jeho jizvy na hrudi a prsty jsem se jich dotkla.
,,Nech je být." zamumlal mi do krku který zasypával polibky a já ho víc než ochotně poslechla. Když se vrátil zpět k mým rtům přitáhla jsem si ho blíž a on zavrněl. Bože jak dokonalý zvuk to byl.
,,Ariel, opravdu to chceš?" zeptal se, když se na mě na malý okamžik podíval. Jeho oči byly pořád stejně temné a já se zhluboka nadechla, abych našla ztracený dech. Jak mu mám říct, že kdybych to nechtěla tak by prostě neměl šanci?
,,Chci." odpověděla jsem mu a jako odpověď mě vzal kolem pasu a sesadil z linky.
,,Co to děláš?" zeptala jsem se když mě znovu chytl za ruku a táhl zadním vchodem ven.
,,Uvidíš." usmál se na mě a dál pokračoval v cestě. Až teprve za domem jsme se zastavily.
,,Věříš mi?" zeptal se a otočil se ke mě čelem.
,,Ano."
,,Dobře, chytni mě kolem krku." poručil mi a já ho s radostí poslechla.
,,Teď jako první poznáš jak létá smrt Ariel."
Když to dořekl za jeho zády se rozprostřely jeho křídla. Byly snad ještě větší než když jsem je viděla naposledy a k mému překvapení celá opeřená černými pery. Než jsem se ale mohla lépe podívat, objal mě kolem pasu a odrazil se od země.
,,Azraeli!" vykřikla jsem, ale nebála jsem se, spíš mě překvapila rychlost jakou jsme vzlétly. Jeho křídla za jeho zády máchala do vzduchu kolem a mě se tajil dech. Vzpomněla jsem si na to jak jsem letěla s Michaelem, tohle se s tím vůbec nedalo srovnávat.
,,Bojíš se?" zašeptal mi do vlasů a já si znovu vybavila vzpomínku z pláže.
,,Nebála jsem se tehdy, nebojím se ani teď." zněla moje odpověď. Stoupal pořád víš až jsem myslela že se můžu dotknout tmavých mraků kolem.
,,Pořádně se drž." přikázal mi a já pro jistotu obtočila kolem jeho pasu nohy. Muselo to vypadat směšně, ale u něj to způsobilo menší ztuhnutí, na chvíli přestal máchat křídly a já se na něj podívala.
,,Řekl si ať se pořádně držím." řekla jsem s úsměvem, ale odpovědi jsem se nedočkala, protože jeho křídla změnili směr letu a teď jsem spíš padaly k zemi.
,,Pořád se nebojíš?"
,,Ne, jsem tu s tebou." vydechla jsem a zabořila obličej do jeho krku. Pravda byla trochu jinde, bála jsem se, nikdy jsem neměla ráda výšky. Křečovitě jsem se ho držela až do té chvíle než jsem ucítila že jsme na zemi. Pomalu jsem otevřela obě sevřené oči a podívala se kolem. Všude byla tma, ale i tak jsem poznala že jsme někde vysoko v horách.
,,Nechceš mi říct, že jsi mě vzal na místo kam vzal Rafael Linu, že ne?" nakrčila jsem obočí a on se usmál.
,,Ne Ariel. O tomhle místě nikdo neví."
Slezla jsem z jeho pasu a stoupla si roztřesenýma nohama na pevnou zem.
,,Bála ses." konstatoval Azrael a znovu se usmál.
,,Nemám ráda výšky." přiznala jsem.
,,Budu si to pamatovat." odpověděl mi a vzal mě za ruku.
,,Kam jdeme?"
,,Neptej se pořád tolik." zasmál se a bez dalšího slova mě vedl dál. Procházely jsme kolem velkých stromů a já uslyšela šumění moře.

Hned mi byla moje domněnka potvrzena, když jsem prošli pod posledními stromy a objevily jsme se na kraji útesu. Ten výhled co se mi naskytl jsem snad ani nemohla a nechtěla popsat. Musely jsme být vysoko, protože odtud byl vidět obzor a obrovský měsíc který se odrážel od moře. Byl tak velký a působil tak blízko, že by stačilo jen natáhnout ruku a dotknout se ho.
,,To je nádhera." vydechla jsem a vztáhla jsem ruku k tomu měsíci. Zavřela bych oči, ale za mojí vztaženou ruku mě vzala ta Azraelova a přitiskla mi jí k pasu.
,,To je." vydechl mi do vlasů a já se usmála, protože mi bylo jasné že nemluví o měsíci, ale o mě.
,,Pořád mi věříš?" zavrněl mi do ucha a já zavřela oči. Po těle se mi rozlilo horko.
,,Věřím." zašeptala jsem a on mě oběma rukama objal kolem pasu. Chtěla jsem se otočit, ale nedovolil mi to, místo toho mě pomalými kroky posouval ke kraji útesu. Když jsem ucítila jeho rty na mém krku zaklonila jsem hlavu.
,,Věř mi i dál Ariel." vdechl a já otevřela oči, byly jsme na samém okraji a já uviděla vlny lámající se o útes hluboko pod námi. Zatajil se mi dech, ale než jsem stihla něco říct, Azrael spolu se mnou skočil z útesu dolů.
,,Chceš nás zabít!?" vykřikla jsem a pevně se ho chytla za ruce kterými mě držel.
,,Ariel, já jsem smrt." zasmál se a když už jsem myslela, že se dole prostě rozprskneme, máchnutím svých křídel nás dostal nad hladinu moře.
,,Bože." vydechla jsem nad tím pohledem co se mi naskytl. Jeho křídla nás nesla těsně nad hladinou a já se mohla dotknout vody, stačilo by jen natáhnout ruku.
,,Nikdy bych tě neohrozil Ariel." zašeptal mi do ucha.
,,Já vím." odpověděla jsem mu jen, protože jsem na víc prostě nebyla schopná. Dívala jsem se na náš odraz na hladině kterou osvětloval měsíc, bylo to nádherné.
Díval se na mě skrz moře a já jsem teď opravdu věděla že mě miluje...a já jeho.
,,Miluji tě Azraeli." vydechla jsem a on se prudce vznesl do vzduchu. Možná bych i zakřičela nad tím prudkým pohybem, ale to už jsme byly zpět na útesu a on si mě k sobě otočil čelem.