„Na zlomu století v náruči zhebkne ti
Tvá první nebo pátá
Než kdo cokoli zví, rány se zajizví
A budeš jako táta,1" dozpívám.

Nořím prsty do rozčepýřených vlasů. Zamilovaně sleduji jeho hlavu ve svém klíně.

„To zpíváš dětem před spaním?" zamumlá, oči slastně zavřené.

„Ne, tuhle ne. Je to sice ukolébavka, ale... Je příliš pravdomluvná."

„Zní moc smutně."

„Je smutná. Mám ráda veselé i smutné písničky. Hezké i ošklivé věci. Prostě život."

„Takto máš ráda i mě," lísá se mi ke stehnu. Spokojený.

„Ne."

„Nemáš?"rozlepí víčka.

Skloním se až k jeho uchu a zašeptám: „Ne, tebe totiž miluju."

---------------------------------------------------------------------------

poznámka autora: 1- úryvek z písně Ukolébavka od Karla Kryla