Levi
Eren

     „Levi? Mohl by jsi na chviličku?"
     „Huh, Hanji! Musím představit mou skupinu s novým plánem!"
     „A právě o ten plán jde!" zaúpí z vedlejší místnosti a přinutí mě tak dojít k ní.
     „Co se ti zase nezdá?" zavrčím na ni.
     Podrbe se na šíji „no právě že tak nějak všechno, ahh... Kéž by tu byl Erwin."
     „Erwin tu není, teď to je všechno na tobě, tak se seber a koukej něco vymyslet," popoženu jí k závěru, že to nechá tak, jak to je. Poté opustím spěšně budovu a vyjdu ven na vyvýšenou plochu tak, abych měl dobrý výhled na můj tým. Jen, co mě zaznamenali, ztichli a začali dávat pozor. „ Takže..." začnu „myslím si, že nemá cenu to tu okecávat, když předpokládám, že všichni víte o čem vám dnes budu mluvit. Přejděme tedy rovnou k věci. Podle velitelky Hanji se zavedou noční hlídky na zdech pro případ, že by se zvířecí titán opět vrátil společně s obrněným a kolosálním. Plánovaný útok zatím ještě není plně vymyšlen a proto čekejte na další rozkazy. Večer se stavím do vaší chaty a společně si rozdělíme noční hlídku. To je prozatím vše," dořeknu a zhluboka se nadechnu, jelikož mi docházel kyslík. Mezitím sleduji, jak se málo početná skupinka rozchází při klábosení mezi sebou. Rozhodnu se tedy zajít zpět k Hanji.

     Kapitán Levi nám dopověděl rozkazy a poté nám dal volno. Ostatní začali klábosit o noční hlídce, vsázeli se o to, kdo ji dnes dostane jako první, mně to ale bylo jedno jestli to budu já nebo ne. Co na tom záleží?
     Ohlédl jsem se přes rameno na odcházejícího kapitána. Moc rád bych ocenil, kdybych se po něm pokaždé neohlížel, někdo by si toho taky mohl všimnout.
     „Já bych se vsadil, že to bude Eren," prohodí Jean. To mě přinutí se k němu otočit a zašklebit se na něj.
     „Jen abys to nebyl ty, Jeane," otočím to proti němu.
     „To by mi nevadilo, kdybych byl s Mikasou," prohodí Jean. Mikasa vedle mě se nechutně zašklebí.
     „Stejně tam skončíte vy dva," řekne s úšklebkem Connie při pohledu na mě a Jeana.
     „Tak to ani v nejmenším," zaprotestuji pobaveně.
     „Co uděláme k večeři?" změní téma Sasha. Všichni se zasmějeme.
     „Myslíš ty vůbec na něco jiného než na jídlo, Sasho?" zeptám se pobaveně.
     „Já bych řekl, že ne," odpoví za ni Connie.

***

     Uslyším zabouchnutí dveří a proto se otočím tím směrem. Zpozoruji kapitána Leviho a velitelku Hanji „zdravím... Co tu děláte velitelko Hanji?" zeptám se udiveně a hned dodám „dáte si s námi večeři?"
     „Ale nech toho formálního oslovování, když jsme sami, tak jsem Hanji," pobaveně nakáže Hanji „a ano, večeře by se mi hodila, umírám hlady," Connie se ujme nandání porce pro Hanji mezitím, co já se zeptám i kapitána Leviho.
     „a Vy?" spočine na mně jeho bodavý pohled. Nemám ten pohled rád, nevím, co si myslet, i když je to pro kapitána Leviho dost typické.
     „Dělej si co chceš," prohodí po chvilce mlčení mezi námi dvěma. Poté se usadí za ostatními ke stolu. Já jediný stále stál v kuchyni a nandával jídlo pro kapitána Leviho pro kterého jsem ještě připravoval jeho oblíbený černý čaj.
     Ach... Erene! Věnuješ mu příliš mnoho pozornosti! Alespoň se zeptat i ostatních! Bože! Jsi neschopnej! Ty si doslova říkáš o to, aby tě prokoukli!
     „Bude ještě někdo kromě kapitána Leviho čaj nebo kávu?" zeptám se i ostatních.
     Kapitán Levi mi věnuje překvapený pohled, mimo jiné i dost ledový „říkal jsem si snad o čaj?" kárá mě.
     Ze začátku se zaleknu, ale poté si řeknu, že se jím nesmím nechat zastrašit „a nedáte si snad? Navíc mám od vás povolení si dělat, co chci."
     „Nandal ti to Levi," pobaveně pošťouchne svého podřízeného Hanji „hleďte, co jsem přinesla děcka!" vytáhne z tašky tři knihy. Všichni u stou až na kapitána Leviho a mě - protože jsem u kuchyňské linky a starám se o přípravu čaje pouze pro člověka, do kterého jsem zblázněný - se seskupili k těm knihám. „Našli se v jedno ztrouchnivělém domě. Nejspíš nám to nijak nepomůže, ale pro zábavu by to snad mělo stačit."
     Mikasa se jedné knihy ujme, otevře ji na náhodné straně a prohodí: „Je to o hvězdách." Connie se ujmul druhé knihy a odpověděl stejně jako Mikasa. Poslední knihu si vzal Armin. Kapitán Levi si nad tím jen odfrkl. To už jsem mu ale přinesl večeři společně s černým čajem. Poděkování nebo nějaká jiná milá slova jsem od něj ani nečekal, takže jsem nebyl zklamaný. Jenže on mi věnoval pohled, nebyl milý, ale ani ne mrazivý, byl to neutrální pohled, což je dost nečekané. Sledoval mě do té doby, dokud jsem se neusadil na druhý konec stolu, kde mi hlídala místo Mikasa s Arminem.
     „Je to o souhvězdích," prohodí nadšeně Armin.
     Mikasa se pečlivě podívá do své knihy a řekne „já tu mám historii jednotlivých hvězd."
     „A já tu mám obecně o astronomii, nejspíš," prohodí Connie.
     „Hvězda štěstí," začne číst Mikasa „hvězda, která padá z nebe, často promíchaná s jinými hvězdami, avšak pouze jediná z padajících hvězd dokáže splnit jakýkoliv přání..."
     „Doufám, že tomu nevěříš Mikaso," pobaveně prohlásí Jean.
     „Jsou to jen bláboly, kterými si lidé vysvětlovali svou náhodu a blbli tím tak i ostatní," prohlásí znechuceně kapitán Levi. Přinutí mě tak se na něj podívat. On mi pohled bez váhání vrátí.
     „Chápu vaší myšlenku a částečně s ní i souhlasím, ale zamyslete se. Lidé si vymýšleli bájné historky z důvodu, aby si nějak odůvodnili jejich štěstí. Právě proto tohle vzniklo. Není to tak, že by blbli," mezitím, co na sebe hledíme, jsem se odvážil s ním diskutovat. Samozřejmě nás všichni pozorují a trpělivě čekají jak kapitánova chladná slova ustojím. Tedy až na Mikasu, kterou kniha nejspíš zaujala a tak se pročítá dál.
     Kapitán Levi se na mě pochmurně zamračí. Po chvíli si ale povzdychne a odpoví „nikdy jsem tuhle teorii nevyvrátil. Jen říkám, že byli dost naivní," poté se napije čaje.
     „Milující hvězda?" přečte nahlas Mikasa.
     „Další blábol? Tak do toho, pobav nás," prohlásí pobaveně Jean.
     Mikasa se na něj zamračí, ale pokračuje dál ve čtení „záhadná hvězda, co se objeví pokaždé jednou za jedno století. Pokaždé, když se zjeví, dá jeden pár lidí dohromady za pomocí jejich stejně vyřčeného přání ve stejnou dobu."
     Dá pár dohromady? Ale to není možné, Levi by mě přeci nikdy...
     „Počkat, chápu to dobře? Oni si fakt mysleli, že když jsou dva do sebe zakoukaní, ale nevědí to o sobě, tak se prostě pomodlí hvězdě? A budou doufat, že jim ten stejný čas a stejné přání vyjde? To je dost velká naivita," začne se smát Connie ke kterému se přidají i ostatní. I já se přidám, nebo tedy se to pokusím alespoň nahradit falešným smíchem. „Není to tak, kapitáne?" zeptá se se slzami v očích Connie.
     Vyhodil ho z transu. Kapitán se zaměřil na Connieho a odpověděl mu poměrně zmateně „h-hm, jo, je to naprostá pitomina." 

     Pitomina, ale přesto to zkusím. Co jiného mi zbývá? Pochybuji, že by Eren cítil ke mně to samé, co já k němu. Pouze mě respektuje. A to že na mě hledí častěji, než by měl, nebo že vyvolává slovní souboje, to je pouze trocha rivality. Nic víc v tom ale není.
     Podívám se opět do jeho očí, do těch dvou krásných smaragdů, co mě vždy uchvátí.
     „Dost už řečí," snažím se vzpamatovat „dnes mám hlídku já a Eren. Každý z vás bude mít svou první hlídku se mnou, poté si řekneme, jak to bude probíhat dál," informuji je a zvednu se od stolu.
     „Ty už jdeš Levi?" zeptá se Hanji.
     Otočí se na ni s vražedným pohledem „jo, narozdíl od tebe ještě něco mám. Erene, chci tě vidět před chatou za hodinu, ne že tě tu budu nahánět," prohodím výrazným ledovým hlasem. Bože, proč ta blbá Hanji musela jen hned v první den ke mně přiřadit Erena? Ano, vím, že se ho pokouší unést, takže musí být pod ochranou někoho zkušenýho, ale to neznamená, že musí být neustále se mnou! Já vlastně zapomněl, tohle vím jen já a Hanji, nikdo jiný neví, že budu na zdech s Erenem pořád, když bude mít hlídku. Sakra.

***

     „Erene, vnímej, když na tebe člověk mluví," pokárám ho, protože opět nedává pozor.
     „Co?" vyjekne, protože se mě lekne.
     Povzdychnu si „to je přesně ono. Poslouchej mě."
     „Moc se omlouvám. Co jste potřeboval?" omluví se a zeptá se.
     „Podej mi to lano," požádám ho a ukážu za něj na daný předmět, který mi přinese, abych mohl svázat sudy se střelným prachem.
     „To jste tady na brigádě nebo na hlídce?" zeptá se pobaveně. Překvapivě je uvolněný. I přes přítomnost mé maličkosti.
     Pokárám ho pohledem jen, co dovážu uzel „jsem tu jako tvůj dozor. Jsi pro nás dost podstatný, takže tě nemůže Hanji svěřit jen tak někomu. Proto rozhodla, že tu budu vždy s tebou, abych mohl na tebe dohlížet," usadí se na kraj zdi a pozoruje výhled na lesy za zdmi. Sednu si k němu.
     „Vy jste ale pro lidstvo taky dost důležitý. Naděje lidstva," prohodí do nočního vzduchu omámen nádhernou přírodou.

     Přesně tak, naděje lidstva. Nezasloužím si být nazýván stejně jako on. Pro tyto lidi jsem neudělal vůbec nic. Možná jsem získal zpět zdi, ale nespočet lidí při tom zemřelo, nespočtu lidem jsem přidělal jen potíže. Hlavně kapitánu Levimu. A i teď. Sám mi řekl, že Hanji rozhodla o tom, že bude se mnou i během nocích na hlídce.
     „To ty jsi taky. Dokonce jsi pro nás o hodně důležitější než já," odpoví kapitán vedle mě. Vypadá to, že je taktéž uchvácen přírodou před námi.
     „Tohle nepovídejte, není na tom ani kousek pravdy," ukončím tuhle debatu. Svůj zrak přesunu na oblohu. Rukama se podepřu za zády, abych nemusel zaklánět pouze hlavu, ale celé tělo. Dnes je čistá obloha. A je příjemně. Hvězdy jdou vidět překrásně. Kdo ví kdy se ta podivuhodná hvězda ukáže? Jaký lidi mají toto století štěstí?
     Zavřu oči a naslouchám noci. A promlouvám ke hvězdám své přání. Samozřejmě jen v mé hlavě, před Levim bych tohle nevyzradil nahlas.
     ‚Ať už je nahoře kdokoliv... Nežádám, ať mě dáte dohromady s Levim, vím, že nemám šanci. A pokud ano, tak mizernou. Ale jedno si přeju. Pokud to nějak jde, přibližte nás k sobě. Pouze mi pomozte můj sen proměnit v realitu. To nejhlavnější bych udělal sám, ale chci si být jistý, že nic nepokazím. Tak prosím... Malou pomoc a já si začnu za svým cílem jít místo toho, abych tu jen tak nečinně postával a přihlížel na toho úchvatného muže.'

     Dívá se na hvězdy stejně tak i já. Hned po něm. Sotva zavřel oči. Vánek tu je skutečně úchvatný, to musím uznat. A hvězdy nad námi stejně tak. Kdo ví jestli tam je ta hvězda o které mluvila Mikasa?
     ‚Nemám ve zvyku mluvit k něčemu nadlidskému, ale láska očividně dělá divy. Takže to dělám poprvé a naposled. Ne, to není úplně tak pravda. Kvůli Erenovi bych to udělal klidně stokrát. Nežádám nic velkolepého, pouze bych si žádal nějaké znamení, že mám šanci, odhodlání, dokopání se k tomu něco dělat, cokoliv. Chci prostě jen popostrčit. To je vše. Nic složitého. A přesto je to nadpřirozený úkol.'
     „Padá hvězda," promluvím.
     „Odkdy vy mluvíte o hvězdách, neříkal jste, že to je pitomina?" zasměje se ten děsně nádherný kluk vedle mě.
     „Odkdy se ty ke hvězdám modlíš," vrátím mu to „co sis přál?" zeptám se.
     „To je tajemství," usměje se na mě tím děsně nakažlivým úsměvem.

     Nejsem si jistý vůbec ničím, jen jedním. Na Leviho si počkám klidně navěky. Nikdy se ho nevzdám, protože mi za to stojí. Víc než to.
     ‚Prosím, někdo tam nahoře, dejte mi do budoucna sílu.'

Tak... Jsem tu s novým příběhem. Vlastně se dá říct s šesti malými xD Dejme tomu, že to do následujících sedmi kapitol pochopíte o co vlastně jde.... Pokud by jste byli jo mimo, tak vám to ale samozřejmě vysvětlím xD.

A ano, vím, mám toho tak strašně moc rozepsaného a ještě přidávám další... Ale na mou obhajobu... Právě z tohohle důvodu tu plánuji prozatím dát každou kapitolu jednou měsíčně... Minimálně. Až tamty dopíšu, budu se této věnovat. Záleží ale na vás jak moc dáte tomuto příběhu šanci.