„Tak se pochlub."
Je odpolední klid. Školčata spí a učitelky obklopily mladou kolegyni, vytahující fotku své známosti.
„Hmm, fešák."
„Žejo? A píše mi básničky. Že budeme pořád spolu a tak."
„To ten můj tvrdil taky. Teď je spíš pořád v hospodě," ušklíbne se starší kolegyně.
„Někdy je to lepší," kontruje druhá. „Ten můj nevyleze z domu a už mi jde na nervy."
„Chce to rovnováhu," míní třetí. „Koukněte na Rebeku. Ten její dorazí na pár dnů a pořád jsou jak hrdličky."
„Nekažte Janě iluze," směje se Rebeka. Ale Jana je stejně nevnímá. Nepřítomně kouká z okna a zamilovaně si brouká