Když mi kdokoliv řekne, že něco nezvládnu - přesvědčím je, že se mýlí

"Dámy a pánové, dovolte mi přivítat vás dnes večer na oslavě k příležitosti zasvěcení nových rekrutů, kteří se k nám v poslední době přidali," v jedné ruce jsem pevně svírala mikrofon, který pomáhal můj hlas donést i do zadních částí místnosti, a v druhé skleničku sektu. "Děkujeme všem za projevenou loajalitu a teď už předám slovo tomu, který je hlavním důvodem, že tu dnes všichni stojíme. Zatleskejte Marcelu Gerardovi," natáhla jsem ruku směrem k snědému upírovi, který přešel zpoza sloupu a ujal se mikrofonu.

"Děkuji téhle nádherné dámě za představení a za celý tento vynikající večírek, který je mimochodem celý v její režii," rukou mi přejel přes záda a na okamžik přitiskl rty k mé tváři, než přenesl svou pozornost zpět k davu upírů. I když bych se nejradši na místě otřásla odporem z toho dotyku, přesto jsem roztáhla rty do širokého úsměvu a ustoupila do pozadí, abych Marcelovi uvolnila prostor.

Ještě jednu věc jsem cítila a to byl podivný neklid, který mi stoupal žilami a nutil mé srdce bušit hlasitěji, než doteď. Téměř neomylně jsem otočila pohled do davu a vyhledala v něm oči, které se ani na okamžik nepřestaly upírat na mě. Na obličeji mu pohrával hravý úsměv, když jsem si nervózně strčila pramen vlasů za ucho a obrátila zrak zpátky na Marcela. Byla jsem přesvědčená, že moje zběsile bušící srdce mě musí okamžitě prozradit. Přesto jsem se dokázala tvářit, jako kdybych nevěděla, že oči Niklause Mikaelsona sledují jenom mě.

Ulevilo se mi, když Marcel domluvil a konečně začala ta pravá zábava. Chodila jsem mezi najatými servírkami a pravidelně kontrolovala jestli nosí všechno tak, jak mají. "Děláš si ze mě srandu? Tohle jsou podle tebe pěkně udělané jednohubky? Odnes to a řekni kuchaři, že jestli je tak moc neschopný, že neumí udělat pár jednohubek, bude k večeři on," zavrčela jsem, až se děvče s omluvami spěšně otočilo a co nejrychleji odběhlo zpátky do kuchyně. Hned potom jsem vyrazila za kapelou, která seděla v rohu nádvoří a hrála na strunové a dechové hudební nástroje. "Můžete trochu zrychlit tempo? Nenajala jsem vás, abyste tu všechny uspali. Proboha," protočila jsem oči a rázným krokem vyrazila přes parket směrem k baru.

Po cestě mě zachytila pevná ruka a během okamžiku jsem cítila, jak se na mě pevně přitisklo horké tělo. Jeho ruka mi sjela od lopatky k pasu a druhá něžně objala moji dlaň. "Říkal jsem, že si zamlouvám první tanec, slečno Forbesová," zavrněl mi do ucha. Zjevně měl dnes večer dobrou náladu, ačkoliv si nejsem jistá, co jí vůbec mohlo způsobit. Vzhledem k tomu, že byl tady - ve svém bývalém domě, který momentálně obýval Marcel - a ze všech stran obklopen nepřáteli.

"Zdá se, že nemám vůbec na výběr, že?" lehce jsem se ušklíbla, ale zároveň něžně stiskla jeho dlaň. Nemohla jsem se tu k němu tulit a projevovat svou přílišnou náklonnost, aniž by to bylo podezřelé.

"Jeden tanec tě určitě nezabije, lásko. Potom si tě může zase přebrat Marcel," odpověděl. Zaslechla jsem snad v jeho hlase jemný osten žárlivosti nebo se mi to jenom zdálo?

"Marcel by mě alespoň o tanec požádal. Neoznámil by mi to, jako kdybych byla kus masa," cynicky jsem se usmála a nechala se vést po parketu v rychlejších tónech jazzu. Nik byl vždycky vynikající tanečník a tohle byly chvíle, kdy jsem přestávala vnímat okolí a nechávala se unášet jenom kouzlem okamžiku. Díky tomu jsem si ani neuvědomila, že píseň přestala hrát.

Víš, že jsi vcelku dobrá tanečnice?

Do reality mě přivedla až skutečnost, že Klaus pustil mou dlaň, přiložil si jí ke rtům a políbil ji. "Děkuji za tanec, Caroline. Doufám, že mi dnes večer ještě nějaký věnuješ," usmál se, o krok ode mě odstoupil a během okamžiku zmizel v davu.

V průběhu večera jsme jeden druhého nijak nevyhledávali. Ačkoliv bych s ním moc ráda protančila noc, nebylo rozumné strhávat na sebe tolik pozornosti. Ještě před půlnoci si pro mou maličkost přišel Marcel a doprovodil mě na taneční parket. Přivinul si mě blíž k tělu a začal se pohybovat do rytmů pomalé muziky. "Opravdu jsi rozený organizátor. Tenhle večírek je perfektní," usmál se tím svým oslnivým úsměvem a protočil mě jednou dokola.

Během otočky jsem si stihla všimnout Klause, který na parketu tančil s poměrně pohlednou blondýnkou. Vypadali, že ze dobře znají. Ona se občas zasmála a trochu moc důvěrně se k němu naklonila. Nedokázala jsem se ubránit ještě jednomu pohledu, který jsem na ně vrhla. "To je Camille," promluvil mi z ničeho nic Marcel do ucha.

"Není mi povědomá, ta k nám nepatří, že?" otočila jsem se na něj s hraným nezájmem v obličeji.

"Jsi všímavá. Je to člověk. Myslím, že Klaus pro ni má menší slabost. Zřejmě ne takovou jako pro tebe, ale každá pomoc se hodí," šeptl tiše a já se zuby nehty pokoušela udržet nezaujatý pohled, ačkoliv mi tělem bublala žárlivost. Přesto jsem možná až příliš pevně sevřela jeho rameno, protože úsměv na jeho rtech se ještě rozšířil. "Zdá se mi, že tvá náklonnost ke Klausovi je téměř fascinující. Po tom všem, čím sis kvůli němu musela projít."

"To dělá čest mému hereckému nadání, ne?" usmála jsem se. "Stačí se dostatečně vžít do role a zbytek už přijde sám."

"Nepochybně," usmál se znovu a v očích mu téměř zlověstně blýsklo, až mi někde hluboko uvnitř zatrnulo. "Je téměř dvanáct, drahá Caroline, doprovodíš mě na můj půlnoční projev?" Pustil ze sevření mou ruku a nabídl mi rámě.

Neměla jsem na výběr, a tak jsem se do něj s hrdě zvednutou hlavou zavěsila a nechala se vláčným krokem odvést až k mikrofonu. Ani tam nepouštěl moje předloktí ze svého sevření, a jakmile jsem se pokusila ruku vyndat, jenom zesílil svůj stisk.

"Dámy a pánové. Půlnoc odbila a my bychom měli začít nový den očistou od všeho, co by nám mohlo chtít uškodit," začal a já v tu chvíli začala očima v davu pátrat po Nikovi. Chvíli mi trvalo, než jsem ho zahlédla několik metrů od pódia. Stál vedle Camille, která byla zavěšená rukou o jeho loket. Tomu ovšem Klaus nevěnoval pozornost, protože těkal očima mezi Marcelem a mnou. I on začínal pomalu chápat, že něco není v pořádku. "Ďábel má mnoho podob a ty nejkrásnější jsou také ty nejnebezpečnější," ještě zesílil svůj stisk a než jsem vůbec stihla zareagovat, přitáhl si mě prudce před sebe a chytil mou hlavu do kravaty - připraven kdykoliv škubnout a oddělit ji od těla. "Podívejte se, jak dopadnou všichni, kteří si myslí, že nás můžou oklamat!"

---

Nějak jsem to nemohla vydržet a nová kapitola už je na světě :D konečně se začíná něco dít. Co myslíte, co udělá Marcel s Caroline? Nebo jí snad Klaus zachrání a vznikne z toho krveprolití? V tuhle chvíli je možné asi vše :)