Hori

Po rozhovoru s Duchem ohně jsem si ještě asi hodinu povídal se Sethem. Oba jsme se snažili přijít na to, kdo a proč zajal Ducha vody a nás, jeho mágy, tím připravil o moc.
Samozřejmě jsme nic nevymysleli.

Odcházel jsem s plánem, že se ještě stavím za vládkyněmi Ylis a Virias. Ty by mohly alespoň tušit. Přece jen jsou starší a zkušenější, než mladíci jako já, nebo Seth.

Sotva jsem vyšel ven, před sídlo Rudé Stráže, když zaslechnu volání svého jména.

„Hori! Počkej!“

Po otočení zjišťuji, že ke mně dobíhá Seth.

„Co je?“ ptám se zvědavě, protože vládce ohně běžně neběhá, pokud k tomu nemá sakra dobrý důvod.

„Něco...něco mě napadlo.“ dostane ze sebe zadýchaně.

„A co? Tak povídej.“

„Egypt.“

„Eh? Egypt co?“

„Zkus zajet do Egypta, do ruin Avarisu.“

Nechápu, o čem mluví.

„A co tam?“

Seth po mně hodí nevěřícný pohled.
„Studoval ty jsi někdy egyptskou historii?“

„Ne, proč? K čemu by mi to bylo?“

„Tak, vzhledem ke skutečnosti, že Duchové živlů bývali kdysi velekněží egyptského boha Sutecha, bych očekával, že o tom budeš něco vědět.“

„Tak už to vím. A kvůli tomu jsi utíkal?“

„Hele, nesměj se. Tohle je přece vážná věc.

V Avarisu se nachází poslední svatyně boha Sutecha, pána živlů. Třeba právě tam najdeš odpověď.“

Možná má pravdu. Tedy, pokud ta svatyně pořád stojí.
Ovšem, jakmile tuto myšlenku vyslovím nahlas, v Sethově tváři se objeví téměř vražedný výraz.

„Bohové! Ty jsi vážně ignorant!

Samozřejmě, že stojí. Stará se o ni jeden kněz. Velice starý a dosti mocný kněz.
Strážce svatyně. Ten titul se v jeho rodině dědí od smrti bohů a založení Kruhu.
Tenhle je, tuším, dvacátý.“

„Počkej. Vždyť od založení Kruhu uplynuly skoro dva tisíce let.“

„Ano. Mágové se přece dožívají vysokého věku. Setna byl jen vládcem skoro sto let.

Jeď tam. Promluv s ním. Jako Sutechův kněz jistě ví o ztrátě moci nad vodou. Možná ví, co se děje.“

„Děkuju, Sethe.“

„Poděkuj mi, až jestli něco zjistíš.
Jo a radši nejezdi sám. Vezmi s sebou alespoň jednoho dalšího mága. Pro jistotu.
Hodně štěstí, vládce vody.“

Naposledy mne poplácá po zádech a pak svým pomalým krokem vchází zpět do budovy sídla.

Vrátil jsem se do Modré Stráže a povolal k sobě Radu starších a Dozorčího Dorena, abych jim řekl, co jsem se dozvěděl od Ducha ohně i co mi poradil Seth.

Vůbec mě nepřekvapilo, že všichni vědí o existenci svatyně a jejího Strážce.

Doren pohlédne na mistry Rady, jakoby se s nimi domlouval, načež promluví:

„Vládce ohně má pravdu. V Avarisu možná leží odpovědi na otázky.
Doporučuji, abys odjel ještě dnes. Do hodiny připravím vše potřebné k otevření magické cesty. Za normálních okolností bych byl rychlejší, avšak teď, když neovládám vodu, musím použít obyčejnou magii.

A co se týče Tvého doprovodu, vznešený, navrhuji mladého Tiriana. Je to velice schopný mág, kterého jsem chtěl brzy připustit ke zkoušce na Šampiona.
Bude Ti skvělou oporou a vynikajícím společníkem.“

Nemohu si pomoct, ale koukám na Dozorčího s pusou dokořán.
Překvapilo mě, jak rychle zhodnotil situaci a ještě rychleji ji vyřešil.
Přišel jsem s návrhem a už jsem skoro na cestě.
No, není nadarmo velitelem bezpečnosti Stráže.

Rozloučil jsem se tedy s Radou a odešel do svých komnat převléknout a připravit se na cestu.
O hodinu později již čekám v Síni pramene na svého společníka.

„Vznešený Hori?“ ozve se mi za zády příjemný hlas.
Otočím se a spatřím před sebou dost hezkého kluka, zhruba mého věku.

Prohlédnu si jej od hlavy až k patě.
Hmm. Štíhlá, vypracovaná postava, vysoký asi jako já, inteligentní tvář, bystrý pohled.
Ovšem nejvíc mne zaujaly oči. Má překrásné oči barvy oceánu.

Všiml jsem si, že mě ty oči skenují stejně, jako mé jeho.
Usměje se.

„Ty budeš Tirian, že?“

„Ano, vznešený.“

„Říkej mi, Hori.“ uniklo mi dřív, než jsem se stačil zarazit.

Je mou odpovědí nejprve zaskočený, pak mu zrůžoví tváře, když tiše odpovídá:

„Uvidíme, mistře.“

Cítím, jak rudnu.
Zdá se mi to, nebo mě ten nádherný kluk balí?
Z té úžasné úvahy mne vytrhne až Dorenův hlas.

„Cesta je otevřena, vznešený. Přeji hodně štěstí.“

S Tirianem na sebe pohlédneme a oba zároveň vkročíme do magického kruhu vstříc Egyptu.

*************************
Nevím, čím to je, ale tento příběh mi dává zabrat už na začátku..
Že by únava? V práci mi říkají, že bych si měl vzít aspoň jeden den volna, ale já mám prostě svojí hlavu :)
Každopádně jsem dnes začal číst "Hvězdy nám nepřály", tak jsem zvědavý :)
A kecám a kecám :)

Doufám, že se vám díl líbil 💜