Šla jsem spát co nejdřív abych mohla ráno časně vstát a všechno to stihla.

Já vím jsem blbá, že nechávám všechno na poslední chvíli ale jinak to neumím. To bych už potom nebyla já.

Po špičkách jsem se vyplížila k výtahu a sjela do vstupní haly. Plížila jsem se abych nikoho nevzbudila, protože je tu pořád J.A.R.V.I.S který by vše vyslepičil Tonnymu.

Na recepci ležela velká papírová taška a zní vykukovala role balícího papíru. Rychle jsem po ní chňapla a spěchala jsem tiše do pokoje. Všemi místnostmi jsem proplula jako stín, jen ze stolu vzala cedulku „nerušit „ .

Tu jsem umístila z venkovní strana dveří koupelny ve které započala moje práce. Zamknout se tam byla samozřejmost.

Trvalo mi téměř dvě hodiny to všechno zabalit, převázat a zkompletovat.

Vše jsem pečlivě schovala ve skříni a zabalila se do peřiny s úmyslem si ještě trochu přispat.

Naneštěstí nebo naštěstí mi ten úmysl vyšel až přespříliš kvalitně. Poněvadž se mi podařilo probudit se  v půl třetí odpoledne a příčinou bylo to, že se mi nezdála ani jedna noční můra.

Vzbudil mě tedy až Loky a to slovy: „Jestli hned nevstaneš tak se ani neobtěžuj. Už je půl třetí, pořád nemáš hotovou večeři a pokud s ní nezačneš do pěti minut nestihneš se připravit a v tomhle si s tebou Steve nezatancuje." Začal mlet pátý přes devátý.

„Kterej debil mě to zase bud... Říkal si půl třetí, proč si mě kur** nevzbudil dřív!" Vyštěkla jsem než jako blesk vskočila z postele a zmizela ve vchodových dveřích.

Vůbec jsem neuvažovala co mám na sobě a vlítla  tam jako uragán.

A jala jsem se vařit.
Naštěstí jsem se už včera rozhodla že vsadím na evropskou klasiku.

Takže dnešní menu skíta hrachovou polívku z pytlíku, salát a řízek.
Jelikož jsem trošku zaspala tak si dovoluji udělat v té příloze menší změnu, budou jen brambory.

Hodně, opravdu hodně jsem se zabrala do přípravy jídla, protože trvám na tom, že budem všichni společně jíst v šest a ještě se musím převlíct.

Z toho důvodu sem nepostřehla Starka který přišel a postavil se naproti mím zádům aby měl dobrý výhled na moje jizvy.
To byl ten problém toho oblečení co jsem měla na sobě (tílko a kraťasky) ale musela jsem začít s tím obědem.

„K tomu si přišla v tom klubu?" Pronesl kupodivu vážně.

„Něco ano, něco ne. Ale i když to z tvého úhlu pohledu může vypadat strašně tak hrozné to nebylo." Pronesla jsem ledabyle při obalování masa.

„To je zajímavé,  poprví za život jsem si jistě, že mi někdo lže a přitom odemně nechce žádné peníze. A to je zvlášť zajímavý, protože mi většinou nedojde, že mi někdo lže ani když by to bylo napsaný na bilboardu u každý silnice po který pojedu. Ale to teď neřešme proč si vlastně skončila na ulici a proč ses nás rozhodla zachraňovat?" Začal pokorně vyzvídat když jsem se otočila a on mi hleděl očima až do duše.

„Když mi byli tří tak mi v náručí umřela matka, domácí zabavila všechny naše věci aby se zaplatilo to co jí máma dlužila a mě vyhodila na ulici. A důvod proč jsem vás spasila je moje rodinná zodpovědnost ale kvůli komu přesně neřeknu." Přiznala jsem popravdě než jsem začala smažit.

„Jak to můžeš takhle v klidu říct, já o tom jak mi umřely rodiče nejsem schopnej pořádně mluvit ani teď a to mi bylo asi sedmnáct když se to stalo. Tobě byli tří a co se tíče těch rodinných závazku musím se zeptat, Tvůj otec žije nebo je mrtvej? Jestli žije tak proč se o tebe nepostaral?" Vyzvídal dál Tonny.

„Nevěděl o mě a umřel když mi byl rok. A teď pokud dovolíš musím se jít převlíct tak všem řekni, že v sedm se bude jíst. Dárky si budeme otvírat v osm a pak už je program na tobě."

To už jsem strkala řízky do trouby aby nevychladli a upřela jsem pohled na hodiny.

Teprve čtyři?!

Tak to sem to zvládla rychle. Říkala jsem si, když jsem stoupala do schodu.

V ložnici jsem ze skříně vyndala středně velký kovový kufr který sebou vláčím jako kouli na noze již několik let.

Pokaždé když se koná nějaká formální akce ho otevřu a stejně jako česká popelka si vyberu jedný ze tří šatů.

Pro dnešní příležitost jsem zvolila tyrkysové šaty s černou prodlouženou sukní která zarývala mé jizvy na nohách.

Jizvy na rukách a zádech jsem schovala pod koženou bundu černou jak noc jež mě provázela od té doby co mě s ní jeden dobrosrdečný motorkář přikryl když mi bylo jedenáct a usnula sem ve stínu jeho harleye.

Do uší jsem si dala lebkové naušnice a na ruku navlékla náramek co patřil do sady kterou mi dala k šestnáctinám kamarátka.

Druhý jsem si navlékla na kotník a vyndala jsem si své nejmilejší boty.

Sice nebyly skleněné jak o nich sní každá holčička někdy až do dospělosti, což můj případ nikdy nebyl. Ale pro mě byly dokonalé.

V koupelně jsem si oči obtáhla černou linkou, kterou doplnili šedé stíny a rudá rtěnka. Udělala jsem poslední tah když se ozval J.A.R.V.I.S.U.V poplach, že do budovy vešla neznámá osoba. Bez váhání jsem chňapla boty a bosá běžela k výtahu. Už tam byly všichni, což znamená, že jsem zase poslední.

A ve středu stála mě až příliš známá vysoká bruneta.

„Das hat dich nicht wütend gemacht Du machst es jedes Weihnachten." (To se ti to ještě neomrzelo. Děláš to každé vánoce.)

Pří zvuku mojí němčiny sebou Kapitán trhnul a ostatní ustoupily.

„Wenn du glaubst, ich danke dir mit Begeisterung, wenn ich als meine Mutter komme, die für Weihnachten gestorben ist, also fuckin 'next."(Jestli si myslíš že ti budu nadšeně děkovat, když jsem přídeš jako moje matka co na vánoce zemřela tak seš sakra vedle.)

Tím jsem na sebe strhla pozornost všech. Bruce kterému zabralo jen chvíli si to přeložit strnul.

„Tohle jsem netušil ale kdo to tedy je a je nebezpečná? Tvoje máma byla krásná a když umřela na vánoce nechtěla bys radši navštívit její hrob než tu tvrdnout s námi."

Poznamenal ohleduplně ale příliš nahlas. Jejich oči začali kmitat ze mě na ní a zpět.

„Je to moje stará známá a tohle je v podstatě naše tradice. A teď se vrať do své podoby tahle ti nikdy neslušela Mistique."