„Takže," začala jsem, hned potom co jsme vyšli z kavárny, „jaký je ten tvůj plán?"

„Takže, budeme se držet toho původního plánu a prověříme si ho až se vrátíme z Paříže. To mu do skříňky hodíme papírek, kde mu napíšeme, že je Martinus Gunnarsen a při tom ho budeme pozorovat. Jestli zareaguje tak že se začne nervózně ohlížet, tak to asi na devadesát procent bude on," vysypala všechno Nina.

„To zní dobře, ale jseš si jistá, že to vyjde?"

„Jo určitě a když ne, tak vymyslíme plán B."

„Ok, ale co budeme dělat teď? Máme celý volný odpoledne?" zeptala jsem se. Nina se na mě podívala a mě hned došlo na co myslí.

„Nákupy," zařvali jsme obě společně tak nahlas, až se na nás pár lidí otočilo, ale nám to nevadilo, akorát jsme dostali záchvat smíchu.

„Tak se jde nakupovat," zvolala jsem a vyrazili jsme do Mosjøenu do nákupáku (nwm jestli tan nějaký nákupák vůbec je, tak to berte prosím s nadhedem). Oběd jsme si dali ještě u nás doma, mamce jsem vyřídila, že jedeme do Mosjøenu a že se vrátím večer a vyrazili jsme. Do Mosjøenu jsme dojeli asi za hoďku. Nejdřív jsme si zašli do kina na film o M&M, Sammen om drømen a pak vyrazili na nákupy. Za celý odpoledne jsme toho stihli hodně. Prošli jsme asi 15 obchodů, stavili se v kavárně, byli jsme v kině a koupili si hodně věcí, které si chceme přibalit do Paříže.
Když bylo asi šest hodin večer, rozhodli jsme se, že už půjdeme domů.
Rozloučili jsme se před naším domem a já si udělala večerní hygienu a šla si lehnou do postele. Když jsme tak přemýšlela, co se tak stalo, tak jsem si uvědomila hodně věcí.
Za prvé, to jak mám úžasnou kamarádku, někoho, kdo mi konečně vysvětlil matematiku, tím myslím Martinuse. Za druhé, že jedu do Paříže a že si vlastně plním jedem z mých velkých snů. Nikdy bych neřejkla, že se toto všechno stane. A pak je tu Martinus. Nevím co to je, ale když jsem s ním, tak se cítím moc dobře, už si říkám, že je se mnou něco špatně, protože tento pocit jsem nikdy předtím nezažila.
To je láska, ozvalo se moje svědomí. Ale kušuj, naponula jsem ho. Ale když o tom tak přemýšlím, asi to moje podělaný svědomí má přece jen jednou pravdu.
A pak už si nic nepamatuju, protože jsem se propadla do říše snů.

Nová kapča po dlouhé době.
Vím, že je krátká, ale neměla jsem nápady jak pokračovat a pak začala škola a já na psaní neměla náladu.😭😭 Stejně s ní nejsem úplně spokojená, ale snad se vám líbí.
V příští kapitole, už pojedou do Paříže. Těšíte se😏. Já jo.