Autobus zajede do tmy. Okamžitě instinktivně zívám, abych uvolnila tlak v uších.

Co když mě už nemá rád?

Co když se mu nebudu líbit? Po cestě vypadám vždycky strašně. A asi jsem trochu přibrala.

Co když tam vůbec nebude?

Hele, přestaň cokdyžovat. A spíš přemýšlej, co to zase vyvádíš.

To brzo... už jsem na cestě, jestli sis nevšimlo.

Ale ve Varech můžeš sednout na první linku domů.

A to by vůbec nebylo manželovi podezřelé, že? Zalez, ty chytrolíne.

Já ti říkám, Karolíno, že na tohle nemáme žaludek. Jako ty a já.

Blik. Pohltí mě ostré světlo.

Každý tunel má konec.