Zírala jsem na tu zprávu a pořád dokola ji četla.

Elvflata 1, Trofors!!!

Když jsem to trochu vstřebala, napsala jsem Nině.

Karol❤: Kde jsi to zjistila? Nebo ne tak zavolej (ano už zase😂)

Mobil začal zvonit a já to hned zvedla.

„Nino, to nemůže být pravda. Jsou to slavní zpěváci, ti musí bydlet někde v Oslu nebo u Osla a ne tady v takovým zapadákově uprostřed Norska. A hlavně ne nakonci této ulice směr škola, kousek od mýho domu,“ vybalila jsem to všechno na Ninu jedním dechem hned jak to zvedla.

„Vklidu Karol, vklidu.“

„Ale já jsem klidná, naprosto,“ a snažila se přitom udržet svoje nervy.

„No jasně. Hele, mě se to nechce probírat tady tak po telefonu. Jestli už máš zbaleno, můžem se v deset sejít v kavárně, kde jsme byly ve středu a probrat to,“ navrhla.

„Dobře,“ souhlasila jsem, protože to s ní vážně potřebuju probrat. Navíc s Martinus je jenom kamarád, který mě doučuje nic víc nic míň. A rozhodně nemůže být slavný zpěvák.
Položím mobil na stoleček a pokusím se usnout, což se mi asi povedlo, protože když se podívám na hodiny je půl desáté.

„Do háje,“ zakleju a vyletím z postele, když zjistím, že nestíhám. Ano už zase. Sprintuju do koupelny, kde ze sebe udělám aspoň trochu člověka, obleču se, popadnu vak a běžím dolů, kde už je mamka.

„Dobré ráno Karol,“ popřeje mi mamka.

„Ahoj mami,“ odpovím jí, vezmu si láhev na pití, napustím ji. Ještě si vezmu jabko, hodím to vaku. Přidám klíče, peněženku a mobil. Tak jsem nachystaná a teď se v rámci možností vklidu nasnídám.

„Kam tak spěcháš?“ zeptala se mě.

„No, v deset mám sraz s Ninou v kavárně, musíme ještě něco probrat ohledně Paříže,“ odpověděla jsem.

„Aha, tak to trochu nestíháš“ řekla se smíchem a položila přede mě talíř s palačinkama, které jsem spořádala raz dva. Jdu se obout boty, popadnu vak a jdu.

„Mami, tak já jdu, ahoj,“ zavolala jsem.

„Ahoj Karol a užij si to,“

„Díky,“ řekla jsem a zabouchla dveře a  teď hurá do kavárny, ale mám 5 minut, takže nejdu, ale běžím.

„Ahoj,“ řeknu Nině celá udýchaná.

„Ahoj,“ řekne se smíchem a pokračuje, „ty jsi zase nestíhala co?“

„Máš pravdu, protože jsem usla a vzbudila o půl desáté,“ odpověděla jsem a šli jsme si sednout do kavárny.
Ojednali jsme si karamelové latte.

„Takže,“ začala jsem, „co, že jsme to vlastně chtěli probrat?“ zeptala jsem se.

„Hmm..myslím, že tu adresu,“ odpoví mi Nina.

„Jo. Jseš si tím jistá?“

„Naprosto.“

„A kde jsi to vůbec zjistila?“ zeptala jsem se.

„Od jedný MMerky, která jim poslala dopis a oni jí poslali podepsanou kartu,“ řekla.

„Tak jak to uděláme?“zeptala jsem se.

„Já bych to viděla takto,“ začala Nina, „Pošleme jim dopis s žádostí, aby nám poslali svoje podepsaný fotky a k dopisu přidáme svoji adresu a adresu Paříže. A připíšeme, že chceme, aby nám ty fotky poslali do Paříže a pak uvidíme,“ dokončila.

„Jo to zní dobře,“ řekla jsem a pak se nehorázně lekla, protože na mně někdo promluvil.

„Ahoj Karol,“ řekl ten dotyčný a já se otočila a uviděla Martinuse.

„Jé ahoj Martinusi, co ty tady?“

„Šel jsem si koupit kafe, a kdo je toto?“ řekl a ukázal na Ninu.

„Promiň, já zapoměla, že se neznáte. Martinusi, toto je Nina, moje nejlepší kamarádka. Nino, toto je Martinus.“

„Ahoj,“ řekli si.

„Tak já půjdu, protože když jsem přišel, tak jste o něčem diskutovali a já vás přerušil,“ řelk.

„Ne to je dobrý, klidně zůstaň,“ ozvala se tentokrát Nina.

„Dobře,“ řekl a posadil a vedle mě. „A co jste vlastně probírali?“ zeptal se.

„No my s Ninou chceme poslat Marcusovi a Martinusovi dopis a poprosit je o podepsanou fotku.“ řekla jsem.

„To je všechno? Nic víc nic míň?“ zeptal se překvapeně.

„Vlastně ne,“ řekla Nina a pokračovala, „říká se, že Marcus a Martinus bydlí tady v Trofors a my si to chceme ověřit, proto ty podepsaný fotky. Jako né že bychom je nechtěli,“ řekne a podívá se na mě, „ale ve skutečnosti si chceme jenom ověřit, jestli tady doopravdy bydlí,“ dořekla.

„A vy víte i adresu?“ zeptal se Martinus.

„Jo,“ odpověděla jsem prostě.

„Aha,“ řekl. „No nic, já musím. Mějte se holky,“ řekl a zmizel. Hned jak odešel Nina mi řekla.

„Ten Martinus se mi mějak nezdá. Je hodně podobný Martinusovi Gunnarsenovi a jak jsem začali mluvit o tom dopise, začal být nérvózní. Musíme ho prověřit.“

„Jo mě se taky nezdál, ale jak ho chceš prověřit?“ zeptala jsem se.

„Mám plán, venku ti ho řeknu,“ řekla Nina tajemně.

Takže konečně nová kapča.
Jste zvědavý, jaký bude ten plán? Já teda hrozně😂.
Snad se líbila :)