Z podřimování na verandě ji vyrušilo řinčení skla. Hned vyrazila po zvuku, ale na místě ji uvítalo jen rozbité okno pařeniště a tichá ves. Nicméně nepochybovala, že tuhle pohromu mají na svědomí místní děcka a jejich zaujetí husity. Její přesvědčení utvrdil pohled na vnoučata, která se doloudala až k večeři podezřele tichá. Zahájila výslech, ale setkala se jen s tichem a nevinnými pohledy.
„Přece jim musí být jasné, že jim na ty obličeje neskočím," mrmlala, když dvojčata s úlevou zmizela v podkroví.
„Ále, prosimtě," mávl rukou manžel. „Buď ráda, že nejsou žalobníčci. Zítra to opravíme a příště si dají bacha."