Opřu se o přepážku recepce. Hypnotizuji pultový zvonek; z nějakého důvodu je mi stydno ho použít. Myslela jsem si, že takové zvonky najdete jen v amerických filmech o zapadlých penzionech plných pitoreskních a velice zvědavých maloměšťáků. Potom někdo umře na otravu dýňovým muffinem a vy čekáte, kdo teď zabije vás.

Odnikud se zhmotnil uhlazený recepční.

„Dobrý den, já tu mám rezervaci na jméno Alan... no to asi vlastně ne...Alexander Dane?"

Recepční zavrtí hlavou.

„Rasputin, Mesmer, Snape...?" přešlapuju jak maturant před zkouškou.

„Austenová," sykne recepční koutkem úst.

„Christopher Brandon," vyhrknu.

„Vítám vás v našem penzionu," a podává mi rozzářeně klíč.