Klaus POV

Temnota je uvnitř každého z nás

Probudil jsem se ve vlastní posteli s příšerným bolehlavem. Krk byl celý zatuhlý a já si jen s velkou námahou zvládnul sednout. Až teď jsem si začal uvědomovat rámus a halas, který se rozléhal všude kolem. Spousta neznámých hlasů na sebe pokřikovala a mě z nich třeštila hlava.

"Je ti dobře?" ozvalo se z ničeho nic jenom kousek od mého ucha. Jen tak tak jsem dokázal potlačit škubnutí, které ve mně vyvolalo leknutí. Rebekah seděla na kraji mé postele a s ustaraným pohledem na obličeji mě sledovala.

"Už mi bylo i líp," zabručel jsem a rukou si promnul krk. "Co je to proboha za rámus?" zvedl jsem se z postele, na okamžik zůstal stát na jednom místě, a mírně zavrávoral. Brzy jsem ale získal rovnováhu zpět a vyšel jedním krokem ze dveří. Tam mě ovšem málem zasáhly dřevěné štafle v rukách muže v montérkách. Udělal jsem krok zase zpět, abych se vyhnul nepříjemnému střetu a nechápavě otočil hlavu na Rebekhu.

"Víš, ukázalo se, že Caroline bez lidskosti je jenom... trochu víc Caroline," začala trochu nejistě. "Rozhodla se, že to tu není dostatečně honosné na sídlo pro královnu, takže ovlivnila asi tak všechny řemeslníky ve městě a momentálně tu spravují všechno, co bylo podle jejího názoru příliš zašlé. Prosím, nepleť se jí pod nohy, pro tvoje vlastní dobro," jen se mírně nervózně pousmála.

"Proč s tím někdo z vás něco nedělá? Kdo jí to udělal? Víte alespoň něco, nebo jste všichni jenom slavili, že jsem na chvíli mimo?" zamračil jsem se na ni.

"Ona neví, Niku," zavrtěla hlavou, "nepamatuje si nic. Ať už to bylo jakkoliv, ten někdo si dal záležet, abychom ho nenašli. Pokoušela jsem se jí i ovlivnit, aby emoce zapnula, ale nejde to, něco ji chrání," uvedla mě co nejrychleji do nastalé situace.

"A teď je kde?" znovu jsem se zvedl z postele a chystal se vyrazit na svou osobní misi, s cílem dostat do Caroline trochu rozumu.

"V átriu. Omluvila se Kolovi za to, že ho kousla, a teď sedí oba dole, pijí bourbon a hrají vadí-nevadí. Myslím, že za těch pár zatracených minut, co jsem je poslouchala, jsem slyšela víc, než jsem kdy slyšet chtěla," protočila Rebekah lehce oči a vyrazila spolu se mnou dolů za nimi.

Po cestě jsme potkali minimálně další tři lidi, kteří s námi rozhodně nebydleli. Kolik řemeslníků si sem proboha pozvala? Když mi sestra řekla, že Caroline vypnula emoce, hlavou se mi prohnala velká spousta scénářů, ale ani jeden z nich se ani zdaleka neblížil realitě. Čekal jsem spoustu mrtvých a znetvořených těl, jako když jsem měl po boku Stefana Rozparovače, nic z toho se ale nekonalo. Vypadalo to, že hluboko uvnitř je to pořád ta kontrolou posedlá ambiciózní upírka, kterou znám. Jenom v naprosto extrémní variantě.

"Rozhodl ses k nám připojit?" zaslechl jsem okamžitě z jejích úst, když jsem sešel ze schodů. "Promiň za ten krk. Možná to bylo trochu extrémní, ale věděla jsem, že tahle přestavba by se ti nelíbila, takže jsem poprosila tady Kola, aby ti trochu protáhl šlofíka," nevinně se usmála a během toho si pod trikem stáhla ramínka od podprsenky, kterou vyndala výstřihem a položila ji na stůl. Povytáhl jsem obočí, když jsem téměř fascinovaně sledoval její počínání. "Co je?" nechápavě se na mě zadívala, "jo tohle?" ukázala na podprsenku prstem, "to je fant, takhle se ta hra hraje. Přidáš se?" Vyzývavě povytáhla obočí.

"Myslím, že hry přenechám dětem," ušklíbl jsem se na ni a zadíval se na Kola, "a ty máš po tom všem ještě odvahu postavit se proti mně a pomáhat jí s tímhle bláznovstvím?" Přimhouřil jsem oči, když mě Kol počastoval samolibým úsměvem.

"Promiň, bratříčku, však mě znáš - vždy na straně toho, kdo má navrch," nevinně se na mě uculil a napil se ze skleničky s bourbonem. Provokoval mě a já nevěděl, jak mu to vrátit. Dostali mě do slepé uličky a ve mně už jenom bublal vztek. Cítil jsem, jak mi projíždí žilami a hrne mi krev do hlavy.

"Takže za prvé," nadechl jsem se a ukázal na Kola výhružně ukazovákem, když se mezi nás dva postavila Caroline.

Už nenechám žádného chlapa, aby si se mnou zahrával

"Psst," dala si prst před pusu, "Kol je teď pod mojí ochranou, ó mocný Klausi," zapitvořila se posměšně . "A tobě to daleko víc sluší, když mlčíš. Nemohl by ses jenom postavit támhle do kouta a vzít si do náručí kytku? Potřebuji další dekoraci," široce se usmála a ukázala na místo hned vedle schodiště.

"Nerad bych tě přivázal dole ve sklepeních, ale pokud mi nedáš jinou možnost, udělám to!" odpověděl jsem ji s přimhouřenýma očima. Vytáčela mě k nepříčetnosti a já už svíral ruce v pěst, abych udržel vztek na uzdě.

"Nepovídej," usmála se, "místní by se asi začali brzy ptát, kde je jejich královna. Ať bys jim odpověděl cokoliv, stejně by ti nevěřili a všichni by se vrátili zpátky za Marcelem, takže si dobře rozmysli, co uděláš. Jak to tedy bude dál?" dala si ruku v bok a propalovala mě očima. Čekala na mou reakci a já si uvědomil, že má pravdu - pokud nechci ztratit tohle těžce vydobyté postavení naší rodiny, musím se stáhnout a doufat, že i přes ztracenou lidskost, zvládne dostát svému poslání.

"Máš pravdu," přikývl jsem nakonec, ačkoliv jsem o tom nebyl přesvědčený ani v nejmenším. Zároveň jsem ale věděl, že cesta odporu mi bude proti Caroline naprosto k ničemu. "Jenom tě žádám, abys neudělala žádnou hloupost."

"Chybí mi emoce, ne mozek, Klausi," ušklíbla se a sedla si znovu ke stolu naproti Kolovi. "Mimochodem, zítra večer bude velký večírek, takže se buď přijď bavit, nebo zůstaň někde jinde. Nestojím tu o žádné zabijáky zábavy, hm?"

Bez dalších slov jsem se otočil a rozešel se pryč. "Kam jdeš?" připojila se ke mně Rebekah a srovnala rychlost chůze s tou mojí.

"Najít toho, kdo tohle způsobil a vlastnoručně mu trhat končetinu po končetině!" odvětil jsem a vyrazil do ulic New Orleans.

---

Klause pravděpodobně brzy trefí šlak z téhle celé situace, ze které nemůže najít východisko :D jak asi dopadne velká párty Caroline? Přijde Klaus vyrušit zábavu? Nehledě na to, že na večírku se mohou dít věci, které by se mu vůbec nemusely líbit :D