„Tak co je zač? Ten chlápek, co jsi s ním přijela?" doluju z kamarádky.

„Jmenuje se Matěj, já myslela žes ho už viděla. Na tý oslavě, od Gábiny."

„Netuším, promiň. Okruh tvých známých se neustále rozrůstá. Nestíhám," omluvně pokrčím rameny.

„A co u tebe?" oči se jí ďábelsky zalesknou. „Všechno ok, vílo?"

„Neříkej mi vílo!" procedím načuřeně. „Víš, jak mi vadí, když mi tak říkáš."

„Vím. Proto to přece dělám, vílo."

Rozhodnu se oslovení ignorovat. „U mě všechno stejný."

„Doma programátora, na dovolené skotačíš se Severusem?" pokračuje v přátelském pošťuchování.

Zrudnu. Svým způsobem vlastně přišel ke slovu i Severus.