Budu za svou rodinu bojovat až do posledního dechu.

"Klaus jenom chvíli stál na místě a očima probodával Davinu. Věděla jsem téměř jistě, na co myslí - na to, o co všechno kvůli ní jeho dcera přišla. Neřekl ani jedno jediné slovo, ale tvář se mu křivila do hněvivé grimasy, když předstoupil těsně před ní. Výraz v jeho obličeji děsil i mě, rozhodně bych nechtěla být ta, na kterou se takhle dívá. 

"Dřív, než uděláš něco ukvapeného, měl bys vědět...," začala čarodějka, ale Klaus ji nenechal domluvit. Už jen zvuk jejího hlasu v něm probudil bestii. Nikdo se neodvážil mu odporovat, všichni jsme ho pouze sledovali, protože tentokrát spravedlnost opravdu patřila do jeho rukou. Bylo naprosto zřejmé, že útoky byly vedené tak, aby co nejvíc ublížily právě jemu. 

Klausova ruka prudce vystřelila pod Davinin krk, který lehce stiskla a Nik celé její tělo zvedl do vzduchu. Oči jí zrudly, jak v nich tlakem popraskaly žilky, když začala lapat po dechu. On jí ovšem nepouštěl ani, když nehty marně drásala jeho předloktí. Otevírala mu na kůži povrchové ranky a bojovala tím s větrnými mlýny, protože zranění se hned zase zacelily. 

"Klausi! Nedělej to! Vždycky přece tvrdíš, že smrt není trest!" bojoval Kol marný souboj se svými hlídači. Nevím, čeho tím chtěl docílit. Možná toho, že by získal alespoň trochu času na její záchranu. Nemyslím si ale, že by Davina toužila žít po boku jednoho z Mikaelsonů, až by jí Klaus provedl to nejhorší, co jeho chorá mysli dokáže vyplodit. Ještě by škemral o její smrt. 

"Za Caroline, za Hope a hlavně za Hayley," zavrčel hrdelně a v očích se mu žlutě zablýsklo. Tak moc se tentokrát nechal ovládat vztekem. Přesto otočil hlavu a zadíval se na Elijaha, "bratře," oslovil ho a trochu zesílil stisk na čarodějčině krku. "Ta výsada patří tobě," naklonil hlavu mírně na stranu a čekal na jeho reakci. 

Elijah si místo odpovědi rozepnul knoflíček na košili a nakonec si vyhrnul rukáv až k lokti, "obvykle bych takové zacházení neschvaloval, nicméně," začal se svou typicky vážnou tváří a pomalým krokem se rozešel k Davina, která už začínala pomalu vzdávat svůj zoufalý hon za vzduchem. "Nikdo nesáhne na mou rodinu a zároveň zůstane naživu a ty jsi to udělala několikrát. Rozhodně to pro tebe nedopadne dobře." 

Chytil ji za rameno a chystal se zabořit svou ruku do čarodějčina hrudníku skrz záda. "Elijahu," vyhrkla jsem, "prosím. Ne takhle - ne před ním," křečovitě jsem svírala ruce kolem svého břicha a očima přitom těkala mezi Kolem a Davinou. 

Elijah otočil hlavu na Kola, který sebou ještě stále škubal, i když už ani zdaleka ne tak jako na začátku. "Má pravdu, bratře. Nedělej to," upřel na něj pronikavý pohled. 

"Tak tedy pro tebe, Kole," zašeptal nejstarší ze sourozenců a dal na mou radu. Srdce nechal na svém místě, ale místo toho zvedl ruce výš a během zlomku sekundy jsme všichni zaslechly zřetelné křupnutí. 

Uhnula jsem hlavou dřív, než její bezvládné tělo dopadlo na podlahu. Nedokázala jsem to sledovat, prostě to nešlo. Na tohle jsem nebyla stavěná. Slyšela jsem zvuk kovového náramku, který cinkl o podlahu. Kdybychom ji bývali nechali domluvit, možná bychom se včas dozvěděli o Mikaelovi, jenže to se bohužel nestalo. 

"Ne!" křikl Kol, když ho jeho osobní hlídač pustil a on mohl vyběhnout směrem k Davině. Odstrčil svého bratra z cesty a sehnul se k jejímu tělu, jako kdyby jí snad ještě mohl nějak pomoct. Oči měl rozšířené a rukama pevně svíral její ramena, když se s ní pokoušel zatřást.

"Kole," rozešla jsem se k němu a položila mu ruku na rameno. Ihned ji ze sebe setřásl a věnoval mi jeden jediný pohled plný záště. V očích se mu zračila čirá nenávist a já netušila, co s tím dělat. O krůček jsem ustoupila a zadívala se na něj lítostivým pohledem, "prosím, Kole," znovu jsem se pokusila o kontakt a věnovala mu jeden výmluvný pohled. "Prosím," zopakovala jsem naléhavěji, dokud se opravdu se skelným pohledem nezvedl zpátky na nohy. 

"Co chceš?" vyštěkl na mě a rozhodil rukama, "hlavně, že vy dva jste spokojení, že? Nik musí mít vždycky to, co chce," vyplivl ze sebe vztekle a vrhl na Klause nenávistný pohled. Až podivně se mu zalesklo v očích a ruka se mu sepjala v pěst. Věděla jsem, že chce Klausovi ublížit a snaží se soustředit na svoji magii. I proto jsem ho pevně chytila za zápěstí, abych ho vyvedla ze soustředění. 

"Dej mi prosím chvíli, Kole," zatáhla jsem ho za ruku a jenom na okamžik přitom spojila svůj pohled s Klausovým. Mírně přikývl a dal mi tím svolení k tomu, abych se Kola pokusila uklidnit dřív, než se toho ujme on. 

Nejmladší Mikaelson se nakonec rozešel mlčky se mnou mimo budovu. "Tak co chceš, hm? Další žhavý taneček?" utrhl se na mě, "měla bys mluvit rychle protože by mi náhodou mohlo utéct nějaké kouzlo, co by ti mohlo šeredně ublížit." 

Neměla jsi sem chodit, Davino. Na tomhle místě je jenom temnota. 

Nenechala jsem se jeho vyhrožováním zastrašit a něžně vzala jeho ruce do dlaní. "Teď mě poslouchej," ztišila jsem hlas a naklonila se o kousek blíž. "Byla nebezpečná. Musela jsem ji připravit o magii. Nik by ji nikdy nenechal jen tak jít. Nikdy, chápeš to?" chrlila jsem ze sebe s vzrůstající naléhavostí. 

"Takže ti za to mám políbit ruce, Caroline? Nebo co po mě teď vlastně chceš, hm?" ušklíbl se. 

"Jen mi to prosím odpusť, Kole," zašeptala jsem a pevněji stiskla jeho ruce ve svých dlaních. Sklonila jsem se k jeho uchu tak blízko, jak jsem jen dokázala, až jsem na ně téměř přitiskla rty,  "teď půjdeš dovnitř, požádáš ho o její tělo, aby ses s ní mohl rozloučit a pohřbít ji. Pak nasedneš do auta, odvezeš ji co nejdál od New Orleans dokážeš, a až se probere... naučíš ji, jak žít s tím hladem!" zašeptala jsem. Vzhledem k bujarým oslavám na ulici, jsem se nebála, že by nás mohl někdo nepovolaný slyšet. Tohle se totiž nesměl nikdo dozvědět. 

Kol chvíli mlčel, jak mu v hlavě posupně docházela moje slova. "Ty jsi jí nechala dát upíří krev," zašeptal nevěřícně, "proto jsi nechtěla, aby jí vytrhli srdce, zabili by ji tím. Jestli to Nik zjistí, bude zuřit," dodal nakonec, ale jeho hlas alespoň částečně zjihl a napětí v těle povolilo. 

"Nika nech na mě, ano? Ale ty se musíš postarat, aby se ti dva už nikdy nepotkali, rozumíš?" Očima jsem vyhledala jeho pohled a pokusila se dát najevo co nejvíc lítosti jsem dokázala, "nemohla jsem ji zachránit úplně. Tohle byla jediná možnost, jak je obejít. Věř mi to, prosím," dodala jsem trochu zoufale. Tak moc mi záleželo na tom, co si o mě tenhle kluk myslel. Ať se dokázal chovat jakkoliv špatně, za těch několik týdnů mi přirostl k srdci stejně tak, jako zbytek rodiny. Pořád byl trochu jako můj bratr; má rodina a já ho nechtěla vidět zraněného.  

"Proč zrovna Nik? Měla sis vybrat pohlednějšího a stylovějšího člena rodiny," vypadlo z něj najednou s jeho typickým cynickým úsměvem.

"Ty myslíš Elijaha? Ten byl bohužel zadaný," popíchla jsem ho s letmým úsměvem a ze srdce mi spadl obrovský kámen, když se Kol pobaveně uchechtl. Bylo mi jasné, že by v ideálním případě toužil po jiném konci, ale tohle byl ten nejlepší, který jsem mu dokázala dát. On si mě nakonec přitáhl blíž a pevně mě sevřel v náručí. "Nikdy nebudeš Mikaelsonová, Caroline. Ty jsi totiž lepší, než my, drahoušku," něžně se dotkl jednoho pramene mých vlasů a potom mě úplně pustil. 

"Tak pojď, nemáme moc času," kývla jsem hlavou směrem k budově a společně jsme vyrazili přesvědčit Nika, aby mu ji vydal. S trochou mojí přímluvy nakonec Klaus, opojený svou vlastní výhrou, svolil. A když jsem sledovala, jak Kolovo auto mizí za horizontem, konečně mě v hrudníku začal hřát i jiný pocit, než byla jen vina a sebeopovržení. Tohle jsem byla já - já přece vždycky věřila, že každý, kdo dokáže milovat, může být zachráněn. Kdyby ne, nikdy bych teď nestála po Klausově boku. Protože to, jací jsme, utváří naše činy a já nikdy nebudu kat. Já chci zůstat sama sebou. Navždycky.  

----

Tak něco málo už se nám rozmotalo a všichni si teď myslí, že vyhráli. Necháme jim tu chvilku spokojenosti, než si je najde horší nepřítel, než byla Davina :) Tak doufám, že jsem vás třeba i trochu překvapila. Všichni, kdo přáli Davině špatný konec, tak vás chápu :D ale Caroline chce lidem kolem sebe pomáhat, ne jim ubližovat, proto to dopadlo, jak to dopadlo :)