Pevně mě objímá a překotně šeptá: „Bez tebe tu bylo tak smutno a prázdno. Tenhle pokoj, byl tak nevlídný. Jako by okny prosáklo pošmourno dovnitř," polibek do vlasů, „nebylo tu k vydržení a já nechtěl pryč. Co kdybys zrovna přišla," zoufalost z něj kape, „cítil jsem se, jak zavalený ve vlhké opuštěné šachtě. Bez tebe je tu těžký i vzduch."

„Šššš...," uchopím do dlaní jeho tvář.

Navlhčím si rty a něžně je spojím s těmi jeho, dokonalými. Snažím se vložit do polibku všechnu svoji lásku a touhu a stesk. Jazykem sklouznu po jeho ústech a vniknu dovnitř.

Oba táhle vydechneme.

Alane.