Ráno

O týden později

„Co se stalo, že dneska stíháš?“ řekla Nina když jsem k ní přišla.

„Já jsem prostě jenom těším do té Paříže. Kdy se tam vlastně jede?“

„Dneska je úterý 14. tak v neděli 19. června ,“ řekla mi. (vůbec netuším jaký den je tak bude třeba úterý😂)

„To už je tuto neděli? Vždyť ta učitelka nám dala přihlášky teprve před týdnem,“ řekla jsem a vydala se s Ninou do třídy.

„Taky se divím, ale co už. Dívala ses na novou fotku od M&M?“ zeptala se.

„Ne, ještě ne. Co je na ní tak zajímavýho? Většinou jsem to já, kdo ti připomíná, aby ses podívala na jejich nový příspěvek,“ řekla jsem překvapeně.

„No, oni totiž budou v Paříži ve stejný týden jako my.“

„To je super, třeba je i potkáme.“

„To bych se štěstím zbláznila,“ zasmála se Nina.

„To já taky, ale nemyslím si, že je potkáme. Vždyť v Paříži je tolik hotelů a oni můžou být ubytovaní v kterýmkoli,“ posmutněla jsem.

„Hlavu vzhůru Karol, musíme věřit. A když budeme věřit, tak se to s větší pravděpodobností (hrůza napsat toto slovo😂) splní.“ Ani jsem si nevšimla, že jsme došli do třídy. To jsme se s Ninou museli hodně zapovídat. Sedli jsme si na svoje místa a čekali, až začne hodina, hodina začátku nudy v tomto ústavu.