Omotaná peřinou, ze spaní propnu skrčenou nohu. Magneticky mě přitáhne teplo za mnou. Doslova se vtisknu do druhého těla.

Víčka jsou těžká. Ozve se zamručení těsně za mým uchem. Výdech mi mrazivě sladce polechtá krk.

Sluch mám ještě utlumený sněním. Horká ruka přilne k bokům. A vlhké rty se přisají na můj zátylek.

Propnu se do zvoucího klína.

Hm...snílku.

Něco je špatně... jinak. Vůně... nebo dotyk... nevím.

Všechno.

Ztuhnu.

„Jsi v pořádku?" zeptá se manžel, když odlepí rty z mého krku.

Chabě se pousměju. Ještě, že je tma. Takový škleb by mi jinak neprošel.

„To nic. Jenom smutný sen."