Neprostupnou tmou na dřevěných palubkách duní rázné kroky. Neomylně směřují ke dveřím, ty se se skřípěním otevřou. Ruka šátravě najde vypínač.

Věčně zatuchlou šatnou se v kuželu žlutého světla snáší částečky pudru a prachu z kostýmů. Vzduch je nasycen pachy líčidel a laku na vlasy.

Alan vyndá z kapsy mobilní telefon. Bundu pověsí na svůj oblíbený háček na věšáku v zádveří. Mobil položí na stolek a sám se sesune do židle.

Uchopí přístroj do ruky. Rychle střelí pohledem ke dveřím.

Vzduch v rámci možností čistý.

Vílo, ještě že na ten facebook napíšeš prakticky každou blbost. Jinak bych si snad myslel, že jsi byla jenom sen. A pořád mi ukazuješ důvody, proč tě milovat.

Vážně nechápu, jak je možné, že ti tohle u manžela prochází.

Ale jsem za to rád.

A nikdy to nepřiznám. Nesnáším tyhle ploché virtuální platformy na vztahy a přátelství.

Tolik ti to tady sluší. Jsem tak rád, že se směješ.

Chodbou rytmicky ťukají lodičky.

Alan chvatně odhlašuje Christophera Brandona. Trochu zbrkle pohodí mobil zpátky na stůl, jak přistižený školák.

„Ahoj," ozve se melodický hlas kolegyně. „Jako vždycky první, vzorný," dobírá si ho.

„Už mi trvá se rozmluvit," obhajuje se.

„Já vím, že bys nesnesl, přijít pozdě. Potřebuješ být precizně připravený... a nehádej se," pozvedne ukazováček, „měli bychom si z tebe vzít příklad," a onen prst mu zabodne do hrudi.

Alan založí ruce, protočí oči v sloup a celou grimasu zastaví u pozvednutého obočí a jednoho koutku. Úšklebek mu zamrzne.

„Hmmm... já se budu příkladně rozmlouvat a ty nám, prosím, precizně připrav kávu. Jedině tak máme předpoklady, že budeme vzorní."

„Dobře, komediante," směje se herečka a mizí do kuchyňky.

Alan se toužebně zadívá na telefon. Z kuchyňky cinká lžička o porcelán.

Místnost rozrezonuje sytý baryton: „Jsme my, chlapi, cháska! Ne v srdcích, v očích jen je naše láska!1"

__________________________

poznámka autora: 1 - parafráze na Williama Shakespeara, Romeo a Julie, překlad od Erika Adolfa Saudka