„Ty jo..." Vypískne s údivem Pietro. „Myslel jsem, že budeš muset začít pomalu, ale sakra to je fakt dobrej čas." Koukne na stopky po dvou kolečkách, které jsem měla na rozehřátí, ačkoliv jsem měla plíce v jednom ohni, tak jsem byla víc než spokojená se svým výkonem.

„Já vím..." Vydechnu tiše, protože nemůžu popadnout dech. „Na někoho, kdo byl několik týdnů mučenej, co?" Mrknu na něj s uchechtnutím.

„No právě!" Vyjekne nadšeně a natáhne ke mně dlaň, abych si s ním mohla plácnout, když za námi dobíhá Sam s Buckym.

„Kde jste se flákali?" Kouknu na ně s úsměvem.

„Říkal jsem ti, že jí nemáme dávat náskok!" Oboří se Sam na Buckyho okamžitě.

„Je to holka!" Vymluví se Bucky okamžitě.

„Ale právě nám nakopala zadek!" Předklání se Sam, aby si mohl opřít dlaně o kolena a vydáchat se.

„Neboj, příště ti dám náskok." Mrknu na Sama, který jen zavrtí hlavou a popadá dech.

„Už jste si dopovídali?" Přidá se k nám Natasha s nic neříkajícím výrazem. „Andreeo, chci tě mít na žíněnce za pět minut." Mávne ke mně rukou aniž by se na mě podívala.

„Proti komu?" Ptám se naprosto stejně chladným tónem.

„Nevím... Asi Yelena." Krčí rameny nezaujatě a něco hledá v papírech, co má v rukách.

„To není fér." Podívám se na ní.

„Bojíš se, že ti snad nakope zadek holka?" Šťouchne mě do žeber Sam.

„Život není fér." Protáčí očima Natasha.

„Ale Nat..." Zkusí to i Pietro. „Tak jí tam postav Kat. Trénuje už nějaký ten týden a Andreea jí může šetřit trochu, ne?" Koukne po mě Pietro, když se v kruhu přítomných objeví i plavovláska, která zaslechla, že se o ní bavíme.

„Já bych možná ještě chvíli trénovala..." Přizná Kat a je vidět, že jí samotné se nechce s nikým zrovna teď zápasit a už vůbec ne se mnou.

„Taky úplně nechci bojovat s Katherine." Řeknu okamžitě, abych podpořila svou kamarádku a kouknu se po ostatních a nejvíc mě vyděsí Natashin pohled, která tenhle návrh opravdu zvažuje.

„Proč ne?" Ozve se najednou.

„Zbláznila si se?" Podívám se po ní překvapeně. „Mám víc zkušeností než ona, můžu jí ublížit."

„Nebo já tobě." Zamračí se na mě Kat, která je očividně dotčená tím, že se jí snažím ochránit před sebou samou a nechci jí nakopat zadek.

Od Buckyho a Sama se ozve obdivné hvízdnutí. „Tohle bude zajímavý." Zaleschnu Sama, jak to šeptne k Buckymu, který okamžitě přikývne.

„No, možná to nebyl zas tak dobrý nápad." Přizná Pietro, který pozoruje tuhle výměnů názorů.

„Sklapni, chlape." Zastaví ho Falcon.

„Já asi úplně nechci." Přiznám se okamžitě, když se podívám po Katherine, která vždy byla o něco drobnější než já a rozhodně se vždy zdála o něco zranitelnější.

„Chtěla si s náma opět trénovat, tak buď se postavíš na tu žíněnku, nebo támhle jsou dveře." Zavrčí na mě Natasha, která už ztácela nervy s naším tlacháním. Nebo si možná stále vybíjela zlost za předešlý večer, čímž jsem si nebyla úplně jistá, protože jsem neudělala nic špatného. Ale zdá se, že jí se to nejspíš dotklo.

Všichni se nakonec opravdu se zájmem přesouvají k žíněnce, kde se ještě jednou protahujeme a potom si obvazujeme ruce upěvňovacími obvazy.

„Barevné signály?" Zeptá se Natasha, když naproti sobě s Katherine stojíme.

„Zelená pro pokračování." Řekne Kat.

„Červená ve chvíli, kdy už je toho moc a konec zápasu." Doplním a pokývnu na Kat, která kývne zpátky.

„Fajn." Přikývne Natasha a obě si nás změří pohledem.

První kolo je spíše takové oťukávací, všímám si Katherinina postoje a zjišťuji v jakých pohybech si je jistější a v jakých naopak vyniká. Zdá se, že má o něco silnější levačku a proto jí používá o něco více než pravou rukou, ikdyž s ní má šanci zasadit lépe mířené rány. A to, že není tak rychlé při úhybu k jedné straně beru jako výhodu hned při třetím, kopu, kterým mi přesně tímhle úhybem naběhne proti holeni a někde za mnou se ozve Buckyho bolestné syknutí.

V druhém kole se však zdá, že má Katherine navrch a tak mě nepřekvapuje, že konečně využívá pravou ruku a pod její ránou se mi z nosu okamžitě spouští krev.

„To bylo dobrý." Odplivnu si krev ke straně žíněnky a Kat se jen pobaveně uchechtne.

„Barva, Andy?" Zeptá se z kraje žíněnky Pietro, který mě starostlivě pozoruje.

Se zkrvavenou spodní půlkou obličeje se na něj zazubím. „Zelená."

Všimnu si, jak zamračeně přikývne a odstoupí o krok dál od žíněnky.

Vypadá to, že potřebuješ pomoc. Ozve se z ničeho nic Andreea, což mě stojí další ránu, tentokrát do žeber, takže vrávorám ke straně.

Nepotřebuju. Zavrčím na ní.

Počkej... To je ta holka, co podporovala to testování na tobě, nebo ne?

Zavrtím hlavou, aniž bych si to uvědomila čímž si vysloužím pár pozdvihnutých obočí a na Natashině zápěstí se ozve rychlé zapípání.

„Andreeo, jsi v pořádku?" Zastavuje Kat jedním pohybem, která se chystá znovu udeřit.

Je to jenom přátelský zápas, nemusí to skončit násílím. Snažím se jí uklidnit, ale pociťuji podivný nárůst podivného pocitu. Opět se snaží dostat k řízení.

Na rameni mi přistaně něčí ruka a tak sebou trhám a podívám se k Natashe. „Co se děje?" V jejích očích se odráží starost a já si všímám, jak se jí v hodinách pomalinku zvyšuje můj tep, který snímají Brucovi ochranné náramky. „Jak je ti?" Zamraší se na mě, když odvracím pohled zpět k žíněnce a zhluboka se nadechuji.

Sama pohyb ani nestíhám zaznamenat, když najednou stojím rovná v zádech a jediné, co cítím je nenávist. „Je mi skvěle." Usměju se, čímž Natashu vyvedu o něco víc z míry, než jsem původně měla v plánu, ale přesto odstupuje ze žíněnky a nechává nás pokračovat v dalším kole.

Je to jakobych se opět objevila v prvním kole, ale tentokrát spíš testuji svoje vlastní pohyby, než ty Katherininy.

A ve chvíli, kdy jsem si jistá svých vlastních schopností, tak se proti Katherine vrhám naprosto bezhlavě. Zasazuji ránu za ranou, vyhýbám se jejím pokusům a o zasazení rány a na konci tohohle kola jen stojím a dívám se, jak se zbídačeně zvedá ze země.

Všimnu si pohledu, který si vymění Bucky a Natasha, ale nikdo z nich nepromluví.

Jenomže další kolo je ještě horší. Nedávám Katherine moc šancí se vzpamatovat několika obratnými pohyby a chvaty jí opět posílám k zemi. Sama se musím pozastavit na mě neznámými pohyby, které jsem nikdy v životě ani neviděla natož, abych je použila v boji.

Ale pocit hrdosti a touha po vítězství se spolu s Andreeou naprosto dostávají k vedení. A jediné co jsem schopná postřehnout je chvat, kterým se najednou objevuju nad ležící Katherine a naprosto odhodlaně Katherine zasazuji jednu z mnoha ran, které tvrdě dopadají na její obličej.

„Zastavte jí někdo." Zaslechnu někde v dálce Pietrův hlas.

Katherine se pode mnou snaží bránit, dokonce se snaží zasadit i několik ran, ale marně.

„Možná bysme jí vážně měli zastavit." Ozve se najednou Sam.

Katherine něco zmoženě vyprskne, ale přes krev jí není rozumět a když mě pěstí udeří do žeber, tak se malinko pozastavuji, ale i tak se napřahuji k další ráně. „Červená!" Vyprskne znova a na obličeji mi přistanou kapičky krve.

Je to jakoby mě někdo polil studenou vodou a já sama si uvědomuji, co se to tady právě odehrálo, ale to už mě několik páru silných paží stahuje z Katherine, ke které okamžitě příběhne Pietro s ručníkem a pomáhá jí do sedu.

„Co to do tebe vjelo?!" Osočí se na mě Katherine okamžitě, když je schopná normálně mluvit a nemá pusu plnou krve.

Jenomže já sama cítím, jak mnou pulzuje adrenalin a její slova opět spouští ten zvířecí chtíč z ní opět vymlátit duši, ale Sam s Buckym mě silně drží za paže, takže jakýkoliv pokus se jim vytrhnout je naprosto zbytečný.

V zorném poli se mi okamžitě objevuje Natasha. „Podívej se na mě." Zavrčí, když vidí, že se očima stále snažím vyhledat jakoukoliv slabinu v sevření od obou Avengerů.

Dlaněmi mě silně bere za obličej. „Nadechni se." Přikazuje tvrdě.

Nucena opětovat její pohled se opět probouzím z podivného tranzu a cítím, jak se mi uvolňují napnuté svaly a zhluboka se nadechuji.

Natasha potěšeně přikývne. „Víš co tě učil Bruce, že jo?" Šeptá ke mně, když si všímá, že i přes to všechno se moje tělo chvěje pod návalem vzteku a adrenalinu. „Zvuky, Andreeo..." Připomene mi, když se nemám k odpovědi.

Jenomže k tomu ani nedochází, protože cítím, jak se mi z očí vykutálí slzy a já si plně uvědomuji, co se stalo.

Sam s Buckym mě okamžitě pouští, myslejíc si, že slzy způsobují jejich pevná sevření.

Natasha si mě vtahuje do objetí. „Hej, hej..." Její hlas se ztišuje na šepot. „To je dobrý..." Snaží se mi nalhat.

Vrtím hlavou. „Omlouvám se." Vzlykám ke Katherine okamžitě, která si zakrváceným ručníkem otírá zbytky po krvi. „N-nevím, co se to... s-stalo." Škitám mezi vzlyky a Natasha mě krouživými pohyby hladí po zádech.

Katherine jen přikyvuji a pozoruje mě stále trochu vyděšenýma očima, ale přesto v nich zahlédnu nefalšovanou starost. A já tuším, že tohle už další lží neobejdu, teď už odtud není cesty zpět a oni budou naléhat dokud nevyklopím pravdu. Ale přesto se o něco hlouběji zabořuji do objetí a nechávám uniknout několik slz a vzlyků.

Když se nezničí sami, tak je zničíš ty. Zopakuje svoje vlastní slova Andreea, očividně spokojená se svým výkonem, který tu všem předvedla.