Vystoupily jsme z letadla a jen se koukali a vzrušeně jsme si navzájem sdělovali dojmy z prvního pohledu na Buenos Aires.Pak nás vyzvedl autobus a pak vše začalo.A začlo to tím že Ludmi neměla 1 kufr.Vezla si totiž 3 takže si myslím že by jí nic nechybělo.V tom znovu zakřičela „a tenhle není ještě ke všemu můj”no a tím vše nekončilo.Všude po hotelu jsme s Fedem,Leonem,Cami,Fran,Ludmi,Diegem,Georgem,Naty atd...hledali Ludmilin kufr.Když jsme prohledaly snad už vše napadlo Naty prohledat pokoje jestly jsme to nepomíchaly na letišti.Šli jsme se podívat a opravdu.Cami vyšla z pokoje a šla se Ludmi omluvit. „Ale to se tím neřeší nemám pořád ten druhý kufr.” „jdeme se zeptat George mohl by zavolat na letiště jestly ho nenašli” „no tak já to jdu zkusit”odešel a my jsme si sedly a čekaly s jakou zprávou přijde.Když konečně přišel neřekl nám nic vzal Ludmi nasedli do auta a jely směrem na letište.Vše se stalo tak rychle že jsme to málem ani nepostřehly.Za chvilku byly zpět a Ludmi držela svůj kufr a bylo vidět jak si ostatní oddechli. Pak jsme se rozhodly že se tu trochu porozhlédneme.Nemáme ale moc času. Za chvíly se jde natàčet.

Tato kapitola nebyla nic moc polepším se.Nebojte