„Já nechci domů." Dostat syna z návštěvy je vždycky náročné. Dnešek není výjimkou. „Hele co mě Alex naučil." předvádí Vilda cosi, co vypadá, že dostal křeč. „A jmenoval mě čestným pavoukem."
„Čestným čím?" zdvihne pohled k jmenovanému. Alex má ve svých čtrnácti skoro dva metry. Samá ruka, samá noha. Na něj se titul pavouka hodí.
„Máme takovou skupinu," vysvětluje rozpačitě a odkudsi vyloví neumělý letáček. Pohybový A VOkální Umělecký Klub PAVOUK stojí tam.
„Manžel vlk, dcera nejspíš vlkodlak a syn PAVOUK." Mumlá si cestou domů.
„Proč nemám staršího bráchu?" ozve se za ní Vilda.
Rebeka protočí oči. Ještě toho trochu.