Hermiona kráčela po potemnělých chodbách a něco ji mrazilo v zádech. Tušila, že se něco stane. Něco špatného. Schválně šla kolem jeho komnat, jenže si nevšimla, že tam stojí brnění. Narazila do něj a zvuk otřásajícího se brnění se rozezvučel po celé chodbě. Najednou se dveře otevřely a vyšla temná postava.
,,Grangerová? Co tu děláte? Víte, že už máte být dávno spát?" zeptal se nebezpečně tichým hlasem.
Milovala ho, celé ty roky ho milovala a najednou byl tak blízko. A nevěděl. On to nevěděl. Najednou byl jiný, cítila strach... ale z jeho strany. Mělo se stát něco špatného! A pokud se něco zlého stane, nechtěla, aby to skončilo bez vyznání. Přistoupila k němu blíž a své rty přitiskla k jeho rtům. Nebylo to tak krásné, jak si vysnila. Jeho rty byly chladné a nepřístupné. A cítila alkohol, jako kdyby celý večer pil. To vědomí, že její polibek je nechtěný ji probudil ze zasnění a ona ucukla. Chvíli na ni zmateně hleděl.
,,Promiňte..." zašeptala zahanbeně a chtěla se otočit. Chytil ji za loket a přitiskl k sobě. Jen obličeji od sebe byli vzdáleni na míle.
,,Proč jste to udělala, Grangerová?"
,,Měla jsem neodbytný pocit, že je to naposledy, co to můžu udělat," odpověděla Hermiona a sama nerozuměla tomu, co povídá svému profesorovi.
,,Nemůžu vám dát lásku," pronesl, ale lhostejnost, které se Hermiona tolik obávala, tam slyšet nebyla. ,,Nejsem takový, jakého jste si mě vysnila."
,,A jaký jste?" zašeptala se zbytkem síly, která v ní ještě přetrvávala.
,,Opilý," odpověděl Severus a zamračil se. Kdyby to řekl kdokoliv jiný, zasmála by se tomu, ale cítila z tohoto vyznání, že něco není v pořádku. ,,A když je muž opilý, dělá chyby."
,,Jsem žena a ještě k tomu střízlivá, ale chyb se nebojím," řekla Hermiona jistým hlasem, i když se celá klepala strachem.
Jeden koutek jeho úst se zvedl v pobavení. ,,Na zahrávání s ohněm jste si vybrala velice špatný večer. Jindy bych na tuhle hru nepřistoupil..."
,,Takže jsem vybrala ten nejlepší večer," opravila ho odhodlaně Hermiona a zadívala se mu do očí s výzvou k činům.
,,Zatraceně, Grangerová, já vás varuju.",
,Víte přece, že si varování neberu k srdci," zavtipkovala a pokusila se zasmát. Chvíli mlčel a jen ji pozoroval.,
,Dobrá," řekl spíš pro sebe, ,,takže by vám nevadilo, kdybyste teď navštívila mé komnaty?"
Byla vyděšená k smrti, když jí došlo, co jí nabízí. Jenže neměla na vybranou. Byla to její jediná šance.

Zavřel za nimi dveře, vzal ji do náručí a položil na postel. Stále ji líbal. Cítila ten chlad, který narážel o její rozpálené tělo. Jeho doteky ji nutily vzdychat. Její nevinnost byla zničena sice opatrně, ale i tak velice bolestivě. Potřebovala pár vteřin na zalapání po dechu, zklidnění se, nalezení síly. Její tělo se napínalo při každém společném záchvěvu. Zavřela oči a představovala si, že se s ní miluje kvůli lásce... Chtěla cítit něco víc než jen doteky, chtěla pravý cit. Oči se naplnily slzami, ale on je nevidě, díkybohům. Ach, jak snadno podlehla. Vyměnila pravou lásku za milovaní s mužem, který její lásku nikdy opětovat nebude. Milovala ho, ale on ji ne... A proto to, co dělala, bylo špatné. Nebylo to z lásky, nahradila cit za tu chvíli ,,štěstí". Nevynahradilo jí to roky, kdy ho slepě milovala a ani roky, které ho ještě milovat bude. Bylo to jako zatmění. Bylo to neskutečně krásné a plné bolesti a podivných předtuch.

Políbil ji na čelo. Té noci, poté co se Hermiona vrátila do nebelvírských ložnic, Snape zabil Brumbála a zmizel z jejího života.