Náš polibek je zprvu krotký; jako by byl první a stý zároveň.

Poznávám chuť jeho slin; natrpklou a chladivou. A právě ta znalost ve mně vzbuzuje touhu rozplynout se. Jediným mým smyslem a posláním je smísit se teď s tebou.

Přitom je každý dotek tak... ostýchavý a perfektní.

Zkuste pozorovat sněhovou vločku na špičce prstu. Tělesný žár změní její dokonalost na obyčejnou kapku.

Asi se bojím, že i my rozbředneme.

Až bolestně slastné pocity vyvolává vzájemné proplétaní jazyků.

Jeden druhému v náruči bez jakékoliv myšlenky klesáme na koberec pod námi.

Opatrně navazujeme staré spoje a proplétáme nové nitky našimi těly.