Už z dálky byl vidět povyk a davy lidí, kteří se na Times Square pohybovali. Bylo narváno, jako každý den v roce.

Musela jsem se pro sebe pousmát, protože jsem se nemusela starat o obecenstvo, které mi nejslavnější náměstí v New Yorku zajistí a ještě k tomu ten přísun elektrické energie, kterou tohle místo naprosto oplývalo.

„Slečno, vemte si letáček!" Usmál se na mě nějaký chlapec, který měl ruce plné létáčky k nedaleko vzdálenému obchůdku.

Jen ho sjedu pohledem a pozvednu obočí, jestli to myslí vážně a chlapec se ještě jednou s úsměvem pokusí mi letáček vnutit do ruky, ale při dalším pohledu na můj víc než otrávený obličej snahu vzdá.

Věděla jsem, že tu byl dostatek energie ke zničení náramků, ale rozhodně ne dostatek k mému původnímu plánu. Pro to budu potřebovat lepší místo, ze kterého dosáhnu na všechny ostatní části New Yorku, které mi v uskutečnění plánu pomohou.

Do pokoje začnou vbíhat všichni, kteří byli poblíž, aby se pokusili pomoc zbídačené Natashe, která ztratila spoustu krve.

„Zavolejte někdo pomoc!" Překřikují se jeden přes druhého, čímž rozhodně nikomu nepomáhají.

„Dojdu pro Katherine!" Vyjeknu okamžitě, když se v místnosti stále neobjevila, ačkoliv byla jediná kdo mohl Natashe pomoc.

„Já pro ni dojdu." Zadrží mě okamžitě Pietro. „Nenech jí usnout." Popostrčí mě zpět k Natashe, kolem které se teď sklání Bruce, aby jí ztlačoval ránu, protože byla příliš slabá na to, aby to dělala sama.

Poslušně zaklekávám k její hlavě, abych jí odhrnula několik pramínků z čela a následně jí poplácám po obličeji, abych jí donutila se na mě podívat.

Spokojeně procházím davy lidí. Nepouštějíc k Andy k řízení, ačkoliv se o to snaží, ale nedokáže si udržet řízení na moc dlouho. Mít dvě vědomí v jednom těle je víc než vyčerpácající a ona se snažila tak moc, že si neuvědomala těch několik děr v tomhle systému skrz, které by se mohla k řízení dostat a vyčerpávala se úplně na zbytečných místech, čímž mi dávala výhodu. Oslabila se sama a v podstatě mi odevzdala svoje tělo. Hlupačka.

Pousměju se, když se konečně proderu doprostřed náměstí, kde na mě dopadají světla všech billboardů a z elektrického napětí mě svrběli prsty, ačkoliv jejich sílu stále potlačovali ony náramky, které jsem stále měla na zápěstích od Bannera.

„Ne..." Odstrčila její ruce Natasha, když se nám povedlo Natashu přesunout do nemocničního křídla a Katherine se snažila pomoc.

„Přestaň si hrát na drsňačku." Zpražila jí Kat a silně jí uchopila za ruku, aby mohla zahojit její ránu.

Natasha se snažila svou ruku vytrhnout z jejího sevření, ale Bruce spolu se Stevem jí chytli každý z jedné strany, aby se přestala hýbat.

Pietro okamžitě zachytil Katherine, když se Natashina rána začala přenášet na její tělo a jí se malinko podlomila kolena. Cítila jsem bolest obou žen v místnosti, ale věděla jsem, že nemohu pomoci.

Katherino tričko začalo prosakovat krví, zatímco Natashina rána se pomaličku zacelovala. Katherininy pocity na mě doslova křičeli v bolesti, ale přesto plavovlasá dívka silně tiskla čelist a nedovolila si z úst uniknout ani hlásku, aby Natashe nedala další důvod proč by se jí měla vytrhnout. Obě jsme věděli, že Natasha by se nenechala vyléčit, jen proto, že dobro všech ostatních stavěla před to své a proto to muselo zajít až k téhle násilné části, kdy ji museli doslova držet, aby Katherina moc mohla působit.

Pietro opatrně posadil Katherine na zem, když si byla jistá, že Natashina rána je zacelená a ona musí nechat svoje schopnosti působit, aby se teď zahojila na jejím těle.

Do dveří z ničeho nic vtrhnul Tony s menším tabletem v ruce. „Tohle musíte vidět." Přetáhne obraz z tabletu na jednu z obrazovek, kde se okamžitě objevuje živý záznam z Time Square.

Všechny obrazovky, na kterých se normálně promítají všemožné komerční reklamy najednou jiskří a postupně se vypínají, jakoby je někdo vypínal. Stejně tak světla a domy, které jsou poblíž. Jako když zhasnete světla. V pozadí je slyšet panika všech přítomných lidí, než se kamera oddálí a zaměří se na člověka, který to má na svědomí.

„Ne..." Vydechnu, když se kolem mé vlastní sestry drží fialový jiskřivý oblak, který stále houstne, zatímco se ostatní elektrické zdroje v dosahu vypínají, než dojde i na onu kameru, která najednou ztrácí signál a obrazovka začne šumět.

„Co to dělá?" Vydechne Pietro.

„Mám takový pocit, že tuším..." Zamumlá Tony trochu provinile.

Několik pohledů se na něj překvapeně otočí.

Tony vydechne a podívá se po zvědavých pohledech. „Myslím, že když jsme nevěděli o přítomnosti druhé Andreey, tak jsem jí tak trochu dal návod k tomu kolik energie by potřebovala k buněčné deformaci, aby si mohla vytvořit nové tělo." Poškrábe se nervózně na zátylku.

Někteří lidé ho stále pozorují, snažíc se vstřebat, co to ptávě řekl a jako první se vzpamatuje Bruce: „Ale pokud by se to stalo a jenom jedné z nich zůstaly schopnosti, tak jedna zemře."

„A druhá Andreea vypadá, že si chce schopnosti ponechat." Přizná Tony s přikývnutím.

„Jak víme, že druhá zemře?" Zeptám se tiše.

„V tu chvíli tělem projde tolik energie, že není možné, aby jí normální člověk unesl. Pokud se buňky opravdu rozdělí a jen v jednom DNA zůstanou zmutované geny, tak v té chvíli ta druhá ztrácí jakoukoliv schopnost vstřebat elektrickou energii a stává se z ní jenom člověk, který nemá šanci tohle přežít." Vysvětlí mi Bruce.

„Kolik energie k tomu teda potřebuje?" Zeptá se Steve, který pomůže Natashe do sedu.

„Plus mínus Manhatten, Queens a Brooklyn." Zamrmlá Tony stále provinile, protože jí tehdy naservíroval odpovědi na zlatém podnose. Nikdo mu to, ale nevyčítá, nemohl to vědět, nikdo jsme ještě do nedávna o druhé Andree nevěděl.

„Nenecháme jí zničit naše město." Rozhodne Steve a poté udá jasný rozkaz pro všechny, abychom se šli připravit.

„Vážně se nikdo nepozastaví nad tím, že Andreea nejspíš umře? Nebo nevymyslíme nějaký plán, jak tomuhle předejít?" Zeptá se Pietro, který stále podpírá Katherina, které se rána teprve hojí.

Jediný, kdo se nad tím pozastaví, ačkoliv se ne úplně fyzicky, ale mentálně je Natasha a v její mysli se okamžitě objeví vzpomínka, kdy jí Andreea donutila slíbit, aby jí přesně v téhle situaci zabila.

„Wando?" Podívá se na mě Pietro. „To nemůžeme dovolit..."

Podívám se po Katherine, která nejspíš o tomhle slibu mezi Natashou a Andreeou věděla a smutně na mě přikývne. „Budeme muset." Podívám se smutně po Pietrovi. „Nebudeme tě nutit jít do toho s nám-..."

„Slyšíš se co říkáš?!" Vyjekne.

„Pietro, já vím, že je to těžké, ale pokud je to jediná možnost, jak jí zasta-..." Opět mě přerušuje, když mě silně čapne za ramena, aby dal důraz svým slovům.

„Je to naše sestra a ty jí chceš prostě zabít!" Ale v tu chvíli už ho odtrhává Bucky spolu s Natashou.

„Pietro..." Bere ho Natasha konejšivě kolem ramen a odvádí ho kousek stranou. Vysvětluje mu situaci a slib, který mezi nimy proběhl. Jediné, co z Pietra cítím je vztek a obrovský smutek, když se tohle dozvídá. Natasha si ho chlácholivě vtahuje do objetí, které jí nakonec o hlavu vyšší Pietro oplácí, když jeho tělem otřese první vzlyk.

Kat mě okamžitě chytá za ruku, možná aby se sama uklidnila, ale i tak jí ruku tisknu zpátky, abych i sobě dodala odvahu. „Nemáme jinou možnost." Šeptne plavovláska a já jen přikyvuji, abych jí v tom utvrdila.

„Snažili jsme se to z ní dostat." Přidám stejně tiše, abych si také dodala odhodlání.

„Ona to tak chce." Přikývne na mě Kat a v jejích očích je vidět nejistota, která jí tahle situace přináší.

„Chce to tak." Šeptnu a opět konejšivě tisknu její ruku.

Natasha s Pietrem se k nám přidají a Natasha se na mě pousměje a stiskne mi rameno. „Nemusí to být nikdo z vás." Podívá se po nás třech.

„Neměla bys to být ani ty." Řekne Katherine smutně a to je poprvé, kdy vidím Natashu se na Katherine usmát, ačkoliv se za úsměvem skrývá bolest.

„Je to můj slib." Pousměje se. „Ale potřebuju se k ní dostat, co nejblíž."

Všichni se po sobě podíváme a přikývneme. „Budeme ti krýt záda."

Uchechtnu se nad výjevem, který mi Wanda přináší a informuje mě pomalu o každém pohybu, který se chystají podniknout.

Nad hlavou mi cikne výtah a dveře se konečně otvírají v patře, ze kterého už je to na střechu jen jedno patro po požárním schodišti.

Avšak musím projít celou bývalou spolčenskou místností, odkud na moje smysly útočí Andyiny vzpomínky z každého rohu.

V dálce pod sebou zahlédnu bar, kde poprvé ochutnala alkohol a vedle na té sedačce strávila nespočet filmových večerů spolu s ostatními Avengery, kteří se mě právě teď chystali navštívit.

Uchechtnu se nad sentimentalitou všech vzpomínek, které Andy oslabily natolik, že nebyla schopná se už pomalu ani vyjadřovat a tak jsem se vydala na střechu slavné Stark Tower, ze které by moje schopnosti měly mít nejlepší dosah na všechny části města, jejíchž energii jsem potřebovala.